ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2102.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2102/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce MUDr. J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) D. J., a 2) A. J., o vyklizení nemovitosti a odstranění plotu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 21 C 105/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 57 Co 154/2005-143, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 21 C 105/2000-121, uložil žalovaným pod bodem I. výroku, aby společně a nerozdílně odstranili plot umístěný na hranici mezi pozemky parc. č. 2756/3 a parc. č. 2756/1 v kat. území P. u O., a pod bodem II., aby společně a nerozdílně vyklidili pozemek parc. č. 2756/3 v kat. území P. u O. Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je žalobce veden jako vlastník pozemků parcelních čísel 2756/1, 2756/3 a 2756/4 v kat. území P. u O. Pozemky parcelních čísel 2756/1 a 2756/3 žalobce nabyl dědictvím po otce K. M. Žalovaní jsou vedeni v tomtéž kat. území jako spoluvlastníci pozemků parcelních čísel 2755/1, 2755/2, 2755/3 a 2758. Geometrickým plánem z 10. 8. 1979 byl pozemek parc. č. 2756 rozdělen na pozemky parc. č. 2756/1 o výměře 1012 m2 a parc. č. 2756/2 o výměře 853 m2, do níž byla sloučena parc. č. 2757 o výměře 66 m2. Geometrickým plánem ze 4. 9. 1979 byl pozemek parc. č. 2756/1 o výměře 1012 m2 rozdělen na pozemky parc. č. 2756/1 o výměře 702 m2 a parc. č. 2756/3 o výměře 310 m2. Geometrickým plánem ze 17. 4. 1986 došlo k rozdělení pozemku parc. č. 2756/3 na pozemky parc. č. 2756/3 o výměře 294 m2 parc. č. 2755/3 o výměře 24 m2. Na pozemku parc. č. 2756/3 je zastavěná plocha označena jako díl „c“ a na pozemku parc. č. 2755/3 je zastavěná plocha označena jako díl „b“. Díl „c“ byl následně označen jako parc. č. 2756/4. Geometrické plány ze 4. 9. 1979 a 17. 4. 1986 byly do evidence nemovitostí zapsány 28. 5. 1986. Kupní smlouvou ze 6. 9. 1979, registrovanou téhož data, žalovaní prodali manželům K. a E. (správně E.) M., právním předchůdcům žalobce, pozemek parc. č. 2756/1 s příslušenstvím, součástmi, oplocením a porosty. Kupní smlouvou ze 16. 8. 1979, registrovanou téhož data, žalovaní prodali I. M. pozemek parc. č. 2756/2 o výměře 853 m2. Součástí této kupní smlouvy je geometrický plán z 10. 8. 1979. Na pozemku parc. č. 2756/3 se nachází hospodářská budova, kolaudovaná v roce 1965, kterou do současné doby užívají žalovaní. Na hranici mezi pozemky parc. č. 2756/1 a parc. č. 2756/3 je postavený plot ve společném jmění žalovaných a na pozemku parc. č. 2756/3 se nachází skládka materiálu žalovaných. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tvrzení žalovaných s poukazem na geometrický plán ze 4. 9. 1979 o tom, že jejich úmyslem bylo kupní smlouvou ze 6. 9. 1979 převést jen část pozemku parc. č. 2756/1 o výměře 702 m2, neobstojí. Pro tento závěr podle soudu prvního stupně svědčí obsah znaleckého posudku Ing. M. K., vypracovaného na žádost žalovaného, který byl vyhotoven ještě před rozdělením pozemku parc. č. 2756/1 a který sloužil pro stanovení kupní ceny ve smlouvě ze 6. 9. 1979, kdy znalec ocenil pozemek parc. č. 2756/1 o výměře 1032 m2 (pokud znalec uvedl výměru 1032 m2 místo výměry 1012 m2, šlo podle soudu o chybu v psaní). Pokud žalovaní měli v úmyslu prodat jen část pozemku parc. č. 2756/1, pak mohli postupovat stejně jako v případě předchozí kupní smlouvy ze 16. 8. 1979 a součástí smlouvy učinit geometrický plán o rozdělení pozemku. Uvedl, že „pro posouzení smlouvy o převodu nemovitostí je významný jen ten projev vůle, který byl vyjádřen v písemné formě“. Kupní smlouva ze 6. 9. 1979 má všechny náležitosti právního úkonu a je určitá. Na její platnosti nic nemění skutečnost, že v době jejího uzavření pozemek parc. č. 2756/1 nebyl v evidenci nemovitostí evidován, neboť reálně existoval a žalovaní měli znalost o jeho umístění na základě geometrického plánu z 10. 8. 1979. Pozemek parc. č. 2756/3 žalovaní nevydrželi, neboť v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by zakládala právní titul držby, a v roce 1986 byli seznámeni s tím, že jejich hospodářská budova nyní stojící na pozemku parc. č. 2756/4 (dříve parc. č. 2756/3) nestojí na jejich pozemku.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 57 Co 154/2005-143, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, „aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně vyklidit pozemek parc. č. 2756/3 a odstranit plot umístěný na hranici mezi pozemky parc. č. 2756/3 a 2756/1, vše v kat. území P. u O.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dovodil, že „s ohledem na určitost jako předpoklad platnosti právního úkonu (§37 ObčZ) musel být pozemek jako předmět občanskoprávního úkonu individualizován parcelním číslem, názvem obce, popř. kat. území, v němž leží“. Uvedl, že „označení pozemku, který byl předmětem kupní smlouvy ze 6. 9. 1979, sice splňovalo formální požadavky na určitost předmětu právního úkonu, avšak takto řádně označený pozemek v době uzavírání kupní smlouvy neexistoval, jak bylo zjištěno ze sdělení katastrálního úřadu, neboť nebyl k datu uzavření smlouvy označen v písemném operátu evidence nemovitostí a součástí kupní smlouvy nebyl geometrický plán, na němž by byl převáděný pozemek vyznačen tak, aby mohl být do operátu evidence nemovitostí zanesen. Protože převáděný pozemek parc. č. 2756/1 jako věc ve smyslu občanského práva ke dni uzavření kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 neexistoval, byla tato smlouva od počátku absolutně neplatná podle §37 odst. 2 ObčZ pro nemožnost plnění. Na tom nemohlo nic změnit to, že následně byl proveden zápis změny vlastnictví k takto označenému pozemku parc. č. 2756/1 v důsledku toho, že v mezidobí mezi uzavřením smlouvy a provedením zápisu byla do operátu evidence nemovitostí zanesena kupní smlouva mezi žalovanými a I. M., jejíž součástí byl i geometrický plán na rozdělení pozemku parc. č. 2756 na parc. č. 2756/1 a parc. č. 2756/2“. Z důvodu neplatnosti kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 se K. a E. M. nestali vlastníky pozemku parc. č. 2756/1 a jejich vlastnictví pak děděním nemohlo přejít na žalobce. Žalobce proto není aktivně legitimován k podání vlastnické žaloby.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že evidence nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 byla vedena na evidenčním principu. Údaje z této evidence sice sloužily jako podklad pro sepisování smluv a jiných listin, ale nezávazně, proto údaje o vlastnictví získané z evidence nemovitostí si měl každý při právním jednání ověřit. Vlastnictví k nemovitostem přecházelo registrací smlouvy státním notářstvím. Byl-li geometrickým plánem pozemek rozdělen na dva samostatné pozemky s novými parcelními čísly a předmětem smlouvy byl jeden z takto nově vzniklých pozemků, pak registrací takové smlouvy pozemek původního parcelního čísla zanikl a právně existovaly jen pozemky s parcelními čísly podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že v evidenci nemovitostí i po registraci kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 byl ještě po nějakou dobu zapsán původní pozemek před rozdělením. Podle názoru žalobce lze dovodit, že změna v evidenci nemovitostí nastala dnem registrace kupní smlouvy, nejpozději však dnem doručení stejnopisu smlouvy příslušnému orgánu geodézie. Jestliže kupní smlouva ze 16. 8. 1979, uzavřená mezi žalovanými a I. M. na základě geometrického plánu z 10. 8. 1979, byla doručena orgánu geodézie 27. 8. 1979, pak ve smlouvě ze 6. 9. 1979 byl jako předmět smlouvy správně označen pozemek parc. č. 2756/1, který reálně i právně v den uzavření smlouvy existoval. Nelze proto akceptovat právní názor odvolacího soudu, že tento pozemek ke dni uzavření smlouvy 6. 9. 1979 jako věc ve smyslu občanského práva neexistoval. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Důvody uváděné v dovolání nejsou podle nich relevantní a nemohou obstát.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že žalobce není v daném sporu aktivně legitimován. Dovolací soud k tomu poznamenává, že v této věci není třeba řešit otázku, zda je žalobce vlastníkem pozemku v současné době označeného parc. č. 2756/1. S ohledem na nespornou skutečnost, že předmětný plot a skládka materiálu se nachází na pozemku č. parc. 2756/3, je pro výsledek sporu (dovolacího řízení) určující, zda se žalobce stal vlastníkem tohoto pozemku užívaného žalovanými. V daných skutkových a právních souvislostech pak jde o řešení konkrétní otázky, zda převodní smlouva ze 6. 9. 1979, jíž měl být podle tvrzení žalobce na jeho právní předchůdce převeden pozemek č. parc. 2756/1 v původní výměře 1012 m2 (zahrnující i nynější pozemek parc. č. 2756/3), je neplatná proto, že tento pozemek v době sporného převodu nebyl zanesen v podobě písemného operátu v tehdejší evidenci nemovitostí a tudíž jako věc neexistoval.
Právní názor odvolacího soudu, že sporná převodní smlouva ze 6. 9. 1979 je neplatná, je zcela v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu.
Předpokladem určitosti smlouvy o převodu nemovitosti je, aby z ní bylo zřejmé, jaká nemovitost je jejím předmětem. Předmětem převodu vlastnictví může být jen věc způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů, tedy z právního hlediska samostatná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 1992, sp. zn. 4 Cz 18/92, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 1, ročník 1993). V rozsudku ze 16. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 356/2004, (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 3012), Nejvyšší soud zaujal právní názor, že „součástí smlouvy o převodu nemovitosti, týkající se části parcely dosud v katastru nemovitostí neoddělené, musí být geometrický plán, kterým byla převáděná část oddělena. Jestliže však byl geometrický plán přiložen jen jako příloha ke smlouvě a přesto byla smlouva registrována a z obsahu k ní přiloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost byla převedena, není smlouva o jejím převodu neplatná pro neurčitost“. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni uzavření kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 byl v bývalé evidenci nemovitostí evidován pozemek parc. č. 2756 o výměře 1799 m2. Označená kupní smlouva se týkala části pozemku parc. č. 2756, tj. pozemku parc. č. 2756/1, v evidenci nemovitostí neoddělené čili z právního hlediska nikoli věci samostatné. Za tohoto stavu s ohledem na uvedené, nebyl-li součástí kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 geometrický plán, kterým došlo k oddělení převáděného pozemku od pozemku parc. č. 2756, a smlouva ani na takový geometrický plán neodkazuje, nelze než dát odvolacímu soudu za pravdu v jeho názoru, že je tato smlouva neplatná. Nelze také přehlédnout, že k vytyčení pozemku parc. č. 2756/1 došlo dvakrát, poprvé geometrickým plánem z 10. 8. 1979, kdy jeho výměra byla stanovena 1012 m2, podruhé geometrickým plánem ze 4. 9. 1979, kdy došlo k rozdělení pozemku parc. č. 2756/1 a kdy nově vytyčený pozemek parc. č. 2756/1 měl mít výměru 702 m2. Z kupní smlouvy ze 6. 9. 1979 tak jednoznačně nevyplývá, zda předmětem smlouvy byl pozemek vytyčený geometrickým plánem z 10. 8. 1979 či ze 4. 9. 1979.
Registrace kupní smlouvy státním notářstvím podle tehdy platné úpravy (§47 odst. 2 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.) byla předpokladem účinnosti smlouvy o převodu nemovitosti. Sama o sobě však platnost takové smlouvy nezaručovala a nebránila tomu, aby k tomu legitimovaná osoba nemohla s úspěchem u soudu namítat neplatnost takové smlouvy. Tato registrace pak měla z hlediska tehdejší evidence nemovitostí ten význam, že se na jejím základě v této evidenci vyznačila změna vlastnictví. Jen tím, že převodní smlouva byla registrována státním notářstvím a posléze dána na vědomí příslušnému orgánu geodézie, se údaje v převodní smlouvě, týkající se identifikace převáděné nemovitosti, nestaly a ani nemohly stát relevantní součástí operátu evidence nemovitostí. Jinými slovy jestliže v převodní smlouvě byla jako předmět převodu uvedena dosud v operátech evidence nemovitostí řádně nevymezená nemovitost, tedy věc nezpůsobilá stát se předmětem občanskoprávních vztahů, registrací takové smlouvy, příp. následného jejího vložení do sbírky listin [§1 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí] se uvedený nedostatek nezhojil. Předpokladem platnosti sporné smlouvy proto bylo, aby před jejím uzavřením příslušný orgán geodézie v evidenci nemovitostí řádným postupem vyznačil existenci převáděného pozemku na základě náležitého geometrického plánu. Jestliže se tak nestalo, přičemž k převodní smlouvě nebyl připojen ani geometrický plán ani uvedena výměra převáděného pozemku, nelze učinit jiný závěr, než který přijal odvolací soud, tj. že sporná smlouva je neplatná.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil (§242 odst. 3 OSŘ).
Z uvedených důvodů dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 OSŘ zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovaným náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu