ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1875.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 1875/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) V. A., a b) M. A., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. H., a 2) H. H., zastoupeným advokátkou, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 276/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2005, č. j. 15 Co 46/2005- 75, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2005, č. j. 15 Co 46/2005-75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se původně domáhali z titulu porušení jejich zákonného předkupního práva, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít se žalobci kupní smlouvu specifikovaného znění, týkající se prodeje spoluvlastnického podílu k pozemku dále uvedenému žalobcům za kupní cenu 200.000,- Kč. V podání ze dne 19. března 2004 žalobci uvedli, že žalobu upřesňují tak, že navrhují, aby žalovaným byla uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku učinit žalobcům nabídku k uzavření kupní smlouvy specifikovaného znění. Podle obsahu považoval Okresní soud v Chebu (dále „soud prvního stupně“) uvedené podání za změnu žaloby a usnesením ze 7. května 2004, č. j. 15 C 276/2003-24, změnu žaloby připustil.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. listopadu 2004, č. j. 15 C 276/2003-56, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žaloba, kterou se žalobci domáhali po žalovaných učinění nabídky na koupi spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální poloviny pozemkové parcely č. 561/7 o výměře 788 m2 zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro k. ú. a obec Ch., u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., za kupní cenu ve výši 200 000,- Kč, se v plném rozsahu zamítá,“ a dále výrokem pod bodem II. o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a manželé J. a J. Š. byli spoluvlastníky rodinného domu se stavební parcelou č. 1816, a parcely č. 561/7 – zahrada v k. ú. a obci Ch. Žalobcům náležel podíl ideálních 4/6 domu se stavební parcelou a ideální ½ pozemku parc. č. 561/7. Dne 18. 5. 2000 manželé Š. nabídli písemně žalobcům ke koupi spoluvlastnické podíly k nemovitostem za celkovou cenu 1 500 000,- Kč a převzetí této nabídky žalobci stvrdili svým podpisem. Téhož dne učinili manželé Š. žalobcům ještě písemnou nabídku na odkoupení ideální ½ pozemku parc. č. 561/7 za kupní cenu 200 000,- Kč. K tomuto zjištění soud prvního stupně dospěl, byť převzetí této další nabídky žalobci popírali. Zjištění, že další nabídku manželé Š. žalobcům učinili, vzal soud za prokázané z listiny obsahující tuto nabídku, dále ze zápisů z jednání realitní kanceláře B. L. ze 7. 8. 2000 a 11. 9. 2000 a výpovědí svědků B. L., J. a J. Š. a jejich syna V. A. Podle soudu prvního stupně bylo svědeckými výpověďmi dostatečně objasněno, proč byla učiněna ještě zvláštní nabídka ohledně pozemku parc. č. 561/7 a proč nebyla žalobci písemně stvrzena (blíže tyto okolnosti nerozvádí). Je z nich také patrno, že i tato nabídka byla žalobcům manžely Š. předána 18. 5. 2000. Přes nepřátelský vztah svědků Š. a A. k žalobcům byly jejich výpovědi věrohodné a podepřeny výpovědí svědkyně L. a listinnými důkazy. Strana žalující neoznačila žádné důkazy, kterými by vyvrátila skutečnosti těmito důkazy zjištěné. Z výpovědi svědkyně L. a předložených zápisů také vyplývá, že nabídku manželů Š. na odkoupení podílu k předmětnému pozemku žalobci neakceptovali. Soud prvního stupně také dodal, že nemá za prokázáno, že by žalobci akceptovali jakoukoliv nabídku předkupního práva ze strany manželů Š., neboť dopisem ze 14. 7. 2000 žalobci učinili výhrady k výši kupní ceny nabízených spoluvlastnických podílů. Prohlášením ze 14. 8. 2000 byl dům rozdělen na bytové jednotky podle §5 zákona č. 72/1994 Sb. a mezi žalobci a manžely Š. došlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k tomuto domu včetně stavební parcely č. 1816. Manželé Š. pak prodali žalovaným kupní smlouvou z 20. 9. 2000 bytovou jednotku v domě a jí odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech domu a stavebním pozemku parc. č. 1816 za 900 000,- Kč, spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. 561/7 za 200 000,- Kč a garáž ev. č. 2113 na pozemku parc. č. 5629 za 100 000,- Kč. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že k porušení předkupního práva žalobců ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu ideální ½ pozemku parc. č. 561/7 manžely Š. nedošlo, neboť uvedený podíl prodali kupní smlouvou z 20. 9. 2000 žalovaným za cenu 200 000,- Kč, za jakou jí nabídli 18. 5. 2000 žalobcům, kteří jejich nabídku neakceptovali.
Krajský soud v Plzni rozsudkem z 9. března 2005, č. j. 15 Co 46/2005-75, aniž dokazování opakoval nebo doplňoval, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaní jsou povinni uzavřít se žalobci kupní smlouvu, jíž manželé V. H., r. č. 520308/287 a H. H., r. č. 525814/325, oba bytem Ch., N. v. 17 prodávají ideální jednu polovinu pozemkové parcely č. p. 561/7- zahrada, nemovitost zapsanou na LV u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště Ch., pro k. ú. a obce Ch. za kupní cenu ve výši 200 000,- Kč kupujícím manželům V. A., r. č. 491002/245 a M. A., r. č. 525402/329, oběma bytem Ch., N. V. 17“. Změnil také výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že listina z 18. 5. 2000, která obsahuje nabídku manželů Š. žalobcům na odkoupení spoluvlastnického podílu k pozemku ideální ½ parc. č. 561/7 za 200 000,- Kč sice odpovídá požadavkům §605 věta druhá občanského zákona (dále „ObčZ“) a její existenci potvrdili slyšení svědci. Z těchto výpovědí však nevyplývá nic jiného, než právě jen pouhá existence této nabídky, nikoli její doručení žalobcům, jak to vyžaduje §605 ObčZ k tomu, aby nabídka byla učiněna řádně. K tomu, že nabídka byla žalobcům doručena, žalovaní žádné důkazy nenavrhli. Naopak tvrzení žalobců, že jim byla učiněna pouze nabídka jediná - souhrnná na více nemovitostí za 1 500 000,- Kč, je podpořeno jejich dopisem ze 14. 7. 2000, který lze považovat ze zřejmou reakci na tuto první nabídku – žalobci konkrétně rozepsali nemovitosti, jichž se předkupní právo týkalo, včetně celkové ceny 1 500 000,- Kč, která jim připadala příliš vysoká. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že manželé Š. neučinili žalobcům řádnou nabídku předkupního práva na spoluvlastnický podíl ideální ½ k zahradě parc. č. 561/7 ve smyslu §140 a §605 ObčZ. Žalobci se dovolali relativní neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu k tomuto pozemku jen ve vztahu k žalovaným jako kupujícím dopisem z 6. 5. 2003, doručeným žalovaným 8. 5. a 25. 6. 2003, a nikoli také vůči manželům Š. jako prodávajícím. Toto dovolání tak nemohlo přivodit neplatnost kupní smlouvy ohledně převodu uvedeného spoluvlastnického podílu k pozemku podle §40a ObčZ. Jestliže však žalobci dopisem z 6. 5. 2003 neúspěšně požadovali na žalovaných uzavření kupní smlouvy ohledně tohoto podílu za kupní cenu 200 000,- Kč, pak žalovaní nesplnili svojí povinnost vyplývající z §603 odst. 3 ObčZ a žalobci se právem domáhají nahrazení projevu jejich vůle (§161 odst. 3 občanského soudního řádu (dále“OSŘ“). Daný rozsudek nahrazuje projev vůle žalovaných a má za následek, že smlouva se považuje za uzavřenou dnem právní moci rozsudku. Odvolací soud dodal, že ve výroku svého rozsudku jen jinými slovy, vystihujícími smysl zákona, uložil žalovaným povinnost uzavřít kupní smlouvu na spoluvlastnický podíl, přičemž po obsahové stránce jde o tentýž nárok, žalobci formulovaný jako povinnost učinit nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. l písm. a) OSŘ. Vytýkají odvolacímu soud, že postupoval v rozporu s §213 odst. 1 OSŘ, neboť aniž opakoval výslechy svědků, učinil oproti soudu prvního stupně odlišné skutkové zjištění, a to že manželé Š. nedoručili žalobcům nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu k předmětnému pozemku za částku 200 000,- Kč. Přitom svědci manželé Š., slyšení soudem prvního stupně, vypověděli, že tato písemná nabídka byla žalobcům předána. Tento přímý důkaz byl potvrzen i výpovědí dalších svědků, které soud prvního stupně vyslechl. Doručení nabídky vyplývá i z následného jednání žalobců, kteří stanovili podmínky, za kterých došlo k prodeji spoluvlastnických podílů k nemovitostem žalovaným. Šlo o rozdělení domu na bytové jednotky, dohodu o užívání pozemku parc. č. 561/7, zaplacení částky 145 000,- Kč žalobcům a smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 5629, na které se nachází garáž, manželům Š. Žalovaní mají též za to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud rozhodl o povinnosti žalovaných uzavřít kupní smlouvu, ačkoliv §603 odst 3 ObčZ stanoví, že při porušení předkupního práva může se oprávněný po nabyvateli domáhat jen toho, aby mu věc nabídl ke koupi (anebo mu předkupní právo zůstane zachováno). Z gramatického výkladu tak vyplývá jen právo domáhat se na nabyvateli nabídky ke koupi věci, nikoli povinnost nabyvatele takovou smlouvu uzavřít. Z takového výkladu vycházel i soud prvního stupně a také žalobci, kteří původní žalobní petit na uzavření kupní smlouvy změnili na uložení povinnosti učinit nabídku ke koupi. Podle obsahu (§41 odst. 2 OSŘ) tak žalovaní namítají, že v odvolacím řízení došlo ještě k další vadě řízení, neboť odvolací soud rozhodl o jiném návrhu, než který žalobou uplatnili. Žalovaní navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci se vyjádřili k dovolání tak, že odvolací soud sice neopakoval výslechy svědků, ale opakoval důkaz listinou ze 14. 7. 2000, kterou žalobci reagovali na nabídku manželů Š., kterou však nekonkretizovali cenu spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 561/7. Odvolací soud hodnotil i další důkazy - kupní smlouvu z 20. 9. 2000, výpis z katastru nemovitostí a obě nabídky, ze kterých správně zjistil, že nabídka jen na odkoupení spoluvlastnického podílu k pozemku nebyla žalobcům manžely Š. řádně předána. K výtce žalovaných, že žalobci nenavrhli důkazy k tomu, že jim nebyla druhá nabídka předána, žalobci poukazují na to, že jde o negativní skutečnost, kterou žádným důkazem ani doložit nemohli. Jinak se žalovaní ztotožňují s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu a navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle ustanovení části prvé článku II. bodu tři zákona č. 57/2005 Sb., který nabyl účinnosti 1. dubna 2005, a kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění ve znění platném do 31. 3. 2005 - dále jen „OSŘ“). Tak je tomu i v daném případě, neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán 9. března 2005.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými /§237 odst. l písm. a), 240 odst. 1 a §241 odst. l OSŘ/ přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ.
Podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ lze dovolání podat, jestliže řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §213 odst. l OSŘ odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
Podle §213 odst. 2 odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.
Z těchto ustanovení vyplývá, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazů jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Zásada, podle níž odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 odst. 1 OSŘ), neznamená, s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí účastníků účastníka nebo svědka. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědi účastníka nebo svědka, nesmí z toho vyvodit jiný skutkový závěr než soud prvního stupně (ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledku dokazování irelevantní), jestliže důkaz sám neopakoval (§213 odst. 2 OSŘ). Při hodnocení důkazů totiž spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi, který je zachycen v protokolu, i další skutečnosti, které v protokole zachyceny být nemohou (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota vypovídat přesně na dané otázky apod.). Má-li tedy odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, ke kterým tento soud dospěl hodnocením provedených důkazů, musí zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, po případě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy (srov. rozhodnutí uveřejněné pod R 44/1966 a R 92/1968 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Neučiní-li tak, lze považovat jeho skutkové závěry za nepodložené, učiněné v rozporu s ustanoveními §132, §211 a §213 OSŘ; odvolací řízení je v takovém případě postiženo vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) OSŘ (shodně také rozsudky Nejvyššího soudu z 22. 11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 977/96, z 18. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 635/96 a z 31. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1201/2000, posledně jmenovaný publikovaný pod C 136/svazek 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
V dané věci soud prvního stupně učinil zjištění, že žalobci převzali 18. 5. 2000 písemnou nabídku manželů Š. na odkoupení jejich spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 561/7 za 200 000,- Kč, kromě jiného i ze svědeckých výpovědí. Toto zjištění soud prvního stupně výslovně uvádí ve svém rozsudku str. 2 předposlední odstavec. Podle protokolu o jednání z 23. 9. 2004 vypověděli svědek J. Š., že k „předání nabídek došlo u nás doma, kde si je žalobci převzali a odnesli“, a svědkyně J. Š., že „nabídka předkupního práva byla učiněna na dvou listinách, k jejich předání došlo u nás doma, kam jsme pozvali manžele A., vedle nich jsem byla přítomna já a můj manžel.“ Jestliže odvolací soud s odkazem na listinu – dopis žalobců z 14. 7. 2000, učinil zjištění, že žalobci převzali jen tu nabídku na předkupní právo ze 14. 7. 2000, kterou také písmeně potvrdili a že ze svědeckých výpovědí, v řízení učiněných, plyne jen existence, nikoli doručení nabídky týkající se jen spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 561/7, pak hodnotil výpovědi svědků J. a J. Š. jinak než soud prvního stupně, aniž sám tyto důkazy opakoval. Odvolací soud tak učinil zjištění v rozporu s §132, §211 a §213 odst. 2 OSŘ, čímž došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníka a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Zákonné předkupní právo, které je předmětem uvedené věci, upravuje §140 ObčZ, podle něhož, převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116 a §117 ObčZ). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
Při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva spoluvlastníků v části druhé občanského zákoníku, pojednávající o věcných právech, vychází se ve smyslu §853 ObčZ z analogické aplikace obecné právní úpravy předkupního práva, obsažené v části osmé občanského zákoníku, upravující právo závazkové, s tím, že ta ustanovení, jež se týkají pouze smluvního předkupního práva, nelze použít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, publikovaný pod R 72/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §605 věta druhá ObčZ nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být písemná.
Podle §603 odst. 3 ObčZ bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.
Jestliže povinná osoba - podílový spoluvlastník převede svůj podíl k věci, aniž jej nabídne dalšímu spoluvlastníkovi, může se oprávněný spoluvlastník na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníkovi) domáhat, aby mu spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi podle §603 odst. 3 ObčZ. Na základě výzvy oprávněného spoluvlastníka vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout podíl tomuto oprávněnému ke koupi za stejných podmínek, za kterých mu měla podíl původně nabídnout povinná osoba (§605 věta druhá ObčZ). Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat u soudu, aby projev vůle nabyvatele byl nahrazen soudním rozhodnutím podle §161 odst. 3 OSŘ.
Z ustanovení §603 odst. 3 ObčZ tak vyplývá právo oprávněného spoluvlastníka, aby mu nabyvatel nabídl věc - spoluvlastnický podíl ke koupi, a tomu odpovídající povinnost nabyvatele, aby spoluvlastnický podíl oprávněnému spoluvlastníkovi nabídl ke koupi. Jde tedy o povinnost nabyvatele učinit oprávněnému spoluvlastníku návrh na uzavření smlouvy na koupi spoluvlastnického podílu ve smyslu §43a odst. 1 ObčZ.
Podle §44 ObčZ je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.
Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká dosažením konsenzu, tj. úplným bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření smlouvy (nabídly, oferty). Vznik smlouvy předpokládá existenci tří postupně za sebou jdoucích aktů: 1) návrh - nabídku, ofertu, 2) přijetí návrhu - akceptaci a 3) vzájemnou shodu vůle subjektů - konsenzus.
Nabídka - oferta a akceptace jsou jednostranné právní úkony. Oferta je vymezena v 43a odst. 1 ObčZ tak, že projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Akceptací je podle §43c odst. l ObčZ včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit souhlas, je přijetím návrhu. Podle §43c odst. 2 ObčZ včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli.
Jestliže se na základě porušení předkupního práva může oprávněný (spoluvlastník) podle §603 odst. 3 ObčZ domáhat, aby mu nabyvatel nabídl věc (spoluvlastnický podíl) ke koupi, a nabyvatel neučiní nabídku ke koupi dobrovolně, oprávněný spoluvlastník se může domáhat nahrazení tohoto projevu vůle nabyvatele rozhodnutím soudu. To znamená, že se žalobou bude požadovat, aby soud rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž je povinen učinit žalobci jako oprávněnému spoluvlastníkovi nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu tohoto znění: navrhuji uzavření smlouvy tohoto obsahu (dále uveden text smlouvy), nebo uzavření smlouvy, jejíž text tvoří přílohu tohoto rozsudku. Petit žaloby by mohl znít i tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, aby uzavřel smlouvu tohoto znění: (a dále bude uveden text smlouvy).
Právní mocí rozsudku, jímž je nahrazen projev vůle nabyvatele (žalovaného) učinit oprávněnému spoluvlastníkovi (žalobci) nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu, je třeba považovat návrh na uzavření smlouvy za perfektní (§43a odst. 2 ObčZ), tj. že projev vůle nabyvatele (žalovaného) nahrazený soudní rozhodnutím došel oprávněnému spoluvlastníkovi (žalobci) jako osobě, které byl určen.
Smlouva o koupi spoluvlastnického podílu mezi nabyvatelem a oprávněným spoluvlastníkem bude uzavřena, jakmile přijetí nabídky ke koupi podílu (nahrazené soudním rozhodnutím) nabude účinnosti (§44 ObčZ), tj. oprávněný spoluvlastník učiní včasné prohlášení nebo jiné včasně jednání, že s nabídkou souhlasí, a vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde nabyvateli.
Dovolací soud nicméně přihlíží ke smyslu úpravy zákonného předkupního práva v §140 ObčZ - právu spoluvlastníka vyjádřit se k tomu, kdo s ním bude spoluvlastnický vztah sdílet, resp. právu spoluvlastníka nabýt na základě svého úkonu spoluvlastnický podíl jiného spoluvlastníka, který hodlá další spoluvlastník prodat, a téhož účelu - nabytí vlastnictví pak dosáhnout i při porušení předkupního práva povinným spoluvlastníkem vůči nabyvateli spoluvlastnického podílu. Jestliže oprávněný spoluvlastník, jemuž nebyl spoluvlastnický podíl nabídnut povinným spoluvlastníkem ke koupi a jemuž tak vzniklo právo podle §603 odst. 3 ObčZ, učiní (byť i v návrhu na zahájení řízení) sám nabyvateli nabídku na odkoupení jím nabytého podílu, a ten jeho návrh na uzavření smlouvy nepřijme, nic nebrání tomu, aby se domáhal žalobou u soudu nahrazení projevu vůle jeho návrh přijmout, resp. uzavření smlouvy odpovídajícího znění. Právní mocí takového rozsudku dochází ke shodě vůle - konsenzu účastníků smlouvy, takže kupní smlouva je uzavřena.
V daném případě se žalobci domáhají, aby žalovaným bylo uloženo učinit žalobcům nabídku k uzavření kupní smlouvy do tří dnů od právní moci rozsudku, domáhají se tak nahrazení projevu vůle žalovaných podle §161 odst. 3 OSŘ, z jehož znění ovšem přímo vyplývá, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení. Pokud tedy odvolací soud „přeformuloval“ jejich žalobu na povinnost žalovaných uzavřít se žalobci kupní smlouvu, rozhodl v rozporu s §153 odst. 2 OSŘ o jiném předmětu řízení. Dovolací soud ještě podotýká, že nepřesně byl ve výroku rozsudku odvolacího soudu označen katastrální úřad, u něhož je zapsán spoluvlastnický podíl k pozemku, který má být předmětem kupní smlouvy, neboť nejde o Katastrální úřad pro P. k., ale správně Katastrální úřad pro K. k., Katastrální pracoviště Ch.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není pro opodstatněnost dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ správný. Rozsudek odvolacího soudu byl proto zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení
(§243b odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Marie Rezková , v. r.
předsedkyně senátu