ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1860.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 1860/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. H., bytem v Č. B., zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, proti žalovaným: 1) K.Š. a 2) L.Š., oběma zastoupeným JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 7a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 45/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2008, č. j. 8 Co 2256/2008-216, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Olgy Strakové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. března 2008, č. j. 27 C 45/2006-184, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemky parc. č. 4765 – ostatní plocha a parc. č. 1418/2 – zahrada, tak jak jsou vyznačeny v geometrickém plánu ze dne 2. června 2007, vyhotoveném Ing. R. K. pod č. 264-19/2007, který tvoří nedílnou součást rozsudku, byly ke dni 12. června 1974 v podílovém spoluvlastnictví J. J. a M.J., každého jednou ideální polovinou. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. prosince 2008, č. j. 8 Co 2256/2008-216, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Povinnost formulovat právní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu, dovolatelka v dané věci nesplnila. Z obsahu dovolání vyplývá, že její námitky jsou především skutkové povahy, popř. procesního rázu a dovolací soud by tím, že by se jimi blíže zabýval, neřešil otázku zásadního právního významu. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů vycházely z důkazů a hodnocení provedených v jiném, v tomto případě správním řízení. K tomu dovolací soud poznamenává, že rozhodnutí správních orgánů, přídělová listina, katastrální a pozemkové mapy, geometrický plán a případné další listiny, které byly součástí správního řízení, braly nalézací soudy jako důkaz veřejnými listinami a jejich použití nemůže založit otázku zásadního právního významu. Tím, že dovolatelka zpochybňuje proces získávání důkazů a jejich hodnocení, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Rovněž namítá-li, že nebyly provedeny jí navržené důkazy, lze k tomu pouze uvést, že se jedná o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., t. j. že odvolací soud zatížil řízení vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolací soud by se tím mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2007, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Takovou otázku však dovolatelka nevymezila.
K námitce dovolatelky o možnosti vydržení předmětných pozemků dovolací soud pouze uvádí, že představuje nepřípustné nóvum, neboť tuto námitku uplatnila dovolatelka až v dovolacím řízení. V dovolacím řízení však nelze úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (§241a odst. 4 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebyly v daném případě naplněny. Proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným 1) a 2) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátkou, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 6.500,-- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 8.520,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný .
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) a 2) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. František B a l á k
předseda senátu