ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1364.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 1364/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně JUDr. D. W. , zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465 proti žalovaným 1) R. B., a 2) M. B. , zastoupeným Mgr. Michaelovou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Kolíně III, Legerova 148, o určení oprávněnosti námitek uplatněných ve stavebním řízení, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 82/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2009, č. j. 22 Co 386/2009–96, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2009, č. j. 22 Co 386/2009-96, a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. října 2008, č. j. 9 C 82/2006-65, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. října 2008, č. j. 9 C 82/2006–65, zastavil řízení o žalobě na určení, že „námitky žalobkyně vznesené dne 30. září 2005 ve stavebním řízení vedeném u Městského úřadu Uhlířské Janovice, odboru životního prostředí a výstavby, pod č. j. J. ŽVP 1504/05, o žádosti žalovaných o vydání stavebního povolení na rekonstrukci a změnu užívání stavby čp. 62 v U. J., podané u Městského úřadu Uhlířské Janovice dne 17. srpna 2005, jsou oprávněné“, rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena stavebnímu úřadu: Městskému úřadu Uhlířské Janovice, a o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalobou domáhala určení oprávněnosti námitek jí vznesených dne 30. září 2005 ve stavebním řízení vedeném u Městského úřadu Uhlířské Janovice o vydání stavebního povolení na rekonstrukci a změnu užívání stavby čp. 62 v U. J., přičemž tyto námitky se týkaly výhrady budoucích imisí, kterými bude v důsledku zamýšlených stavebních úprav žalobkyně jako vlastnice sousední nemovitosti (i její matka) obtěžována. Soud prvního stupně se v rámci zkoumání podmínek řízení zabýval i posouzením pravomoci soudu k projednání žalobkyní uplatněného nároku a dospěl k závěru, že ve smyslu §66 odst. 1 a §39 zákona č. 150/1976 Sb. je dána pravomoc stavebního úřadu k tomu, aby se námitkami uplatněnými žalobkyní zabýval a jejich oprávněnost posoudil. Vycházel přitom z ustálené (byť blíže nespecifikované) judikatury Nejvyššího soudu České republiky, podle které je dána pravomoc stavebního úřadu posoudit v rámci stavebního řízení námitku budoucích imisí, přičemž do této kategorie spadají veškeré námitky uplatněné žalobkyní.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 15. září 2009, č. j. 22 Co 386/2009–95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na ustanovení §66 a §137 odst. 1, 2 zákona č. 50/1976 Sb. a §13 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. prosince 1999, sp. zn. 2 Cdon 1889/97, ze kterého vyplývá, že stavební úřad může účastníka stavebního řízení odkázat na soud jen v případě, kdy účastník uplatní námitku, která přesahuje pravomoci stavebního úřadu, přičemž zákon svěřuje stavebnímu úřadu posouzení otázky, zda dokumentace odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu. Odvolací soud dále zdůraznil, že otázku, zda zamýšlenou stavbou dojde k obtěžování hlukem a výhledem nad míru přiměřenou poměrům, z hlediska stavebních předpisů nad přípustnou míru, posoudí stavební úřad.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudů o nedostatku pravomoci k projednání jí uplatněného nároku.
Žalovaní navrhl, aby by dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Samotná skutečnost, že stavební úřad účastníka odkázal na soud, nezakládá pravomoc soudu. Za současné právní úpravy v důsledku změny procesních předpisů, má-li soud za to, že měl ve věci rozhodnout stavební úřad, postoupí věc k rozhodnutí zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002, Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zde již tedy neplatí, že soud v takovém případě řízení zastaví a věc postoupí stavebnímu úřadu, ale v takovém případě vyvolá tzv. kompetenční spor (k tomu srovnej článek „Projednání námitek účastníků územního nebo stavebního řízení, týkajících se budoucích imisí, podle nového stavebního zákona“, publikovaný v Právních rozhledech, 2010, č. 9, s. 307).
Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002, Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 29. září 2006, sp. zn. Konf. 32/2005, odkáže-li stavební úřad účastníky řízení s občanskoprávní námitkou na soud postupem podle §137 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, je věcí soudu, aby - má-li za to, že pravomoc soudu není dána – vyvolal kompetenční spor (§1 zák. č. 131/2002, Sb.) svým vlastním návrhem. Zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu podle §104 o. s. ř. a postoupení věci správnímu orgánu tu nemá místa (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 22 Cdo 3125/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud nepostupoval v dané věci správně. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu