ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.231.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 231/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobce I. V., zastoupeného advokátkou, proti žalované O. D., zastoupené advokátem, o vydání věcí a zaplacení částky 9.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 216/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 1999, čj. 13 Co 52/98-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. října 1997, čj. 10 C 216/94-83, výrokem I. rozhodl, že „žalovaná je povinna vydat žalobci stereo věž značky SAMSUNG s CD přehrávačem, dálkovým ovládáním a dvěma reproduktory, pračku značky BLOMBERG 1150, plně automatizovanou s 20 programy v provedení bílý smalt s náplní 5 kg, výrobce Heinz Russ, barevný televizor stereo hi-fi, značky ITT s úhlopříčkou 70 cm a dálkovým ovládáním na stojanu, stereo COLOR 6887 pal-secam, výrobce USA, vitrínu italské výroby v provedení dřevěné dýhy, mořený ořech se skleněnými dveřmi, třemi příhrádkami a zásuvkou dole a sedací soupravu třídílnou tmavá kůže, bavorský jelen, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku“. Výrokem II. rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.500,- Kč a to do tří dnů po právní moci rozsudku“. Dále rozhodl výrokem III. a IV. o povinnosti žalované zaplatit náklady řízení, a to žalobci 94.583,50 Kč a soudu 2.121,- Kč.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce v průběhu roku 1992 dopravil do bytu žalované věci specifikované ve výroku I. s podmínkou, že je žalovaná bude užívat a že je od žalobce do jednoho roku po rozvodu svého manželství buď odkoupí nebo je v téže lhůtě žalobci vrátí. Žalobce byl po celou dobu, po kterou tyto věci byly u žalované, jejich vlastníkem a proto soud podle §126 odst. l občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) rozhodl o jejich vydání žalobci. Žalované byla též uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9.500,- Kč za jeho ložnici, kterou prodala.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. dubna 1999, čj. 13 Co 52/98-109, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žalovaná je povinna vydat žalobci: - pračku zn. BLOMBERG 1 150, výrobce Heinz Russ, plně automatizovanou s 20 programy v provedení bílý smalt, - barevný televizor HI-FI, zn. ITT, stereo Color 6887 PALL SECAM, výrobce USA, o úhlopříčce 70 cm, s dálkovým ovládáním, teletextem a dvěma zabudovanými reproduktory pro stereo, barvy šedohnědé, na stojanu v barvě hnědé metalízy, - třídílnou sedací soupravu, sestávající z jednoho ks křesla, jednoho ks dvoudílné sedačka a jednoho ks trojdílné sedačky, v kombinaci tmavohnědé kůže - bavorský jelen a textilní látky, - vitrinu italské výroby v provedení dřevěné dýhy - mořený ořech, o rozměrech 175 x 95 cm, s prosklenými dveřmi, třemi přihrádkami a zásuvkou, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba na vydání - stereo HI - FI věže zn. SAMSUNG s CD přehrávačem, dálkovým ovládáním a dvěma reproduktory v barvě šedočerné metalízy, a zaplacení částky 9.500,- Kč se zamítá“. Dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 51.468,60 Kč a před odvolacím soudem 3.665,- Kč. Ohledně náhrady nákladů soudu prvního stupně věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ. Namítá, že ačkoliv je odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé, přesto odvolací soud jeho skutková zjištění přebral, aniž blíže vysvětlil, v čem správnost rozsudku soudu prvního stupně spatřuje. Žalobce vlastnické právo k předmětným věcem podle neprokázal; dovolatelka zpochybňuje též hodnocení důkazů v nalézacím řízení. Napadá i výrok o náhradě nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem). Zjistil, že dovolání je podáno včas a osobou k podání dovolání oprávněnou, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ).
Dovolání v dané věci směřuje jednak proti části rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jednak napadá výrok o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje usnesením (§167 odst. 1 OSŘ). Výrok o náhradě nákladů řízení je z důvodu procesní ekonomie součástí výroku rozsudku (viz též §151 odst. 1 OSŘ), nicméně podle konstantní judikatury je přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení posuzována podle §238a OSŘ; podle odstavce prvního tohoto ustanovení není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné ani v případě, že odvolací soud výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil. Přípustnost dovolání v této části nelze opřít ani o jiné ustanovení OSŘ.
Dovolání není přípustné ani v části, ve které směřuje proti výroku rozhodnutí ve věci samé, a to ani podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Pro určení, že rozhodnutí je měnící, však není rozhodující to, jak jej odvolací soud označil, případně odkázal-li v odůvodnění na ustanovení §220 nebo §219 OSŘ; podstatné je, jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, resp. zda práva a povinnosti účastníků, o která v řízení šlo, stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně či nikoli. Přitom odlišným je jen takový rozsudek, který na základě rozdílného posouzení okolností významných pro rozhodnutí rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. V dané věci změna rozsudku soudu prvního stupně v části, proti které směřuje dovolání, spočívala jen v upřesnění popisu věcí, které mají být vydány (proti části výroku rozsudku, kterou bylo odvolání žalobkyně vyhověno, žalobkyně není ani oprávněna dovolání podat). Práva a povinnosti účastníků tedy nebyla v rozsudku odvolacího soudu stanovena odlišně od rozsudku soudu prvního stupně (viz R 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání podle jiných ustanovení OSŘ dovolací soud neshledal a dovolatelka ji ani netvrdí.
Je tedy zřejmé, že dovolání není přípustné. Proto nezbylo, než jej odmítnout [§243b odst. 4 OSŘ ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalobci náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2001
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu