ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1819.99.1
sp. zn. 22 Cdo 1819/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobců: A/ D. V. a B/ H. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému J. L., zastoupenému advokátem, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 285/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 1997, čj.19 Co 580/96-47, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 1997, čj.19 Co 580/96-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 26. dubna 1996, čj. 4 C 285/94-33, "tak, že se zamítá návrh, aby odpůrci J. L. byla uložena povinnost odstranit na vlastní náklady plynovou přípojku postavenou na parcele č. 1171/5 v katastrálním území V. - město do 30 dnů od právní moci rozsudku" (soud prvního stupně rozhodl o této povinnosti do šesti měsíců od právní moci rozsudku). Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovanému bylo rozhodnutím odboru výstavby a územního plánování města V. z 19. 6. 1991 pod č. 102/91 vydáno stavební povolení na stavbu plynové přípojky k jeho domu přes pozemkovou parcelu č. 1171/5 v katastrálním území V., která byla v té době ve vlastnictví státu. Přípojka byla zbudována ještě v uvedeném roce. Toto rozhodnutí však bylo po zřízení přípojky na základě protestu prokurátora rozhodnutím Stavebního úřadu V. ze 4. 1. 1994, č.j. 14/2/94, zrušeno. V roce 1992 žalobci nabyli zmíněnou parcelu kupní smlouvou uzavřenou s Podnikem bytového hospodářství ve V. Z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že se nemovitost převádí bez dluhů a břemen s právy a povinnostmi vyplývajícími ze stavu, v jakém se nalézala. Protože uvedený pozemek žalobci hodlali využít jako stavební, vyvolali po zrušení stavebního povolení řízení o odstranění stavby předmětné přípojky, které bylo 7. 9. 1994 jmenovaným stavebním úřadem přerušeno a žalobci byli vyzváni, aby předložili do 10. 10. 1994 doklad o podání návrhu soudu, neboť v uvedeném řízení uplatnili občanskoprávní námitku, o níž příslušelo rozhodnout soudu. Plynová přípojka je ve vlastnictví plynárenského podniku až po hlavní uzávěr, který se nachází u plynoměru v domě žalovaného.
Soud prvního stupně vycházel z ustanovení §126 odst. l a §135c odst. l občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") a žalobě vyhověl s tím, že žalobci hodlají předmětný pozemek komerčně využít, čemuž přípojka brání a je možné ji přeložit.
Odvolací soud při právním hodnocení věci vycházel ze zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů, ve znění pozdějších předpisů (plynárenský zákon) a vyhlášky č. 175/1975 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení plynárenského zákona, ve znění pozdějších předpisů a odkázal na pravomoci plynárenského podniku jak při zřizování, tak při provozování plynových přípojek. Poukázal zejména na ustanovení §22 odst. 5 plynárenského zákona ve vztahu k příslušným ustanovením zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), ze kterých vyplývá, že realizací předmětné přípojky vzniklo právo odpovídající věcnému břemeni, toto právo nebylo zrušeno a nelze tudíž uložit odstranění stavby přípojky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238 odst. l písm. a) občanského soudního řádu, ve znění před účinností novely, provedené zákonem č. 30/2000 Sb., (dále jen "OSŘ"), a jak z obsahu dovolání plyne, uplatňují dovolací důvod ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu ohledně vzniku a trvání věcného břemene, neboť to nemůže vniknout bez právního podkladu, tedy za situace, kdy byla plynová přípojka zřízena bez řádného stavebního povolení a kolaudace stavby. Stavební povolení na stavbu přípojky bylo sice vydáno, ale následně zrušeno, a jde tedy nejen o stavbu neoprávněnou, ale i o tzv. stavbu černou. Jde-li o stavbu neoprávněnou a v současnosti probíhá řízení o odstranění stavby (úmysl žalobců), či o její dodatečné povolení (úmysl žalovaného), musí probíhat v souladu se zákonem č. 222/1994 Sb. a nikoliv podle zákona č. 66/1960 Sb. Tvrdí, že v řízení nebylo "přesvědčivě a spolehlivě zjištěno, kdo neoprávněnou stavbu provedl a kdo je povinen ji odstranit". Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobců podává žalovaný vyjádření, ve kterém odkazuje na právní závěry a argumentaci odvolacího soudu, s nimiž se plně ztotožňuje. Odkaz dovolatelů na zákon č. 222/1994 Sb. považuje za nesprávný, neboť v době zřizování plynové přípojky tento zákon neexistoval a v této souvislosti upozorňuje na §45 odst. 3 citovaného zákona. Navrhuje zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.), a po zjištění, že dovolání je podáno osobami k tomu oprávněnými, je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. b/, d/ OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání důvodným.
Plynárenským podnikům přísluší oprávnění zřizovat a provozovat na cizích pozemcích, v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby, plynovodní sítě [§22 odst. 1 písm. a) plynárenského zákona]. Podle §22 odst. 5 plynárenského zákona o oprávněních uvedených v odstavci 1, o náhradě škody za výkon těchto oprávnění, o věcných břemenech, o právu domáhat se změny nebo přeložení plynovodní sítě, popřípadě podzemního zásobníku a o řízení, platí obdobně předpisy o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny; v poznámce k tomuto ustanovení zákon odkazuje na zákon č. 79/1957 Sb. o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), podle jehož §22 odst. 1 písm. a) energetickým podnikům přísluší oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení a další v zákoně uvedená zařízení. Elektrizační zákon stanoví, že oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení (§22 odst. 3), a že povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno (§22 odst. 5).
Zánik věcných břemen kromě §22 odst. 3 elektrizačního zákona upravuje i §151p odst. 1, 2 ObčZ, podle kterého věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí. Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká (nárok podle §151p odst. 3 ObčZ nebyl uplatněn a proto jej není třeba uvádět).
V dané věci žalobce vychází z toho, že plynovodní přípojka byla sice zřízena na základě stavebního povolení, to však bylo na základě mimořádného opravného prostředku zrušeno, a proto je třeba na věc pohlížet tak, že stavební povolení nikdy nebylo vydáno a jde tedy o stavbu neoprávněnou, a dokonce o "černou stavbu". Právo odpovídající věcnému břemeni nemůže proto nadále existovat.
Tento názor dovolací soud nesdílí.
Z §22 odst. 1 písm. a) plynárenského zákona ve spojení s §22 odst. 3 elektrizačního zákona vyplývá, že oprávnění zřídit a provozovat na cizím pozemku plynovodní síť a odpovídající věcné břemeno (dále jen "věcné břemeno") vzniká právní mocí stavebního povolení. Pokud v dané věci bylo ke stavbě plynovodní přípojky vydáno pravomocné stavebního povolení, věcné břemeno nepochybně vzniklo. Tento závěr vyplývá z principu tzv. presumpce správnosti správního aktu, podle kterého je i vadný správní akt platný (nejde-li o nicotný právní akt) a vyvolává zamýšlené právní důsledky, pokud není v mimořádném opravném řízení zrušen. Je tedy třeba řešit otázku, jaké důsledky mělo pro další existenci věcného břemene zrušení stavebního povolení.
Plynárenský zákon i elektrizační zákon vážou vznik věcného břemene zřídit a provozovat na cizím pozemku síť na stavební povolení; zánik tohoto břemene však nespojují se zrušením tohoto povolení, ale až se zrušením vedení. V této souvislosti lze odkázat na úpravu důsledků zrušení stavebního povolení v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který v §88 odst. 1 písm. c) připouští možnost odstranění stavby, k níž bylo stavební povolení zrušeno, jen v případech, je-li stavební povolení zrušeno podle §102 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého zjistí-li orgán státního stavebního dohledu na stavbě neodstranitelnou závadu vzniklou při provádění stavby, která brání pokračování v pracích na stavbě, zruší stavební úřad na jeho podnět stavební povolení a určí další postup. Pokud by stavební zákon měl v §88 odst. 1 písm. b), podle kterého stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním na mysli též stavby postavené na základě stavebního povolení, které bylo dodatečně zrušeno, postrádal by §88 odst. 1 písm. c) smysl. Lze též odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5. 11. 1997, sp. zn. 10 Ca 266/97, publikované v časopisu Soudní judikatura č. 9/1998, podle kterého "je-li stavba povolena postupem podle stavebního zákona, nelze o odstranění takové stavby rozhodovat jako o stavbě zřízené bez stavebního povolení nebo ohlášení nebo v rozporu s ním [§88 odst. 1, písm. b) stav. zák.] poté, co povolení opravňující stavebníka ke stavbě bylo zrušeno".
