ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2073.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2073/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce V. Š., proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 77/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2003, č. j. 22 Co 174/2003-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. ledna 2003, č. j. 14 C 77/2002-34, zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření tohoto znění: „ Žalovanému se do nabytí právní moci tohoto rozsudku zakazuje uzavírat osobně nebo prostřednictvím třetích osob bez žalobcova písemného souhlasu jakékoliv smlouvy či dohody nebo činit bez žalobcova písemného souhlasu jakékoliv jiné právní úkony, týkající se pozemku parc. č. 441 a na něm stojícího bytového objektu č. p. 72, k. ú. V., zapsaných Katastrálním úřadem P.“.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobce, potvrdil usnesením ze dne 30. května 2003, č. j. 22 Co 174/2003-47, usnesení soudu prvního stupně ve shora uvedeném výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, protože postupem soudů obou stupňů se dostal do nerovného postavení účastníka řízení a je mu tak upřeno ústavní právo na spravedlivé posouzení věci, což dále podrobně rozvádí.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 OSŘ) účastníkem řízení, který ale nebyl zastoupen ve smyslu §241 odst. 1 OSŘ advokátem. Přes nesplnění této podmínky řízení rozhodl o dovolání s přihlédnutím k §241b odst. 2, věta za středníkem OSŘ, když zjistil, že dovolání není přípustné. Vyšel z §236 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje §237 až §239 OSŘ. Žádné z těchto zákonných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření, které není rozhodnutím ve věci samé. O §237 odst. 1 písm. c) OSŘ tedy nelze přípustnost dovolání v daném případě opírat.
Dovolací soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§145, §151 odst. 1 OSŘ)..
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu