ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2468.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2468/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. F. , zastoupeného Mgr. Radimem Dostálem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti žalované R. T. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křižná 250, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 238/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2009, č. j. 56 Co 214/2008-51, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2009, č. j. 56 Co 214/2008-51, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 17 C 238/2007-25, určil, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, připadá do výlučného vlastnictví žalobce obývací stěna a do výlučného vlastnictví žalované pračka ARDO, lednička Whirpool a mikrovlnná trouba (výroky I. a II. rozsudku). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 500 000,- Kč za podmínek splatnosti uvedených ve výrokové části rozsudku (výrok III. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. rozsudku).
Soud prvního stupně odůvodnil svůj postup při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) a zaměřil se zejména na posouzení mezi účastníky sporné otázky, zda ke dni zániku SJM byl jeho součástí (a tudíž i předmětem vypořádání) členský podíl v bytovém družstvu. V daném směru zdůraznil, že ustanovení §703 a násl. občanského zákoníku o společném nájmu bytu manželů je speciálním ustanovením ve vztahu k §143 a násl. občanského zákoníku, tj. ustanovením o společném jmění manželů. Protože za trvání manželství účastníků jim vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, došlo podle §703 odst. 2 občanského zákoníku ke vzniku společného nájmu bytu účastníků a také k jejich společnému členství v bytovém družstvu. Uzavřením smlouvy o nájmu se předmět jejich společného jmění rozšířil o souhrn práv a povinností spojených s členstvím v tomto družstvu bez ohledu na to, jakým způsobem členských práv nabyli. Jejich společné členství v družstvu zaniklo právní mocí rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 47/2007. Do doby zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu podle §705 odst. 2 občanského zákoníku je právní režim družstevních bytů obdobný jako u věcí po zániku manželství před tím než dojde k vypořádání, případně než dojde k uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění. Členský podíl proto učinil předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též jen „SJM“).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. ledna 2009, č. j. 56 Co 214/2008-51, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí, které náležejí do zaniklého společného jmění bývalých manželů R. F. a R. T., dříve F., připadá do výlučného vlastnictví žalobce obývací stěna a do výlučného vlastnictví žalované pračka značky ARDO, lednička značky Whirpool a mikrovlnná trouba (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku).
Odvolací soud se se soudem prvního stupně netotožnil v posouzení otázky vypořádání členského podílu. Na základě zčásti zopakovaného a zčásti doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná nabyla členský podíl za trvání manželství darem, uplatní se proto režim výluky z nabývání do společného jmění manželů a v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů členský podíl proto být předmětem vypořádání nemůže. Ve shodě se soudem prvního stupně učinil zjištění, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 15. srpna 2007, č. j. 17 C 47/2007-36, který nabyl právní moci dne 28. září 2007, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemkyně a členka družstva užívat žalovaná a vyklizení žalobce bylo podmíněno zajištěním bytové náhrady. Uzavřel, že vypořádání členského podílu mezi účastníky nepřichází do úvahy, jestliže členství v družstvu a právo nájmu zůstalo tomu z manželů, který je získal darem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a), b) a §241a odst. 3 o. s. ř. Důvodnost dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení věci, neboť společné členství v družstvu vznikne vždy, jestliže se jeden manžel či oba manželé za trvání manželství stanou nájemci družstevního bytu s jedinou výjimkou vyplývající z §703 odst. 3 občanského zákoníku, o kterou se však v daném případě nejedná. Na základě podrobného rozboru právní úpravy a judikatury dovozoval nesprávnost právního názoru odvolacího soudu vycházejícího z toho, že darováním členského podílu jednomu z manželů za trvání manželství je vyloučeno společné členství v bytovém družstvu a tím participace obou manželů na členském podílu jakožto majetkové hodnotě způsobilé být předmětem společného jmění manželů.
Nadto je řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně, přesto však nevyzval žalobce podle §118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a rozhodujících skutečností a navržení důkazů k nim, neboť již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že nabytí členského podílu bylo realizováno úplatně, neboť za tuto úplatu si rodiče žalované opatřili byt ve V. Odvolací soud svým postupem porušil rovnost účastníků a odňal žalobci možnost prokázat jeho tvrzení za situace, kdy dospěl k závěru, že žalovaná prokázala darování členského podílu a kdy odvolací soud věc právně posoudil tak, že tímto tvrzeným darováním může dojít k nabytí do výlučného majetku, byť toto právní posouzení odvolacím soudem dovolatel považuje za nesprávné.
Ve věci pak je dán i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť skutková zjištění, z nichž odvolací soud učinil závěr o bezplatnosti nabytí členského podílu vycházejí z výpovědí rodičů žalované, přičemž vzhledem ke vzájemnému příbuzenskému vztahu nelze jejich výpovědi považovat za věrohodné. Odvolací soud naproti tomu zcela pominul další důkazy, resp. je nesprávně hodnotil, zejména pak stěžejní listinný důkaz – dohodu o převodu členských práv a povinností, jednak proto, že z této dohody nelze dovodit, že její smluvní stranou na straně nabývající je výlučně žalovaná, ale naopak její smluvní stranou je i žalobce. Z dohody pak ostatně nevyplývá ani její bezúplatnost, když naopak v čl. 4 dohody je ujednáno peněžité vypořádání za převod. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, přičemž se podrobně vyjádřila k žalobcem uplatněným dovolacím důvodům, jež neshledala opodstatněné a naopak se ztotožnila se závěry, které přijal ve věci odvolací soud.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastníkem řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.
Podle §149 odst. 2 věta první občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
Podle §150 odst. 3, 4 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
V části týkající se vypořádání členského podílu posoudil odvolací soud práva a povinnosti účastníků odlišně oproti soudu prvního stupně. Potud je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §703 odst. 2 obč. zák. vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Podle §705 odst. 2 obč. zák. nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Dovolací soud v rozsudku 25. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 782/2008, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2010, č. 14, str. 521 – 523 vyložil, že pokud ve sporu vedeném podle §705 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku bylo návrhu jednoho z bývalých manželů na zrušení jejich společného členství v bytovém družstvu vyhověno, nelze v řízení o vypořádání jejich společného jmění dospět k závěru, že členský podíl v družstvu do tohoto jmění nikdy nepatřil. Uvedené rozhodnutí zdůraznilo, že řešení otázky, zda účastníkům nabytím členského podílu v bytovém družstvu vzniklo společné členství, zakládající právo na vypořádání tohoto podílu v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů zásadním způsobem závisí na rozhodnutí soudu, jež bylo dříve učiněno ve sporu účastníků o zrušení společného nájmu družstevního bytu a určení dalšího nájemce a výlučného člena družstva ve smyslu §705 odst. 2 věty druhé obč. zák. Takovým rozhodnutím, kterým bylo mimo jiné určeno, který z účastníků se stává výlučným členem družstva (a tedy i tím, kdo nabývá členská práva a povinnosti – členský podíl), a jež nabylo právní moci, jsou podle §159a odst. 4 o. s. ř. vázáni nejen účastníci řízení, ale také soud rozhodující o vypořádání hodnoty sporného členského podílu.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 47/2007 rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 15. srpna 2007, č. j. 17 C 47/2007-36, který nabyl právní moci dne 28. září 2007, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemkyně a členka družstva užívat žalovaná; tímto rozhodnutím bylo rozhodováno i o vypořádání společného členství v družstvu (jak jednoznačně vyplývá z odůvodnění uvedeného rozsudku), a to tak, že výlučným členem družstva bude nadála žalovaná.
Došlo-li tedy v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 47/2007 k vypořádání společného členství účastníků v bytovém družstvu podle §705 odst. 2 věty druhé obč. zák., není již přijatelné, aby v navazujícím řízení o vypořádání společného jmění týchž účastníků byla otázka společného členství znovu otevírána (§159a o. s. ř.). Jestliže tedy v daném případě odvolací soud tento závěr nerespektoval a dospěl k závěru, že členský podíl není součástí společného jmění manželů, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Řízení před odvolací soudem je ostatně navíc postiženo vadou, k níž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2007, sp. zn. 22 Cdo 1725/2006, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5482 dovolací soud vyložil, že pokud soud žalobu na vypořádání společného jmění manželů nezamítá, vždy samostatným výrokem rozhodne, jakou částku má jeden účastníků vyplatit druhému na vyrovnání podílů, popřípadě, že si nemají na vyrovnání nic platit.
Tímto způsobem odvolací soud nepostupoval, a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. března 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r.
předseda senátu