Zákon tedy chrání stavebníka, který postavil stavbu v souladu s pravomocným stavebním povolením, které však bylo později zrušeno; v otázce odstraňování staveb tak plně chrání nabytá práva. Proto věcné břemeno, kterému odpovídá oprávnění zřizovat a provozovat na cizích pozemcích, v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby, plynovodní sítě, nezaniká v důsledku toho, že bylo zrušeno pravomocné stavební povolení, na jehož základě byla plynovodní síť, popřípadě její část, na cizím pozemku zřízena.
Z uvedeného vyplývá, že v části, ve které dovolatelé vyvozují zánik, příp. neexistenci věcného břemene ze skutečnosti, že věcné břemeno bylo zrušeno, není dovolání důvodné.
Z §22 odst. 3 elektrizačního zákona, podle kterého je třeba vznik věcného břemene, vzniklého ve prospěch plynárenského podniku posoudit, vyplývá, že věcné břemeno vznikalo vydáním stavebního povolení. Zákon neuváděl, kdo má být ve stavebním povolení uveden jako stavebník; proto i v případě, že stavební povolení bylo vydáno jako stavebníkovi někomu jinému, než plynárenskému podniku, vzniklo ve prospěch tohoto podniku, věcné břemeno ke zřízení a provozování plynovodní přípojky. Pokud by však přípojku zřídil a provozoval někdo jiný, nemohl by se dovolávat věcného břemene, svědčícího plynárenskému podniku.
V projednávané věci soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že "odpůrce požádal o stavební povolení a na základě něho zbudoval plynovou přípojku". Odvolací soud neprováděl další dokazování, na základě právních předpisů platných v době zřízení předmětné přípojky pouze konstatoval, že "zřídit plynovodní přípojku však může pouze organizace k tomu oprávněná, nikoliv odpůrce, byť mu bylo vydáno stavební povolení". Odvolací soud však neuvedl, kdo podle jeho názoru přípojku skutečně zřídil; samotná skutečnost, že oprávněnou k jejímu zřízení byl jen plynárenský podnik ještě neznamená, že v dané věci tento podnik také přípojku zřídil, zejména když soud prvního stupně učinil jiné skutkové zjištění (jehož správností se však dovolací soud, vázán podaným dovoláním, nemohl zabývat). Skutečnost, zda přípojku skutečně zřídil a provozuje plynárenský podnik pak byla pro právní posouzení věci podstatná. I když soud není povinen (nejde-li o řízení uvedená v §120 odst. 2 OSŘ) zjišťovat z úřední povinnosti skutečnosti, které účastníci netvrdili a nenavrhovali provedení důkazů potřebných k jejich zjištění, musí v případě, že hodlá věc posoudit podle určitého ustanovení, učinit skutková zjištění nutná k posouzení, zda jsou tu právní skutečnosti na které váže hypotéza normy důsledky uvedené v dispozici. V dané věci odvolací soud takové skutkové zjištění ohledně zřízení přípojky neučinil.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci, a že je tak dán dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, ke kterému soud přihlíží i bez návrhu (§242 odst. 3 OSŘ). Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (§243b odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem) a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2 OSŘ). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá OSŘ). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (243d odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2001
JUDr. Jiří S p á č i l CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová