ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.2269.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 2269/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce T. Č. proti žalovanému J. N., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 263/93, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 29 Co 642/99-223, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2000, čj. 29 Co 642/99-223, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. listopadu 1997, čj. 15 C 263/93-178, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1091 pro obec P., kat. úz. P., a to domu čp. 615, zastavěné ploše parc. č. 579/1 o výměře 411 m2, zahradě parc. č. 580 díl 1 o výměře 884 m2 a ostatní ploše parc. č. 580 díl 2 o výměře 20 m2 se stavbou garáže s příslušenstvím. Tyto nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce, kterému uložil, aby žalovanému zaplatil 4.750.000,- Kč. Pokud bylo žalováno vypořádání investic žalobce ve výši 1.421.595,42 Kč, řízení zastavil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že žalovaný udělil dne 24. března 1998 plnou moc JUDr. J. D., advokátovi, který převzal rozsudek ze dne 19. listopadu 1997 s vyznačenou právní mocí dnem 14. ledna 1998. Na podkladě tohoto rozsudku požádal zástupce žalovaného žalobce dopisem ze dne 15. dubna 1998 o zaplacení částky 4.750.000,- Kč, která byla žalovanému dne 7. května 1998 vyplacena. Odvolací soud dovodil, že k účinnému doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému došlo nejpozději dne 15. dubna 1998 (§49 o. s. ř.). Následujícího dne počala běžet patnáctidenní lhůta k podání odvolání, která uplynula marně, neboť odvolání bylo podáno žalovaným osobně u soudu až dne 7. ledna 1999.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že v řízení došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť v průběhu řízení byla žalovanému nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm.a/, b/ o. s. ř.). Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl žalovanému do doby podání odvolání, tj. do 7. ledna 1999, doručen. Doručení rozsudku zástupci žalovaného JUDr. D. dne 26. března 1998 poté, co na rozsudku již byla vyznačena právní moc, nemůže mít za následek doručení účastníkovi, neboť plná moc byla JUDr. D. udělena podle doložky právní moci na rozsudku soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci. Z obsahu dovolání vyplývá, že se jím domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání je podáno včas osobou k tomu oprávněnou, a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přičemž jsou splněny i další podmínky řízení podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a shledal dovolání důvodným.
Podle §45 o. s. ř. doručuje se zpravidla poštou. Soud může však podle okolností doručit písemnost sám nebo prostřednictvím orgánu obce anebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.
Soud může doručovat písemnosti přímo, tj. poštou, osobním převzetím adresátem nebo doručovatelem soudu. Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje zásadně doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílateli (odesílajícímu soudu). Pokud je adresátovi doručeno u soudu mimo úkon soudu, učiní se o tom záznam ve spisu, v němž se uvede označení a číslo jednací doručované zásilky. Záznam se opatří datem doručení a podpisy adresáta a pracovníka soudu, který záznam sepsal (§160 odst. 2 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. března 1998, čj. 1100/98 - OOD, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy). Pouze takový záznam je vedle doručenky průkazem o řádném doručení doručované zásilky soudem mimo úkon soudu.
Odvolací soud, aniž zkoumal, zda nedošlo již dříve k účinnému náhradnímu doručení rozsudku soudu prvního stupně přímo žalovanému, při nedostatku doručenky nebo zmíněného záznamu ve spise o doručení rozsudku JUDr. J. D. - tehdejšímu zástupci žalovaného s ohledem na výše uvedené nesprávné vycházel z dopisu tohoto zástupce ze dne 15. dubna 1998, adresovaného zástupci žalobce JUDr. O. H., z něhož dovodil, že k účinnému doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému ve smyslu §49 odst. 1 o. s. ř. došlo nejpozději dne 15. dubna 1998 a tento den považoval za den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§57 odst. 1 o. s. ř.). Označený dopis nelze považovat za průkaz řádného doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému podle §49 odst. 1 o. s. ř.
Neúplnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně přímo žalovanému a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 1, 2 o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2000
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová