ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1693.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 1693/2018-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, proti žalovanému R. H. , narozenému XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 161/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20 Co 348/2017-449, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalovaného na odklad právní moci napadeného usnesení se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 C 161/2013-416, zastavil řízení o odvolání proti rozhodnutí téhož soudu ze dne 12. 9. 2017, č. j. 3 C 161/2013-400, kterým rozhodl o vypořádání společného jmění manželů – účastníků řízení (dále „odvolání ve věci samé“), neboť žalovaný na výzvu soudu nezaplatil ve lhůtě soudní poplatek z odvolání.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 2. 2018, č. j. 20 Co 348/2017-449, napadené rozhodnutí potvrdil.
Proti rozhodnutí krajského soudu podává žalovaný (dále také „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Napadené rozhodnutí navrhuje zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Důvod dovolání shledává v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel tvrdí, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 460/2016 Sb. (do 29. 9. 2017), podle kterého usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud zruší, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Protože soudní poplatek dovolatel zaplatil 11. 12. 2017, tj. ve stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, měl soud prvního stupně usnesení o zastavení řízení zrušit a odvolání ve věci samé projednat.
V případě, že by placení soudního poplatku v tomto případě podléhalo zákonu o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (od 30. 9. 2017), měl soud prvního stupně stanovit žalovanému v souladu s §9 odst. 1 tohoto zákona lhůtu k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů a měl žalovaného poučit o následcích nezaplacení. Stanovením lhůty kratší a nepoučením žalovaného o následku nezaplacení soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím, že odvolací soud k uvedeným vadám řízení nepřihlédl, dopustil se nesprávného právního posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé dne 12. 9. 2017; žalovaný podal odvolání 23. 10. 2017. Poplatková povinnost založená odvoláním, které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb., tedy ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018).
Protože právní úprava účinná ke dni vzniku poplatkové povinnosti neumožňuje přihlédnout k dodatečnému zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), na otázce výkladu takového ustanovení napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí; právní norma, jejíhož výkladu se námitka týká, v době podání odvolání ve věci samé neexistovala.
Napadené rozhodnutí přitom nezávisí ani na řešení otázky stanovení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Výzva k zaplacení byla dovolateli doručena fikcí podle §50 odst. 2 o. s. ř. desátý den po vyvěšení usnesení na úřední desce soudu, tj. 13. 11. 2017; sám dovolatel přitom v odvolacím řízení tvrdil, že se o výzvě dozvěděl nejdříve dne 11. 12. 2017 při nahlížení do spisu. V projednávané věci tak nebyla rozhodná délka lhůty k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti, neboť ani v patnáctidenní lhůtě by dovolatel soudní poplatek zjevně nezaplatil. Protože stanovení kratší lhůty bez řádného odůvodnění nemohlo mít vliv na včasné splnění poplatkové povinnosti, může jít nanejvýš o vadu řízení, která však nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Dovolací soud smí však přihlédnout jen k těm vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Ostatně v odvolacím řízení žalovaný stavěl svoji obranu právě na tvrzení, že mu výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla řádně doručena. Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení fikcí však odvolací soud rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018, č. j. 3 C 161/2013-442, zamítl a důvody podrobně vysvětlil; nyní v dovolacím řízení žalovaný k této otázce nic nenamítá.
Zbývá uvést, že o následku nezaplacení soudního poplatku byl dovolatel řádně poučen. Jak vyplývá z výzvy k zaplacení soudního poplatku na č. l. 411, soud dovolatele poučil o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci byl vzhledem k nepřípustnosti dovolání zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu