ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2482.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2482/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. Ž. , zastoupeného JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 3, proti žalované E. Ž. , zastoupené Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přemyslovců 13, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 119/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2008, č. j. 56 Co 202/2007-127, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Gabriely Milotové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. prosince 2006, č. j. 58 C 119/2005-93, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby žalobci vydala blíže označené věci movité. Pod bodem II. zamítl žalobu, aby soud uložil žalované povinnost vydat žalobci 1 stůl a 4 židle, 1 plynový kotel KK 18 a set Ariston, typ F 41 + PH 86, kód 8007842156492 (1 plynový vařič + 1 elektrická trouba). Pod body III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že účastníci uzavřeli 14. 6. 2003 manželství. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z 8. 6. 2005, sp. zn. 35 C 129/2005, který nabyl právní moci 16. 6. 2005, bylo zúženo společné jmění účastníků až na věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Dne 6. 9. 2001 byl zakoupen vestavěný set Ariston F 41 + PH 86, kdy prodejní doklad byl vystaven na jméno E. S. a rovněž výdajový pokladní doklad č. 9 na úhradu faktury č. 007270 byl vystaven na žalovanou. Dne 24. 12. 2001 žalovaná koupila stůl a 4 židle u společnosti IKEA, kdy část finančních prostředků na zaplacení těchto věcí si půjčila od žalobce. Kotel KK 18 byl zakoupen 20. 9. 2001 společností IMPEKTA 3000 Ostrava, spol. s r. o. a dne 20. 10. 2005 byl darován žalobci. Tímto kotlem byl nahrazen kotel v bytě, v němž účastníci bydleli a nyní v něm bydlí žalovaná. Slouží k ohřevu vody a vytápění bytu. Vlastníky bytu jsou manželé K. Soud prvního stupně zamítl žalobu na vydání označených věcí z důvodů, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem stolu a 4 židlí a setu Ariston a že k vydání kotle žalovaná není pasivně legitimována, neboť ten se stal součástí bytu, jehož vlastníky jsou manželé Kounovští.
Krajský soud v Ostravě jako soud dovolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. ledna 2008, č. j. 56 Co 202/2007-127, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. vyjma výroku pod bodem I., potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Dodal, že jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o vydání věci podle §126 odst. 1 občanského zákoníku (dále obč. zák.) je skutečnost, že žalobce má k věci právo ji vlastnit. Žalobce má proto v řízení procesní povinnost tvrdit a prokázat takové skutečnosti, z nichž je zřejmá existence jeho vlastnického práva k označeným věcem. Žalobce v daném případě neprokázal, že je vlastníkem stolu a 4 židlí setu Ariston. Z hlediska §126 odst. 1 obč. zák. nepřednesl ani dostatečné konkrétní a úplná skutková tvrzení. Kotel jako součást bytu ve vlastnické třetí osoby není samostatnou věcí a nemůže být předmětem občanskoprávních vztahů. Okolnost, že kotel lze v bytě nahradit kotlem jiným, není z hlediska úvahy o charakteru kotle jako součástí bytu či samostatné věci (§120 odst. 1 obč. zák.) právně významná. Je vyloučeno, aby žalovaná jako osoba odlišná od vlastníka bytu mohla bez jeho souhlasu s kotlem nakládat, případně jej vydat žalobci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, „zda plynový kotel lze právně kvalifikovat jako součást bytu … či jde o samostatnou věc“, a otázky, „jakým způsobem je možné prokázat, že žalobce je vlastníkem stolu se 4 židlemi a sestavy plynového vařiče a elektrické trouby“. Nesouhlasí se závěrem soudů, že kotel je součástí bytu. Podle žalobce by se mohlo jednat maximálně o příslušenství k věci hlavní, ale nebyla by zde splněna podmínka stejného vlastnického režimu obou věcí. Byt a kotel jsou dvě samostatné věci. Vlastnické právo žalobce ke stolu, židlím a setu Ariston vyplynulo zejména z výpisů z účtu žalobce, z nichž jsou zřejmé výběry finančních částek ve dnech provádění nákupu, navíc nebyla předložena faktura o nákupu setu Ariston, na níž by byla žalovaná uvedena jako kupující. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. Podle žalované rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního právního významu. Námitky vznesené v dovolání žalovaná považuje za neopodstatněné.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolání ve vztahu k (nezabudovaným) věcem není přípustné. Otázka formulovaná dovolatelem v tomto směru je příliš obecná a její řešení nemůže činit z rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu.
Dovolání ve vztahu k plynovému kotli lze s určitou tolerancí považovat za přípustné, neboť uvedená otázka dosud nebyla dovolacímu soudu nastolena a není jasné, zda jím byla v minulosti výslovně řešena, přestože odpověď na ni se zdá být jasnou, byť přímo z textu zákona nevyplývá.
Podle §120 odst. 1 obč. zák. součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Zařízení sloužící vytápění obytných místností jsou nezbytnou součástí obytných domů – k tomu srov. §11 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Obytné místnosti tedy musí být vybaveny zařízením zajišťujícím dostatečné vytápění s možností regulace tepla. Mezi tato zařízení patří samozřejmě kotle, přičemž plynové a elektrické jsou napojeny na zabudované rozvody plynu nebo elektřiny. Jejich odstraněním z domu bez jejich náhrady jiným zdrojem vytápění se z hlediska dlouhodobého (celoročního) užívání znemožňuje užívání bytů a znehodnocuje stavba sama - významně klesá její užitná hodnota i její cena. Z uvedených skutečnosti je pak zřejmé, že zabudovaný (na rozvod plynu připojený) kotel je v zásadě součástí stavby ve smyslu §120 odst. 1 obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, když uvedl, že kotel není samostatnou věcí, je součástí bytu a nemůže být předmětem občanskoprávních vztahů.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl úspěšný a žalované vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátkou (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalované představují odměnu advokátky za její zastoupení, která činí podle §3 odst. 1, bodu 4 (z částek 16.000,- Kč, 6.000,- Kč a 4.000,- Kč, celkem 26.000,- Kč), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a celkem tedy činí náklady řízení 6.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu