ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2375.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2375/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. D. a b) J. D., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. K. a 2) PaedDr. A. K., zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 C 835/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 11. 2007, č. j. 30 Co 655/2006-294, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 51.495,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
1. 6. 2006, č. j. 8 C 835/2000-170, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu v L. na LV č. 3173 pro obec a kat. území L., a to k domu č. p. 1094 postaveném na st. parc. č. 2880, k st. parc. č. 2880 a pozemkům parcelních čísel 2876/2, 2876/3 a 2876/4. Pod bodem II. všechny nemovitosti přikázal do společného jmění žalobců a žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovaným částku 2.400.000,- Kč. Pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to žalobci i žalovaní v rozsahu ideální jedné poloviny. Spoluvlastnické podíly jsou v jejich společném jmění. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě velmi špatné, nebyli schopni se dohodnout ohledně užívání nemovitostí ani o jejich údržbě a hospodaření s nimi. Soud prvního stupně proto podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil. Nemovitosti přikázal s přihlédnutím k jejich účelnému využití do společného jmění žalobců. Při určení výše náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaných soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku Ing. B., CSc., podle kterého obvyklá cena nemovitostí činí 4.800.000,- Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 30 Co 655/2006-294, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovaným částku 4.450.000,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že nemovitosti jsou zapsány na LV č. 3173 pro kat. území, obec a okres L. u Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště L. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že od vyhotovení ocenění nemovitostí znalcem Ing. B., CSc., došlo k určitému časovému odstupu, odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem O. K., který stanovil obvyklou cenu nemovitostí částkou 8.900.000,- Kč. Z této částky pak odvolací soud vyšel při stanovení náhrady za vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to jen „co do změny“ částky, kterou mají zaplatit žalovaným na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Namítli, že usnesením soudu prvního stupně z 20. 8. 2007, č. j. 61 Nc 6464/2007-3, byla na žalovaného nařízena exekuce, která je vedena na předmětné nemovitosti. Tuto skutečnost žalovaní zamlčeli a odvolací soud si ji měl před vyhlášením rozhodnutí sám zjistit. Každá exekuce vedená na nemovitost znehodnocuje její reálnou hodnotu a tudíž „částka uvedená soudním rozhodnutím je nereálná“. V důsledku délky řízení a změn vyhlášek pro oceňování nemovitostí došlo oproti rozsudku soudu prvního stupně k navýšení náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaným o 2.100.000,- Kč. Pokud odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobců, nebyl důvod aby se měnila výše náhrady k vypořádání podílu. Žalovaní za předmětné nemovitosti nezaplatili kupní cenu, proto by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by jim měli cokoliv zaplatit, neboť by získali majetkový prospěch ve výši 3.000.000,- Kč. Chtěl-li odvolací soud stanovit jinou částku k vypořádání podílu žalovaných, měl připustit návrhy žalobců o tom, co do nemovitosti vložili. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 27 C 1374/2001 prokazovali, že na rozdíl od žalovaných vložili do nemovitosti vysoké finanční částky. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu pod bodem ad II. a ad III. výroku a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli odmítnutí dovolání s tím, že námitky uplatněné žalobci v dovolání jsou neopodstatněné. Uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z běžné soudní praxe, nelze v něm spatřovat žádné procesní pochybení nebo řešení, které by bylo v rozporu s hmotným právem, a tak nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak žalobci uvedli v dovolání. Nemovitosti byly soudem prvního stupně značně podhodnoceny. Ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení před soudem prvního stupně vyplývá, že pokud by nemovitosti nebyly zatíženy tímto sporem, pohybovala by se obvyklá cena mezi 7.000.000,- až 8.000.000,- Kč. Odvolací soud jim přisvědčil v tom, že zrušením podílového spoluvlastnictví tento problém odpadá, takže není důvod při určení obvyklé ceny k „zatížení sporem“ přihlížet.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a vznesených námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §242 odst. 3 OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací soud především neshledal, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ], ani že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ].
Dovolací soud je vázán rozsahem a důvody dovolání. Proto pokud dovolatelé tvrdí, že se měl odvolací soud před vynesením rozsudku zabývat skutečností, že byl vůči prvnímu žalovanému vydán exekuční příkaz a že si měl tuto skutečnost sám zjistit, neboť se jednalo o informaci veřejně dostupnou, dovolací soud poznamenává, že informace o nařízené exekuci vůči prvnímu žalovanému představuje takzvané novum podle §241a odst. 4 OSŘ, k němuž dovolací soud nemůže přihlížet a odvolací soud není podle žádného ustanovení zákona povinen skutečnosti takového druhu zjišťovat.
K dalším námitkám dovolatelů ohledně vlivu délky řízení na zvýšení povinnosti žalobců platit na vypořádací podíl výrazně vyšší částku dovolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod
č. C 181, podle něhož eventuální porušení zásady rychlosti řízení může být v určitých případech hodnoceno jako nesprávný úřední postup ve smyslu §18 zákona č. 58/1969 Sb., nelze je však považovat za vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
K otázce posuzování výše náhrady za spoluvlastnický podíl, kdy dovolatelé tvrdí, že mělo být přihlédnuto k tomu, že jim žalovaní nikdy nezaplatili kupní cenu za prodej spoluvlastnického podílu a zaplacení soudem stanoveného vypořádacího podílu by z tohoto důvodu bylo v rozporu s dobrými mravy, respektive s §3 ObčZ, lze odkázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 3422, podle něhož během řízení o zrušení
a vypořádání podílového spoluvlastnictví si spoluvlastník, kterému je ukládáno, aby zaplatil druhému spoluvlastníkovi přiměřenou náhradu za vypořádávané nemovitosti, nemůže proti takovému nároku spoluvlastníka započíst jiný majetkový nárok. Je pochybením soudu, jestliže v těchto souvislostech sníží peněžitou náhradu s poukazem na dobré mravy podle §3 ObčZ. Z uvedeného je zřejmé, že námitka nesprávně stanovené přiměřené náhrady z vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků nebyla opodstatněná a právní posouzení věci odvolacím soudem bylo v tomto směru správné.
Závěrem lze pouze podotknout, že pokud žalobci v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví neuplatnili v rámci takzvaného širšího vypořádání své eventuální nároky týkající se konkrétní investice do nemovitosti, na nichž se měli žalovaní podílet, nemohl je nalézací soud nijak zohlednit, ani o nich jako o pohledávce žalobců vůči žalovaným rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo zamítnuto a žalovaným vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady vzniklé žalovaným představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1, bodu 5 (z částky 2.050.000,- Kč), t. j. z ceny předmětu dovolacího řízení, §4 odst. 1 a 2 písm. a), §10 odst. 3, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 50.895,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 51.495,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. května 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu