ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2775.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2775/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce S. S., zastoupeného advokátkou, proti žalované A., a. s., zastoupené advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 166/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 30. března 2005, č. j. 40 Co 1441/2004-368, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 1 025,- Kč k rukám JUDr. J. Š.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. března 2005, č. j. 40 Co 1441/2004-368, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) ze dne 2. června 2004, č. j. 10 C 166/95-334, který výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, „aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat část objektu občanské vybavenosti čp. 854, zapsaného na LV č. 1627, pro katastrální území a obec L., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O., a to část, která se nachází na pozemku p. č. 402/2, zapsaném na LV č. 1014 pro katastrální území a obec L. u Katastrálního úřadu v O. a na pozemku p. č. 1629/1, zapsaném na LV č. 227 pro katastrální území a obec L. u Katastrálního úřadu v O., která je nyní zapsána jako ostatní stavební objekt na pozemku p. č. 402 na LV č. 1014 pro katastrální území a obec L. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. jako vlastnictví žalovaného, a která sestává ze šaten a sociálních zařízení, nacházejících se v prvním nadzemním podlaží objektu a z kanceláří, přípravny a jídelny, které se nacházejí ve druhém nadzemním podlaží objektu“ a který výroky pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právní zástupkyni žalobce doručen 7. 6. 2005 a který obsahoval správné poučení o dovolání, podal žalobce v zastoupení uvedené právní zástupkyně neodůvodněné, blanketní dovolání, předané poště k doručení soudu prvního stupně 5. 8. 2005. Dovolání žalobce odůvodnil k výzvě soudu prvního stupně podáním, které ale tomuto soudu došlo až 2. 9. 2005. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) účastník řízení může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle §240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odst. 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle §240 odst. 3 OSŘ je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. Podle §241b odst. 3 OSŘ věta prvá, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud s přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl k závěru, že jestliže v dané věci bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu doručeno právní zástupkyni žalobce 7. 6. 2005 a nebylo-li za shora uvedených okolností dovolání podané proti tomuto rozhodnutí řádně odůvodněno a doručeno příslušnému soudu do dvou měsíců, tedy do 8. 8. 2005, bylo podáno opožděně. Zjistil, že podané dovolání neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Jde proto o vadné podání, které mohl dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 OSŘ totiž zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Lhůta určená v §241b odst. 3 OSŘ je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání, provedenému k výzvě soudu prvního stupně, proto nemohl z úřední povinnosti přihlížet. Dovolání takto nezpůsobilé k zahájení dovolacího řízení proto odmítl za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věta první OSŘ.
Výrok o nákladech řízení, učiněný podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ, vychází ze situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované, která podala vyjádření k dovolání, vznikly účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za právní zastoupení. Tato odměna představuje podle §7 písm. d), §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 950,- Kč a dále 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem takto náleží žalované 1 025,- Kč. O způsobu náhrady i lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu