ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1347.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1347/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. F., b) I. F., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. T., 2) I. T., o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 C 65/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. ledna 2006, č. j. 5 Co 2464/2005-132, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích (dále „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 30. srpna 2005, č. j. 5 C 65/2004-98, výrokem pod bodem I. tak, že „zřizuje ve prospěch vlastníka stavby čp. 36 v obci D., k. ú. J. u D. na zastavěné ploše a nádvoří st. 12/3 o výměře 100 m2 v obci D., k. ú. J. u D. věcné břemeno práva cesty za účelem zásobování domu čp. 36 v obci D., k. ú. J. u D. přes pozemek č. parc. st. 12/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 684 m2 v obci D., k. ú. J. u D. v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. 57–23/2005 ze dne 11. 5. 2005 Geodetické kanceláře P., s.r.o., potvrzeného Katastrálním úřadem pro J. kraj, katastrální pracoviště P., pod č. 306/2005 ze dne 24. 5. 2005.“ Výrokem pod bodem II. uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným na úhradu věcného břemene 270,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou vlastníky domu č. p. 36 se st. parc. č. 12/3, žalovaní vlastníky domu č. p. 11 se st. parc. č. 12/2 v k. ú J. u D. Jde o dvojdům, k jehož jižní boční zdi přiléhá pozemek žalovaných st. parc. č. 12/1, užívaný žalovanými v této části jako cesta z veřejné komunikace. Podle znaleckého posudku z oboru stavebnictví Ing. Z. S. vstupy do domů č. p. 36 a č. p. 11 jsou řešeny ze severní strany, částečně podsklepeny jsou však od středu směrem k jihu, dům č. p. 36 na východní a severní straně není podsklepen až k obvodovému zdivu. Tři sklepní okna domu č. p. 36 jsou orientována na pozemek st. parc. č. 12/1. Žalovaní přes svůj pozemek původně žalobcům příjezd k těmto sklepním oknům domu č. p. 36 pro účely zásobování otopem a uhlím (dále „topivo“) umožňovali na základě dohody z 5. 11. 1997, tuto dohodu však vypověděli. Žalobci nyní donášejí topivo do sklepa domu č. p. 36 přes terasu a hlavním vchodem ze severní strany po schodišti. Toto zásobování domu č. p. 36 ze severní strany označil znalec Ing. Z. S. jako nevhodné z toho důvodu, že schodiště do suterénu není stavebně uzpůsobeno na frekventovaný pohyb, neboť „je zde menší šíře točitých schodišťových stupňů“. Podkopání východní části domu č. p. 36, která není podsklepena, by bylo finančně a technicky neúměrně náročné. Za nejvhodnější variantu zásobování znalec považoval zásobování domu č. p. 36 z jižní strany prvním okenním otvorem podsklepené části (okno do skladu potravin) z pozemku st. parc. č. 12/1, a to z cesty v rozsahu 3 m x 5,82 m. Soud prvního stupně dovodil, že přístup ke stavbě zahrnuje i přístup za účelem jejího zásobování. Schodiště vedoucí od hlavního vchodu jejich domu do suterénu k tomu není uzpůsobeno a neúnosný je požadavek, aby žalobci nosili veškeré topivo po těchto nevhodných schodech – byť objednáním u firmy. Žalovaní totiž předložili potvrzení firmy J., která potvrdila, že je schopna dům č. p. 36 plně zásobit topivem po schodišti vedoucím od hlavního vchodu do suterénu. Za nepřiměřené považoval soud prvního stupně zamítnutí žaloby i z toho důvodu, že si žalobci mohou zřídit elektrické či plynové vytápění domu. Protože přístup k domu žalobců č. p. 36 za účelem jeho zásobování nelze zajistit jinak, soud prvního stupně podle §151o odst. 3 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) zřídil k návrhu žalobců právo cesty jako věcné břemeno váznoucí ve prospěch tohoto domu na přilehlém pozemku žalovaných st. parc. č. 12/1 v nezbytném rozsahu vyměřeném geometrickým plánem a za náhradu zjištěnou ze znaleckého posudku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne
11. ledna 2006, č. j. 5 Co 2464/2005-132, k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu.
Podle odvolacího soudu vyložil soud prvního stupně §151o odst. 3 ObčZ příliš extenzivně, a tudíž nesprávně. Uvedené ustanovení je třeba vyložit tak, že věcné břemeno cesty po přilehlém pozemku může být zřízeno ve prospěch vlastníka stavby jen pro zajištění přístupu osob, nikoli např. pro dopravu tuhých paliv. I kdyby však extenzivní výklad soudu prvního stupně správný byl, není pro zřízení věcného břemene cesty splněna podmínka, že přístup ke stavbě pro její zásobování nelze zajistit jinak než po přilehlém pozemku žalovaných. Žalobci totiž přístup k domu č. p. 36 i pro zásobování topivem mají – ze severní strany hlavním vchodem. I když je možnost dopravy topiva ztížena, přesto existuje. Odvolací soud ještě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze 16. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004, z něhož vyplývá, že použití §151o odst. 3 ObčZ nelze rozšiřovat ani za použití analogické aplikace zákona.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Poukazují na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem při hodnocení výkladu §151o odst. 3 ObčZ provedeného soudem prvního stupně jako extenzivního. Mají zato, že přístup vlastníka ke stavbě ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení znamená nejen možnost vlastníků fakticky vstupovat do své nemovitosti, ale mít zajištěnu i cestu pro případ zásobování topivy, aby mohli nemovitost plnohodnotně užívat. Jsou toho názoru, že svou nemovitost nemohou zásobovat topivy jiným způsobem, než přes pozemek žalovaných, protože zásobování přes hlavní vchod do domu by znamenalo nakládat topivo do košů v místě veřejného prostranství a odtud pěšky je nosit do domu. Přístup do domu musí být plnohodnotný tak, aby do domu mohli nejen vstupovat, ale aby k domu bylo možné z důvodu zásobování topivy zajet dopravním prostředkem, a topivo složit, nikoli do domu přinášet. Žalobci jsou za současného stavu ve výkonu vlastnického práva ke svému domu omezeni. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami – účastníky řízení a je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 OSŘ a dospěl k závěru, že není důvodné.
Podle §151o odst. 3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.
Závěr odvolacího soudu, že i pro výklad práva cesty jako práva průchodu a průjezdu nelze právo cesty ve prospěch stavby žalobců přes přilehlý pozemek žalovaných podle §151o odst. 3 ObčZ zřídit, neboť není splněn předpoklad, že přístup ke stavbě nelze zajistit jinak, je správný. I podle zjištění soudu prvního stupně lze topivo donášet do sklepa domu č.p. 36 po schodech od hlavního vchodu. Byť tento způsob označuje soud prvního stupně za nevhodný či neúnosný, nelze přehlédnout, že důvodem pro zřízení práva cesty není zlepšení přístupu ke stavbě (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 5. 4. 1921, sp. zn. R I 209/21, publikované pod č. 997 Sbírky Vážného, podle kterého „pro pouhé zlepšení spojení nelze nezbytnou cestu zřídit“).
Protože dovolací soud ani nezjistil, že by v řízení došlo k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolání žalobců bylo zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalovaní byli v dovolacím řízení úspěšní a podle §243b odst. 5, §224 odst. 1
a §142 odst. 1 OSŘ příslušela by jim vůči žalobcům náhrada nákladů tohoto řízení, náklady jim však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu