ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.1806.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 1806/2019-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně FASENDA, a. s. , IČO 25566920, se sídlem v Třinci, Frýdecká 78, zastoupené JUDr. Vlastimilem Burešem, advokátem se sídlem v Mostech u Jablunkova, Šance 13, proti žalovanému Moravskoslezskému kraji , IČO 70890692, se sídlem v Ostravě, 28. října 117, zastoupenému JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné
- Fryštát, Masarykovo náměstí 91/28, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 201/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2019, č. j. 11 Co 308/2018-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2018, č. j. 20 C 201/2017-71, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 1538/5 zahrada o výměře 84 m 2 , zahrada, nově odměřeného z dosavadního pozemku parc. č. 1538/2 zahrada, a pozemku parc. č. 1547/12, ostatní plocha, o výměře 15 m 2 , nově odměřeného z pozemku parc. č. 1547/1, ostatní plocha, v katastrálním území a obci XY, odměřených geometrickým plánem č. XY, vyhotoveným A. W., které jsou dosud zapsány na LV 901 pro obec a k. ú. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY. Rozhodl také o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 1. 2019, č. j. 11 Co 308/2018-106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že v něm označený geometrický plán je součástí výroku tohoto rozsudku, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud rozhodl o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „ o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou – účastnicí řízení, není však přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 občanského soudního řádu).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.
V dané věci dovolatelka vznesla jen jedno tvrzení, připomínající zákonem vymezený důvod přípustnosti dovolání, a to že „právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Zákon však zní takto: Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“; jde o návrh na změnu judikatury dovolacího soudu. Dovolatelka však návrh na změnu judikatury nečiní, patrně má za to, že přípustnost zakládá tvrzení, že odvolacím soudem vyřešenou otázku má dovolací soud posoudit jinak, než soud odvolací. To však přípustnost dovolání nezakládá. Tvrzené nesprávné právní posouzení věci je dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv důvodem přípustnosti dovolání.
Dovolatelka snad vychází z toho, že ji o přípustnosti dovolání poučil odvolací soud, nebo dokonce že odvolací soud dovolání připustil. Podle platné úpravy však odvolací soud dovolání připustit nemůže a tento soud ani nic takového nevyslovil; sice uvedl, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání, ovšem současně uvedl, že jeho přípustnost je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. I kdyby šlo o nesprávné poučení, pak platí, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka tak způsobilý důvod přípustnosti dovolání nevymezila; dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není přípustné, a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu