ECLI:CZ:NS:2012:21.ND.53.2012.1
sp. zn. 21 Nd 53/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce ŠINDELÁŘ SPEDITION s.r.o. se sídlem v Sedleci č. 49, IČO 26024641, zastoupeného Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, proti žalovanému Frigoforce Kft., VAT Reg. No HU14219146, se sídlem Hofherr Albert u. 3-15, 01195 Budapest, Maďarsko, o 3.650,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 299/2010, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 299/2010 projedná a rozhodne Okresní soud v Českých Budějovicích .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal zaplacení celkové částky 3.650,- EUR jako přepravného za přepravu zboží, kterou pro žalovaného provedl na základě objednávky ze dne 5.3.2010 na trase Perpignan (Francie) – Radonice – Jirny – Lipník nad Bečvou a objednávky ze dne 12.3.2010 na trase Perpignan (Francie) – Modletice.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20.7.2011 č.j. 10 C 299/2010-51 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že „po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení místně příslušného soudu“. Soud prvního stupně vycházeje z článku 31 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky č. 11/1975 Sb., dovodil, že sice „v této věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se nachází místo určené k vydání zásilky“, avšak s ohledem na ustanovení §85 odst. 3 o.s.ř. a §86 odst. 3 o.s.ř. „není ničím založena místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích“, neboť žalovaný nemá v České republice své sídlo, ani zde nemá umístěn svůj podnik ani organizační složku. Okresní soud proto rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu České republiky, aby určil, který soud jako místně příslušný věc projedná a rozhodne. Usnesení nabylo právní moci dne 18.1.2012.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Pravomoc českých civilních soudů ve vztahu k cizině – jinak též „mezinárodní příslušnost českých soudů“ - může být založena mezinárodní smlouvou (srov. §2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů). Na základě Smlouvy o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii a Aktu o přistoupení (viz. sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2004 Sb.m.s.) se stala pro Českou republiku závazná též Smlouva o fungování Evropské unie (uveřejněná v konsolidovaném znění v Úředním věstníku Evropské unie C 83 ze dne 30.3.2010).
Podle Čl. 351 konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 307 Smlouvy o ES) práva a povinnosti ze smluv uzavřených před 1. lednem 1958 nebo pro přistupující státy přede dnem jejich přistoupení mezi jedním nebo několika členskými státy na jedné straně a jedním nebo několika třetími zeměmi na straně druhé nejsou Smlouvami dotčeny.
Takovou smlouvou, kterou je Česká republika i v současné době vázána, je Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednaná dne 19.5.1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“).
Podle Čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle Čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud České republiky za těchto okolností sdílí závěr Okresního soudu v Českých Budějovicích, že „v této věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se nachází místo určené k vydání zásilky“, že však místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že nelze-li určit místní příslušnost ani podle Úmluvy, ani podle příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že zde za těchto okolností není soud, který by byl místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
Místní příslušnost totiž může být upravena i přímo použitelným předpisem ES. Tím je nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I), a to v těch svých ustanoveních, kterými neupravuje toliko mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale svěřuje příslušnost (mezinárodní i místní) soudu určitého místa.
Podle Čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,
a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
- v případě prodeje zboží místo území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,
- v případě poskytování služeb místo území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány.
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).
V předmětné věci ze synallagmatické povahy smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývá, že závazku žalobce přepravit zboží odpovídá závazek žalovaného přepravu zboží zaplatit. Tento závazek žalovaného zaplatit žalobci za provedenou přepravu zboží měl být splněn – jak z předložených faktur vyplývá – v sídle žalobce, tedy v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, který je tedy podle Čl. 5 odst. 1 písm. c) a a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 místně příslušný k projednání a rozhodnutí této věci.
Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Českých Budějovicích, byť veden odlišným právním názorem, založil svým pravomocným usnesením ze dne 20.7.2011 č.j. 10 C 299/2010-51 podklad pro rozhodování Nejvyššího soudu České republiky o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř., bylo s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům rozhodnuto, že Okresní soud v Českých Budějovicích je místně příslušným pro řízení nyní vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 C 299/2010.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu