ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2166.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 2166/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované O. S., zastoupené advokátem, o vydání auta, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 304/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 2002, č. j. 19 Co 982/2002-35, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 2002, č. j. 19 Co 982/2002-35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. ledna 2002, č. j. 30 C 304/2001-12, uložil žalované, aby vydala „žalobci jako vlastníku osobní auto Peugeot 605, výrobní číslo karosérie VF36BP9A290798697, č. motoru 1DA05004136 se vším co k němu patří“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, protože se žalovaná na výzvy soudu podle §114a odst. 2 a §114 b odst. 1 OSŘ v určené lhůtě nevyjádřila, takže soud měl zato, že žalovaná uplatněný nárok žalobce uznává.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 2. července 2002, č. j. 19 Co 982/2002-35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že soudu prvního stupně ve dnech 9. 1. 2002 až 16. 1. 2002 nebyla doručena doporučená zásilka podaná žalovanou u Pošty v Č. B. 6 8. 1. 2002, obsahující podle tvrzení žalované vyjádření z 8. 1. 2002 k usnesení soudu prvního stupně z 11. 12. 2001, a z reklamačního listu č. 39/2002, že tato zásilka byla ztracena a pátrání po zásilce bylo bezvýsledné. Odvolací soud dovodil, že žalovaná sice zásilku s vyjádřením na výzvu podle §114b odst. 1 OSŘ odevzdala držiteli poštovní licence, avšak za situace, kdy pošta svoji povinnost nesplnila, „není možné dospět k závěru, že by žalovaná splnila svou povinnost vyjádřit se ve lhůtě soudem stanovené k podané žalobě v souladu s požadavkem usnesení“ soudu prvního stupně z 11. 12. 2001. Podle odvolacího soudu „předpokladem účinnosti nejen hmotněprávního úkonu účastníků, ale i úkonu procesního je, že tyto úkony dojdou skutečně soudu či druhému účastníků. Samotné podání vyjádření na poště, bez toho, že by pošta splnila své povinnosti držitele poštovní licence a poštovní zásilku adresátovi nedoručila, nelze považovat za splnění povinnosti žalované ukládané jí shora citovaným usnesením soudu prvního stupně“. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně podle §153a odst. 3 a §114b odst. 5 OSŘ proto byly dány.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že jí soud uložil, aby žalobci vydala sporný automobil, přestože soudu prvního stupně bylo známo, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně pro uznání automobil již neměla ve svém držení. Odvolací soud nevzal v úvahu ani skutečnost, že její vyjádření z 8. 1. 2002 nebylo doručeno soudu prvního stupně zaviněním pošty. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, přičemž předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 OSŘ).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 OSŘ, neboť mu není známo, že by právní otázka významu závady v doručení právního úkonu účastníka (vyjádření k žalobě) učiněného prostřednictvím pošty pro vydání rozsudku pro uznání byla v praxi dovolacího soudu řešena.
Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žalovaná nenamítala, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by některá z uvedených vad nastala.
Podle §114b odst. 1 OSŘ vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2, místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.
Podle §114b odst. 5 OSŘ jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3) musí být poučen.
Podle §153a odst. 3 OSŘ rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5).
Lhůta stanovená v §114b odst. 1 OSŘ je lhůtou procesní, na kterou se vztahuje ustanovení §57 odst. 3 OSŘ, podle kterého je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu, nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podala-li žalovaná na základě usnesení z 11. 12. 2001, č. j. 30 C 304/2001-7, doručeného jí do vlastních rukou 14. 12. 2001, písemné vyjádření na poštu 8. ledna 2002, tedy orgánu, který měl povinnost je doručit, byla s ohledem na znění §57 odst. 3 OSŘ lhůta třiceti dnů, stanovená v označeném usnesení, zachována. Předpoklady fikce podle §114b odst. 5 OSŘ nebyly naplněny a za této situace nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 OSŘ. V daném případě není podstatné, zda procesní úkon učiněný žalovanou prostřednictvím pošty se stal právně účinným, ale to, že nenastal předpoklad vzniku fikce uznání nároku, jíž je vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 OSŘ podmíněno, totiž marné uplynutí soudem řádně stanovené lhůty k vyjádření žalovaného ve smyslu §114b odst. 1 OSŘ.
Protože právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné, byl rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 a 3 OSŘ zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu