ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1586.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 1586/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) P. Š., M., a b) K. Š., M., obou zastoupených JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 5a, proti žalované Atrium Sigma Czech Republic, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Libni, U Liběňského pivovaru 63/2, IČO: 29145244, zastoupené Mgr. Pavlem Markem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 19, o určení neexistence práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 182/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 19. prosince 2013, č. j. 54 Co 464/2013-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Pavla Marka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. března 2013, č. j. 3 C 182/2012-103, zamítl žalobu na určení, že nemovitost v rozsudku označená není zatížena věcným břemenem spočívajícím v právu umístění a provozování stavby schodiště, jakožto součásti stavby stojící na pozemku parc. č. 5468/419 v části obce J. a v právu přístupu pro jeho opravy a údržbu ve prospěch vlastníka schodiště. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobci – osoby povinné z věcného břemene - tvrdili, že věcné břemeno spočívající v povinnosti žalobců trpět umístění a provozování stavby schodiště bylo zřízeno na dobu existence schodiště. Vzhledem k tomu, že během provádění udržovacích prací bylo schodiště odstraněno pro jeho havarijní stav, přestalo existovat a tím došlo k zániku věcného břemene.
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 54 Co 464/2013-130, ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.
Dovolání není přípustné.
V dané věci bylo věcné břemeno spočívající v právu mít a užívat schodiště na pozemku žalobců zřízeno „na dobu existence schodiště“. Podstata sporu je ve výkladu tohoto obratu; zda tím, že schodiště bylo v rámci jeho rekonstrukce dočasně odstraněno a poté nahrazeno novým, věcné břemeno zaniklo (jak tvrdí dovolatelé), či zda nadále trvá. Tento výklad právního úkonu náleží především soudům v nalézacím řízení, a dovolací soud by jej mohl zpochybnit, jen pokud by byl zjevně nepřiměřený. Závěr o tom, že dočasné odstranění schodiště při rekonstrukci a jeho nahrazení novým neznamená, že by schodiště ve smyslu smlouvy o zřízení věcného břemene přestalo existovat, není zjevně nepřiměřený.
Dovolací soud v této souvislosti připomíná svůj rozsudek ze dne 25. června 2008, sp. zn. 22 Cdo 1304/2007, ve kterém se uvádí: „V případě, že budova, ve které je místnost zatížená věcným břemenem je přestavěna tak, že tato místnost již (s vlastnostmi uvedenými v právním úkonu zřizujícím věcné břemeno) neexistuje, věcné břemeno zanikne pro nemožnost výkonu jen v případě, že není možné uvedení věci do původního stavu a v budově není obdobná (nikoliv tedy jen totožná) místnost, ve které by bylo možno právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat“. Dovolací soud vyšel – v souladu s principem dobrých mravů – z toho, že ten, kdo osobní věcné břemeno zřizuje, i ten, komu náleží odpovídající právo, jednají v důvěře, že jde o trvalé oprávnění; jeho zánik přichází do úvahy jen ze zákonných důvodů, přičemž při výkladu ustanovení tento zánik upravujících je třeba vycházet z funkce věcných břemen a z tradičních zásad ovládajících soukromé právo, zejména z požadavku na ochranu práv.
Úvahy, vedoucí k vydání tohoto rozsudku, se uplatní i v projednávané věci; na tom nic nemění, že tu nejde o osobní věcné břemeno a že jeho tvrzený zánik se opírá o výklad smlouvy o jeho zřízení. Vzhledem k tomu dovolací soud považuje za nadbytečné úvahy o tom, zda schodiště tvoří součást budovy či nikoliv.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu