ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.149.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 149/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce T. I. C. C. R. a. s., zastoupeného advokátem, proti žalované M. J., neznámého pobytu, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 1567/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2004, č. j. 14 Co 190/2004-64, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2004, č. j. 14 Co 190/2004-64, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. listopadu 2003, č. j. 10 C 1567/2002-55, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. listopadu 2003, č. j. 10 C 1567/2002-55, odmítl žalobu ze dne 17. října 2002, podanou u soudu dne 24. října 2002, a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku. Soud prvního stupně žalobu odmítl proto, že postrádá náležitosti návrhu na zahájení řízení, tj. správné, řádné a přesné označení žalované osoby jako účastníka řízení. Tento nedostatek, který brání v pokračování v řízení, žalobce přes výzvu soudu a poučení o možnosti odmítnutí žaloby ve stanovené lhůtě neodstranil. Při nesprávném označení žalované soud nemohl kvalifikovaně rozhodnout o tom, zda je namístě ustanovení opatrovníka žalované jako osobě neznámého pobytu.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 25. května 2004, č. j. 14 Co 190/2004-64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že označení žalované „pouze jejím bydlištěm“, zjištěným z údajů u Katastrálního úřadu v B. na listu vlastnictví č. 864, které vycházejí ze zápisů v pozemkové knize ve 30. letech 20. století, na němž žalovaná nebyla zjištěna, kdy žalobce „neuvedl žádné další identifikační znaky žalované“, je pro identifikaci žalované nedostačující, což ostatně vyplývá i z bezvýslednosti pátrání soudu prvního stupně po její totožnosti a místě pobytu. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobce vyzval, aby doplnil označení žalované uvedením data narození a jejího posledního známého místa bydliště či pobytu, a žalobu odmítl, když žalobce na výzvu soudu vůbec nereagoval. Nepřisvědčil námitce žalobce, že v daném případě bylo namístě ustanovit žalované opatrovníka, s tím, že podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze ustanovit opatrovníka osobě neznámého pobytu, že však předpokladem takového postupu je, že jde o účastníka, který má způsobilost být účastníkem řízení a způsobilost procesní a který měl způsobilost být účastníkem řízení ke dni zahájení řízení. S ohledem na poslední zápis práva žalované v pozemkové knize v roce 1933, kdy zápis byl spojen s výmazem poznámky nezletilosti, je otázka způsobilosti žalované být účastnicí řízení velmi nejistá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítá, že bezvýsledné zjišťování totožnosti a místa pobytu žalované soudem prvního stupně jen potvrzuje výsledek žalobcova pátrání, které dospělo ke stejným závěrům. Požadavek uvedení posledního bydliště žalované byl v žalobě splněn. Výklad ustanovení §29 odst. 3 OSŘ odvolacím soudem je v daném případě s ohledem na konkrétní situaci neadekvátní. „Jde-li o promítnutí výsledků územního řízení (které naprosto přesně vymezilo, že vedení přechází dotčeným pozemkem), je-li míra omezení vlastníka pozemku zcela zanedbatelná (vedení leží 1 m pod povrchem a nijak nebrání využívání pozemku podle jeho hospodářského určení) a jde-li o problematiku věcných práv, kde povinným nemá být osoba, ale dotčený pozemek, měla by postačit taková charakteristika žalované, jež vyplývá z toho, že byla v roce 1933 prohlášena v pozemkové knize zletilou a že je podle LV vlastnicí dotčeného pozemku“. Poukázal na ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, kde „je výslovně konstatováno, že účastníka řízení, který není znám, nebo jehož pobyt není znám, zastupuje v řízení opatrovník“. Podle názoru žalobce s ohledem na to, že jde o zřízení věcného práva, vykonávaného bez ohledu na to, kdo je či v budoucnu bude vlastníkem pozemku, které neomezuje hospodářské využívání pozemku podle jeho určení, je namístě připustit širší výklad ustanovení §29 odst. 3 OSŘ, který by umožňoval ustanovení opatrovníka i u nedohledatelných vlastníků, identifikovaných jen podle údajů na listu vlastnictví. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §79 odst. 1 věta první a druhá OSŘ řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Z porovnání textu žaloby v této věci s právě citovaným ustanovením nevyplývá, že žalobce „neuvedl žádné další identifikační znaky žalované“ kromě jejího bydliště, neboť označil její jméno i příjmení. Z tohoto ustanovení nelze také dovodit povinnost žalobce, aby uvedl další identifikační znaky žalované fyzické osoby (např. datum narození), jestliže na jím uvedené adrese žalované se žádná z osob, s nimiž by mohla být žalovaná zaměněna, nezdržuje. Jestliže žalobce za bydliště žalované neoznačil smyšlenou či nikdy neexistující adresu, ale posledně (nejenom) jemu známou adresu podloženou úřední listinou, pak nelze mít za to, že by jím podaná žaloba měla být odmítnuta jen pro to, že se žalovaná na této adrese dlouhodobě nezdržuje. Takovýto přístup by ve svých důsledcích představoval denegatio iustitiae (odepření práv) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Měla-li tedy předmětná žaloba náležitosti požadované zákonem pro vymezení osoby žalované, nebylo důvodu požadovat po žalobci, aby ji v tomto směru opravoval či doplňoval. Pokud žalobce označil jako bydliště žalované osoby její posledně známou adresu, nemůže být překážkou pro pokračování v řízení samotná skutečnost, že se na udané adrese nezdržuje, resp. je neznámého pobytu.
Z těchto důvodů dovolací soud dospěl k závěru, že odmítnutí žaloby z důvodu nedostatečného označení žalované nebylo v dané věci správné. Proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a protože důvody tohoto zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Závěrem dovolací soud pro úplnost poznamenává, že otázky podmínek řízení ve smyslu §103 a násl. OSŘ (jejichž nedostatek vede k zastavení řízení a nikoli k odmítnutí žaloby) či dalšího procesního postupu (eventuálního ustanovení opatrovníka pro řízení žalované podle §29 odst. 4 OSŘ) dovolacímu soudu v tomto dovolacím řízení řešit nepříslušelo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu