ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2163.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2163/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. L. K. a b) E. K., proti žalovaným: 1) Ing. J. B. a 2) Ing. I. B., oběma zastoupeným advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 92/92, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. března 2006, č. j. 42 Co 638/2005-459, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 23. března 2006, č. j. 42 Co 638/2005-459, se ve výrocích III. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a V. - VIII. o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelních čísel 897 - orná půda o výměře 2 660 m2 a 899 - zahrada o výměře 3 557 m2 v k. ú. Z. u B. a obci B., náležejících každému z účastníků v rozsahu ideální jedné čtvrtiny. Tyto pozemky původně tvořily pozemek parc. č. 394/1, z něhož byl oddělen pozemek parc. č. 394/3, na kterém žalobce a) v roce 1974 postavil zahradní chatu s vodovodní šachticí a přípojkou, později také oplocení a užíval ho jako zahradu. Rovněž v roce 1974 byla povolena změna kultury tohoto pozemku z orné půdy na zahradu. Posléze byly pozemky přečíslovány a pozemek parc. č. 394/1 je nyní veden jako pozemek parc. č. 897 a pozemek parc. č. 394/3 jako pozemek parc. č. 899. V době podání žaloby z chaty zůstaly jen betonové základy a pozemky nebyly obhospodařovány. Vypořádání navrhovali žalobci nejprve tak, aby do podílového spoluvlastnictví rovným dílem byl žalobcům přikázán pozemek parc. č. 899 a žalovaným pozemek parc. č. 897. Poté, co byl vypracován znalecký posudek o ceně pozemků, podle kterého byla cena pozemku parc. č. 899 podstatně vyšší než cena pozemku parc. č. 897, domáhali se žalobci reálného rozdělení pozemků. Žalobci projevili zájem o přikázání západní části pozemku parc. č. 899, navazující na ulici B., a východní části pozemku parc. č. 897, navazující na ulici N. Ú. Žalobce a) se rovněž domáhal širšího vypořádání z titulu zhodnocení pozemku parc. č. 899 svými investicemi ve výši 108 100,- Kč.
Žalovaní rovněž požadovali přikázání části pozemku parc. č. 899, sousedící s ulicí B., neboť hraničí také s pozemkem parc. č. 898, jehož jsou spoluvlastníky (nikoli se žalobci), a dále přikázání části pozemku parc.č. 897 navazující na pozemek parc. č. 898. Navrhovali také, aby případně byly oba pozemky přikázány žalobcům v ceně 50 Kč za m2 (s tím však žalobci nesouhlasili) nebo aby byl nařízen prodej pozemků a výtěžek mezi účastníky rozdělen.
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) poprvé ve věci rozhodl rozsudkem z 22. 2. 1996, č. j. 22 C 92/92-138, tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným pozemkům zrušil, podle přílohy znaleckého posudku Ing. M. Ž. z 7. 2. 1995 rozdělil pozemek parc. č. 897 na díly A, B, pozemek parc. č. 899 na díly C a D, přikázal do podílového spoluvlastnictví každému z ideální poloviny žalobcům díly B a C a žalovaným díly A a D a zamítl žalobu na vypořádání částky 108 100,- Kč.
K odvolání žalobce a) Krajský soud v Ostravě usnesením z 23. 10. 1997, č. j. 13 Co 596/96-190, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že při rozdělení pozemků vycházel z nesprávných výměr bez náležitého geometrického plánu, že pro určení náhrady na vyrovnání podílů nebyla zjištěna cena pozemků a že teprve v odvolání žalobce a) upřesnil, jakou částku vlastně po každém žalovaných v rámci širšího vypořádání požaduje.
Soud prvního stupně rozhodl znovu rozsudkem ze dne 6. dubna 2005, č. j. 22 C 92/92-405. Výrokem pod bodem I. připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem a) podáním z 5. 6. 2000. Výrokem pod bodem II. nepřipustil změnu žaloby, kterou učinila žalobkyně b) podáním z 30. 10. 2003. Výrokem pod bodem III. rozhodl, že „podílové spoluvlastnictví žalobců a) a b) a žalovaných 1) a 2) k pozemkům parcelních čísel 897 - orná půda a 899 - zahrada zapsaným u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště K. na listu vlastnictví pro kat. území Z. u B., obec B., okres K. se zrušuje.“ Výrokem pod bodem IV. rozdělil pozemek parc. č. 897 podle geometrického plánu č. 390 - 17/1999 ze dne 24. května 1999 na pozemky parc č. 897/1 a č. 897/2 každý o výměře 1 330 m2 s tím, že pozemek parc. č. 897/1 přikázal každému jednou ideální ½ do podílového spoluvlastnictví žalobců a pozemek parc. č. 897/2 přikázal každému jednou ideální ½ do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Výrokem pod bodem V. podle uvedeného geometrického plánu rozdělil pozemek parc. č. 899 na pozemky parc. č. 899/1 o výměře 1778 m2 a č. 899/2 o výměře 1 779 m2, přičemž pozemek parc. č. 899/1 přikázal každému jednou ideální ½ do podílového spoluvlastnictví žalobců a pozemek parc. č. 899/2 přikázal každému jednou ideální ½ do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Výrokem pod bodem VI. uložil žalovaným povinnost „zaplatit na vypořádací podíl společně a nerozdílně žalobcům a) a b) k jejich rukám společným a nerozdílným částku 7 750,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.“ Výrokem pod bodem VII. zamítl žalobu v části, v níž se „žalobce a) domáhal po žalovaném 1) zaplacení částky 27 894,- Kč a po žalovaném 2) zaplacení částky 27 894,- Kč.“ Výroky pod body VIII. - X. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci nabyli každý ideální jednu čtvrtinu předmětných pozemků děděním - žalobci v roce 1947 a žalovaní v roce 1984. Protože ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům dohodou účastníků nedošlo, soud prvního stupně podle §142 odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) spoluvlastnictví zrušil. S přihlédnutím ke způsobům vypořádání, majícím v §142 odst. 1 ObčZ stanovené pořadí, dospěl na základě znaleckého posudku Ing. M. Ž., znalce z oboru geodetické a kartografické práce, z 22. 2. 2000 k závěru, že pozemky je možné mezi účastníky rozdělit bez nutnosti zřízení věcných břemen, neboť jsou přístupné z obecních pozemků. Protože jak žalobci tak žalovaní projevili úmysl setrvat ve spoluvlastnickém vztahu i po rozdělení pozemků, považoval za praktické rozdělení každého z pozemků na dva díly. Z uvedeného znaleckého posudku rovněž zjistil, že oba pozemky mají podélnou orientaci ve směru západ východ, s převažující svažitostí na východ. Na východní straně pozemky sousedí s místní komunikací na ulici N. Ú., pozemek parc. č. 899 na západní straně hraničí s místní komunikací na ulici B. Z těchto komunikací je na pozemky možný pouze pěší přístup, pro přístup motorovými vozidly by musely být provedeny terénní úpravy. Ze strany ulice B. je převýšení kolem 3 m, sklon terénu zhruba 45 stupňů, do dvou třetin délky je terén mírně zvlněný a potom plynule mění sklon k ulici N. Ú. na 30 až 20stupňů. Od ulice N. Ú. by byly náklady na vybudování přístupu po jižní straně parcely č. 899 nižší než po jižní straně této parcely z ulice B., kde by bylo nutné realizovat přístup i po části parcely č. 2. Pozemek parc. č. 897 navazuje na pozemek parc. č. 898, a ten podél pozemku parc. č. 899 pokračuje až k místní komunikaci na ulici B. Pozemek parc. č. 898 náleží z ideální poloviny A. L. a každému ze žalovaných v rozsahu jedné ideální čtvrtiny. Ze čtyř variant rozdělení pozemků (dvou příčných a dvou podélných) zvolil soud prvního stupně příčné rozdělení podle varianty č. 1. Přihlížel i k tomu, že byť jsou pozemky vedeny jako zemědělské, jsou podle územního plánu obce určeny k zastavění, a proto musel být zachován takový tvar, aby je bylo možno stavebně využít. Žalobci i žalovaní požadovali přikázání pozemku parc. č. 899/1: žalobci tvrdili, že jsou na něm stavby žalobce a), a žalovaní proto, že cesta přes něj je jediným přístupem na jejich pozemek parc. č. 898. Soud prvního stupně přikázal pozemek parc. č. 899/1 (sousedící s komunikací na ulici B.) žalobcům s odůvodněním, že se na něm nacházejí stavby ve výlučném vlastnictví žalobce a), a to „stavba základů hospodářské budovy, vodovodní přípojka, která je příslušenstvím hospodářské budovy, a stavba plotu, která není součástí pozemku“, a že je třeba do budoucna zabránit další sporům mezi účastníky, ke kterým by z rozdílného vlastnictví staveb a pozemku mohlo docházet. Dále přikázal žalobcům pozemek parc. č. 897/1, který navazuje na pozemek parc. č. 898, a žalovaným pozemky parc. č. 897/2 a č. 899/2, sousedící s místní komunikací v ulici N. Ú. Obvyklou cenu rozdělených pozemků parc. č. 897/1 Kč 136 500,- č. 879/2, Kč 143 000,- č. 899/1 Kč 182 500,- a č. 899/2 Kč 191 500,- zjistil soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. F. H., znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, investice, který vzal v úvahu jak určení pozemků k zastavění (30% z ceny zastavěného pozemku 400 Kč/m2), tak jejich tvar a ztížený přístup k nim. Pozemky shledal neudržované, z chatky na pozemku parc. č. 899 zůstaly jen betonové základy a vodovodní šachtice, které jsou poškozené a neupotřebitelné, vodovodní přípojka jen podmíněně použitelná, oplocení pozemku parc. č. 899 je v demoličním stavu. Ovocné stromy jsou přestárlé, neošetřené a určené k likvidaci, na pozemcích je značné množství náletových dřevin. Soud prvního stupně zdůraznil, že po rozdělení pozemků jsou v obou případech stejné možnosti pro pěší přístup z obecních pozemků bez nutnosti zřízení věcných břemen, zatímco pro přístup dopravní technikou je nezbytné vybudovat přístupy nové. Pokud je nyní přístup z ulice B. na pozemek parc. č. 899/1 autem možný, pak jen po cizím sousedním pozemku parc. č. 2. Zřízení věcného břemene cesty přes pozemek parc. 899/1 na pozemek parc. č. 898, který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, jak žalovaní navrhovali, soud prvního stupně neshledal důvodným, poněvadž i na zmíněný pozemek je stejná možnost přístupu z B. ulice, jako na pozemek parc. č. 899/1. Protože obvyklé ceny pozemků přikázaných do spoluvlastnictví účastníků nebyly stejné, soud prvního stupně žalovaným uložil, aby na vyrovnání podílů zaplatili žalobcům částku 7 750,- Kč. Návrh žalobce a) na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu soud prvního stupně zamítl, neboť investicemi žalobce a) ke zhodnocení pozemku parc. č. 899 nedošlo.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce a) a žalovaní. Žalovaní namítali, že rozsudkem soudu prvního stupně byla jim odňata možnost jediného přístupu na jejich pozemek parc. č. 898, a domáhali se toho, aby z pozemku parc. č. 899/1 byla oddělena část, která by zůstala ve spoluvlastnictví účastníků. Odvolání vzali zpět s tím, že přístup k pozemku parc. č. 898 budou řešit požadavkem na zřízení věcného břemene cesty mimo toto řízení. Žalobce a) napadl odvoláním výrok pod bodem I., dále namítal nesprávnost zjištění soudu prvního stupně, že žalobci mají přístup na jim přikázaný pozemek parc. č. 897/1 z ulice B. Požadoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalobcům byl přikázán pozemek parc. č. 897/2 a žalovaným pozemek parc. č. 897/1. Nesouhlasil také s tím, že neprokázal zhodnocení pozemku parc. 899 svými investicemi. Žalovaní se vyjádřili k odvolání žalobců tak, že nemají námitek proti přikázání pozemku parc. č. 897/1, ale přístup k jejich pozemku parc. č. 898 by byl vyřešen jen přikázáním parc. č. 899/1 a uzavřeli, že v žádném případě nesouhlasí s přikázáním parcely č. 897/2 žalobci, neboť by tím byly pozemky nevyužitelné jak k případné stavební činnosti, tak obdělávání.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. března 2006, č. j. 42 Co 638/2005-459, výrokem pod bodem I. zastavil řízení o odvolání žalovaných a výrokem pod bodem II. odmítl odvolání žalobce a) do výroku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Výrokem pod bodem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body III. až VI. tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelních čísel 879 a 899 v k. ú. Z. u B. a obci B. zrušil. Podle geometrického plánu z 24. 5. 1999 jako přílohy svého rozsudku rozdělil pozemek parc. č. 897 na pozemek parc. č. 897/1, který přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných každému jednou ideální polovinou, a pozemek parc. č. 897/2, který přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců každému jednou ideální polovinou, dále rozdělil pozemek parc. č. 899 na pozemek parc. č. 899/1, který přikázal žalobcům každému jednou ideální polovinou, a pozemek parc. č. 899/2, který přikázal žalovaným každému jednou ideální polovinou. Žalovaným současně uložil, aby zaplatili žalobcům na vypořádání podílu částku 1 250,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem IV. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem VII. Dále rozhodl o soudních poplatcích a nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud řízení o odvolání žalovaných, které vzali zpět, zastavil. Na základě přezkumu rozsudku soudu prvního stupně k odvolání žalobce a) ve věci samé se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právními závěry. Změnu rozhodnutí v přikázání pozemků účastníkům - oproti soudu prvního stupně přikázal pozemek parc. č. 897/1 žalovaným a pozemek parc. č. 897/2 žalobcům - odůvodnil tím, že „vycházel ze shodných stanovisek účastníků, vyjádřených v podaných odvoláních a ve vyjádření k nim. Tato shodná stanoviska zazněla také před odvolacím soudem v rámci pokusu o smír.“ Takové vypořádání považoval za odpovídající §142 odst. 1 ObčZ, kdy rozdělení věci je možné, odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů a účelnému využití věci. Při určení náhrady na vypořádání podílů vycházel stejně jako soud prvního stupně z průměrných obvyklých cen pozemků vyplývajících ze znaleckého posudku Ing. F. H. Ztotožnil se soudem prvního stupně i v závěru, že ke zhodnocení pozemku parc. č. 899 investicemi žalobce a) nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, kterým napadli výrok pod bodem III. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a související výroky o nákladech řízení pod body V. – VIII. Nedotčen zůstal výrok pod bodem IV., kterým byl potvrzen výrok pod bodem VII. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, aby každý ze žalovaných zaplatil žalobci částku 27 894,- Kč. Žalovaní uvádějí, že uplatňují dovolací důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci; podle obsahu (§41 odst. 2 občanského soudního řádu, dále „OSŘ“) však odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítají, že vypořádání spoluvlastnictví rozdělením pozemků, jak je provedl odvolací soud, je nepřijatelným řešením, které neodpovídá zjištěním ve znaleckých posudcích. Rekapitulují zjištění znalců o přístupu na pozemky a zdůrazňují, že pozemky jsou neobhospodařované, porostlé vysokými dřevinami a tím, že odvolací soud „problematický pozemek (jde o východní části pozemků přiléhající k ulici N. Ú.) ještě rozdělil na dva pozemky, mají žalovaní v této problematické části šířku pozemku (míněno parc. č. 899/2) cca 13-14m.“ Rozsudek odvolacího soudu nerespektuje skutečnost, že pozemky jsou v územním plánu obce určeny k zastavění a že znalec Ing. H. 18. 4. 2004 před soudem prvního stupně uvedl, že mají cenu 400 Kč/m2. Využití pozemků přikázaných žalovaným k tomuto účelu však není možné, ztrácejí tak na ceně a nebude je možno využívat ani k zemědělské výrobě. Pokud bude na pozemku pozemek parc. č. 899/2 postaven rodinný dům, nedostane se žádný vlastník na pozemek parc. č. 897/1 a nemůže ho zastavět. Při zřízení jakékoliv stavby na pozemku parc. č. 897/2 by bylo třeba vybudovat k této stavbě cestu, která by při šíři pozemku 13-14 m a jeho ostrém sklonu musela být vedena serpentinovitě a pozemek by znehodnotila. Za jediné přijatelné řešení považují žalovaní rozdělení pozemků tak, jak je provedl rozsudkem z 6. 4. 2005 soud prvního stupně. I když tímto rozhodnutím ztratili přístup na svůj pozemek parc. č. 898, vzali odvolání proti němu zpět s tím, že budou požadovat zřízení věcného břemene cesty v jiném řízení. Navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce a) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Žalobkyně b) se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání proti napadené části rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněným řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadené části ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §142 odst. 1 ObčZ nedojde-li k dohodě, zruší soud spoluvlastnictví vlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla bát účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
K výkladu tohoto ustanovení je uvedeno již ve stanovisku Cpj 8/72, publikovaném pod R 54/1973, že „za případy, kdy reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné, považují soudy jednak všechny případy, kde by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, jednak případy, kde by části vzniklé rozdělením nemohli sloužit vlastníkovi takovým způsobem, který odpovídá jejich povaze a společenskému zájmu. U pozemků závisí toto posouzení na jejich poloze, celkové ploše jakož i tvaru.“
Pokud lze pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, pak určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to ať už přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene. Věcné břemeno cesty lze také podle §142 odst. 3 ObčZ zřizovat mezi rozdělovanými pozemky.
V daném případě jde o rozdělení dvou pozemků, které jsou podle územního plánu obce určeny k zastavění. Ty považoval soud prvního stupně vzhledem k jejich velikosti a tvaru za dělitelné a z hlediska přístupu vycházel ze zjištění, že na pozemky je možný před rozdělením jen pěší přístup z místních komunikací a že pěší přístup zůstane zachován i k pozemkům rozděleným. Soud prvního stupně ovšem přehlédl, že při rozdělení pozemků podle varianty č. 1 předmětného geometrického plánu pozemek parc. 897/1 hraničí ze západní strany nikoli s místní komunikací na ulici B., ale s pozemkem parc. 898 a na straně východní s pozemkem parc. č. 897/2, nikoli s místní komunikací v ulici N. Ú. K pozemku parc. č. 897/1 také znalec Ing. F. H. ve znaleckém posudku (čl. 338) uvedl, že „není zajištěn přímý přístup k pozemku, jedině věcným břemenem chůze a jízdy přes pozemek č. 898 nebo č. 899/1.“ Podle varianty č. 1 se pozemek parc. č. 897/1 nachází mezi pozemky parc. č. 898 a č. 897/2, přičemž z jižní strany hraničí z větší části s pozemkem parc. č. 899/1 a z menší části s pozemkem parc. č. 899/2. Soud prvního stupně se zvlášť otázkou přístupu k pozemku parc. č. 897/1 nezabýval a neučinil to ani odvolací soud, byť žalobce a) napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně právě z toho důvodu, že uvedený pozemek byl žalobcům přikázán, ačkoliv k němu není žádný přístup. Odvolací soud namísto žalobcům přikázal pozemek parc. č. 897/1 žalovaným jen se stručným odůvodněním, že vycházel z odvolání účastníků a vyjádření k nim a ze stanovisek účastníků projevených v rámci pokusu o smír. Pokud v rámci tohoto pokusu měly být pozemky rozděleny mezi účastníky způsobem, kterým je pak rozdělil i odvolací soud, nelze přehlédnout, že šlo jen o pokus o smír, a žalovaní sami nebyli u odvolacího soudu přítomni, jejich zástupkyni se nepodařilo s nimi ani telefonicky spojit. Z vyjádření žalovaných k odvolání žalobce a) odvolací soud reprodukuje jen tu část, ve které uvedli, že nemají námitky proti tomu, aby jim byl přikázán pozemek parc. č. 897/1, ale již ne tu část, ve které současně poukazovali na nevyřešený přístup k pozemku parc. č. 898 a vyjádřili zásadní nesouhlas s přikázáním pozemku parc.č. 879/2 žalobci, neboť by pozemky byly nevyužitelné jak ke stavební činnosti, tak k obdělávání. Otázka přístupu k pozemku parc. č. 897/1 zůstala nevyřešena, přičemž nelze uvažovat o tom, že žalovaní mají přístup k tomuto pozemku zajištěn z pozemku parc. č. 898 jen proto, že jsou jeho spoluvlastníky (spolu s další rovnodílnou spoluvlastnicí), a z čehož patrně vycházel znalec Ing. M. Ž., když ve znaleckém posudku (čl. 258) k variantě č. 1 uvedl, že „zohledňuje vlastnický vztah odpůrce k parcele č. 898.“ Jestliže rozdělením pozemku parc. č. 897 podle varianty 1 jeden z rozdělených pozemků zůstal bez přístupu, pominul odvolací soud rozhodnou skutečnost, která byla provedenými důkazy prokázána, a jeho rozhodnutí tak vychází ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ).
Naproti tomu neobstojí další námitka žalovaných, že nesprávný je závěr odvolacího soudu o možném rozdělení pozemku parc. č. 899, neboť nepřihlédl k tomu, že zatímco znalec Ing. H. vycházel z ceny pozemku parc. č. 899 jako pozemku určeného k zastavění v částce 400 Kč/m2, žalovaným přikázaný pozemek parc. č. 899/2 bude mít cenu nižší, vzhledem k nutnosti zbudování nákladné příjezdové cesty ke stavbě, která by na něm byla postavena. K takovému poklesu ceny odvolací soud přihlížet nemohl, neboť nebyl zjištěn. Znalec Ing. H. při ústním doplnění znaleckého posudku 18. 2. 2004 (čl. 356) totiž uváděl cenu 400 Kč/m2 jako obvyklou cenu pozemků již zastavěných, nikoli obvyklou cenu pozemků k zastavění teprve určených. Obvyklá cena pozemku parc. 899/2 ve výši 191 500,- Kč pak vychází z ceny 108 Kč/m2, přičemž znalec uvedl, že přihlíží k nevýhodnému obdélníkovému tvaru pozemku 1 : 6, a k tomu, že k pozemku je pěší přístup (čl. 338).
Vzhledem k opodstatněnosti dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ, když dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám vyjmenovaným §242 odst. 3 OSŘ, byl rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ). Odvolací soud po zjištění procesních stanovisek účastníků zváží způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, přičemž bude přihlížet k tomu, že pozemek parc. č. 897 je přístupný ke komunikaci jen z východní strany.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu