ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2827.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2827/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobců: A) V. H., B) J. K. a C) A. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. P., 2) V. J., zastoupenému advokátkou, a 3) V. J., zastoupenému obecným zmocněncem V. J. starším, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 254/96, o dovolání žalobkyň B) a C) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. března 1999, čj. 40 Co 230/98-69, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. března 1999, čj. 40 Co 230/98-69, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále též „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 28. listopadu 1997, čj. 16 C 254/96-43, určil „že vlastníkem parcely č. 1428 (správně č. 1428/18 - viz vyhlášení rozsudku na č.l. 41) v k. ú. B. zapsané u Katastrálního úřadu v Š. na LV č. 285 pro k. ú. B., jsou navrhovatelé\". Dále rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobci [původní žalobce J. H., zemřelý 29. 12. 1997, jehož právními nástupci jsou žalobci A) a B), a žalobkyně C)] se na základě kupní smlouvy z 10. 4. 1957, uzavřené mezi J. H. a žalobkyní C) jako kupujícími a A. a D. K. jako prodávajícími, stali vlastníky domu čp. 160 a pozemkové parcely č. 1428/11 v obci a v k. ú. B. Tato parcela byla již před uzavřením kupní smlouvy oplocena spolu se sousedním pozemkem, parcelou č. 1428/18, od níž byla oddělena jen kolíky. Parcela č. 1428/18 ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných byla s jejich vědomím obdělávána žalobci. Právní předchůdci žalovaných 15. 1. 1964 odevzdali svoje pozemky včetně sporného pozemku, který nadále užívali žalobci, do vlastnictví státu. Tento pozemek byl posléze na základě dohody z 19. 2. a 23. 3. 1993, uzavřené podle §9 odst. l zákona č.229/1991 Sb. (zákon o půdě), vydán oprávněným osobám, V. a V. J. [žalovaným 2) a 3)] a A. P. Soud prvního stupně s přihlédnutím k tomu, že žalobci, resp. jejich právní předchůdci sporný pozemek od okamžiku účinnosti kupní smlouvy z 10. 4. 1957 až do roku 1993 obhospodařovali a nakládali s ním v přesvědčení, že jsou jeho vlastníky, a s přihlédnutím k institutu vydržení vlastnického práva, jak se v období od účinnosti občanského zákoníku (dále jen „ObčZ\") č. 141/1950 Sb. přes zákon č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů zejména zákona č. 509/1991 Sb. vyvíjel, uzavřel, že žalobci vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi, neboť jej měli v nepřetržité držbě po dobu minimálně 10 let, v dobré víře, že jsou jeho vlastníky, přičemž šlo o pozemek, který byl způsobilým předmětem vydržení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. března 1999, čj. 40 Co 230/98-69, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „návrh, aby bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky parcely č. 1428/18 v k.ú. B. zapsané u Katastrálního úřadu v Š. na LV č. 285 pro k.ú. B.\", zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud vyšel ze základních skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o listinné důkazy a dospěl k odlišnému právnímu závěru, než soud prvního stupně. Žalobci podle něj nesplnili podmínky pro vydržení vlastnického práva, neboť jejich držba se neopírala o právní titul, způsobilý jinak založit jejich vlastnictví. Žalobci uvedli, že parcelu č. 1428/18 nabyli kupní smlouvou z roku 1957 spolu s parcelou č. 1428/11. Odvolací soud zjistil, že tomu tak ale nebylo, neboť z obsahu notářského zápisu založeného ve spise Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. N 225/57 a z identifikace parcel vyhotovené střediskem Geodézie v Š. 21. 5. 1992 vyplývá, že sporná parcela byla vydělena z parcely č. 1428/1, která byla ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných, a nedošlo tedy k jejímu, žalobci tvrzenému, vydělení z parcely č. 1428/11. Nebylo tedy možno přisvědčit tvrzení žalobců, že i spornou parcelu nabyli předmětnou kupní smlouvou. Tato parcela v nabývacím titulu žalobců uvedena nebyla a v řízení nebylo prokázáno, a žalobci to ani netvrdili, že by ji nabyli na základě jiného právního titulu. Proto její držbu v dobré víře neprokázali, neboť nedisponovali odpovídajícím právním titulem, a pokud svoji držbu opírali toliko o faktické užívání sporné parcely, nebyla základní podmínka vydržení vlastnického práva splněna. Jen právní titul způsobilý k založení oprávněné držby může totiž založit oprávněnou držbu, způsobilou k vydržení; pouhá držba nemovitosti v dobré víře je jen jedním z předpokladů pro vydržení, sama však k vydržení nepostačuje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobkyně VB) a C) dovolání ve kterém uplatňují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\"). Uvádějí, že původní žalobce J. H. zemřel a „je tedy nutno zhojit novými důkazními prostředky okolnosti, které vyšly najevo a které nebylo možno v novém řízení uplatnit\". Navrhují, aby dovolací soud provedl další dokazování; odkazují na přídělovou listinu R 6/937 Osidlovacího úřadu a fondu obnovy v P. s tím, že dům čp. 160 a pozemková parcela č. 1428/11, které byly získány kupní smlouvou z 10. 4. 1957, byly konfiskáty. Z dokladů vyplývá, že parcela č. 1428/11 v sobě zahrnovala parcelu č. 1428/18, která byla později oddělena od parcely č. 1428/17, resp./l a tím z parcely č. 1428/11 vyňata, přičemž odvolací soud k tomu nevyžádal příslušné geometrické zaměření. Odkazují na zvětšený snímek pozemkové mapy, z něhož je nesporné, že hranice parcely č. 1428/18 přiléhaly k domku čp. 160. Vytýkají, že soud (neuvádějí který) nepřipustil navržený důkaz katastrální mapou z roku 1945 a výslechem pracovníka katastrálního úřadu (neuvádějí, kdy byly tyto důkazní návrhy učiněny). Poukazují na to, že na výkazu změn ze 7. 9. 1994 není parcela č. 1428/18 uvedena a z přílohy hospodářské smlouvy č. 2/8 uzavřené mezi Státním statkem Š. a Školním statkem SZTŠ Š. není patrno, jak se tyto parcely dostaly do jejich užívání, resp. proč bylo konstatováno, že parcela č. 1428/18 byla ve vlastnictví manželů J. a z kterého dílu, zda z parcely č. 1428/1 či 1427/17, bylo vyměření provedeno. Nebylo tedy dostatečně prokázáno, zda šlo o zemědělskou usedlost, či konfiskát z německého majetku, a žalobci domek čp. 160 kupovali s parcelou č. 1428/18 jako souvislý celek včetně cesty. Navrhují, aby byl v dalším řízení proveden výslech odborného pracovníka katastrálního úřadu z jiného okresu s přiložením plánků a katastrální mapy z roku 1945. Takto bude prokázán právní titul, na základě něhož, v dobré víře žalobců, jimi došlo k vydržení vlastnického práva k parcele č. 1428/18. Tvrdí, že odvolací soud nezjistil všechny okolnosti ze kterých by bylo zřejmé, že zde právní důvod k užívání sporných nemovitostí byl a že nebylo vyvráceno, že tento důvod spočíval v sepsané kupní smlouvě. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjadřuje druhý žalovaný, který rozhodnutí odvolacího soudu pokládá za zákonné. S odkazem na notářský zápis Státního notářství v Šumperku sp. zn. N 225/57 a identifikaci parcel z 21. 5. 1992 uvádí, že předmětem příslušné kupní smlouvy byl dům čp. 160 s pozemkovou parcelou č. 1428/11. Parcela č. 1428/18 byla vydělena z parcely č. 1428/1 a ta patřila do přídělu A. a M. J. Žalobci proto nedoložili nabytí vlastnictví vydržením, neboť neprokázali oprávněnost své držby, která se neopírala o právní titul. Na tom nemění nic skutečnost, že oba pozemky byly společně zaploceny. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Třetí žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem. Dovolatelé neuvádějí žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno rozhodnutí odvolacího soudu změnit. Navrhuje rovněž, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem), a po zjištění, že dovolání je podáno osobami k tomu oprávněnými, je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. c), d) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání důvodným.
Dovolací řízení je řízením přezkumným, ve kterém se dokazování provádí jen k prokázání důvodů dovolání (§243a odst. 2 OSŘ); dokazování ke skutečnostem, o které účastníci opírají v nalézacím řízení uplatněné nároky, případně námitky proti uplatněným nárokům, se neprovádí. Jsou-li tu důkazy, které účastník nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení, lze podat návrh na obnovu řízení [§228 odst. 1 písm. a) OSŘ], nelze se však domáhat provedení těchto důkazů v dovolacím řízení. Dovolací soud proto nemůže přezkoumávat skutková zjištění soudu odvolacího v případě, že nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu by měla vyjít najevo až z důkazů provedených v dovolacím řízení. Protože v dané věci měla nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu vyjít najevo až z dokazování v dovolacím řízení, nemohl se dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ zabývat.
Pokud jde o výtku dovolatelů, že nebyly provedeny důkazy katastrální mapou z roku 1945 a výslechem pracovníka katastrálního úřadu, je třeba uvést, že tyto důkazní návrhy učinili žalobci před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení byli výslovně vyzváni, aby uplatnili důkazní návrhy, žádné však nepřednesli. Nelze tedy odvolacímu soudu vytýkat, že uvedené důkazy neprovedl.
Dovolatelé též uplatňují dovolací důvod, uvedený v §241 odst. 3 písm. d) OSŘ (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci), když uvádějí, že právním důvodem jejich držby byla kupní smlouva. Nepřímo tak polemizují s právním názorem odvolacího soudu, ze kterého se podává, že právní důvod oprávněné držby je podstatný pro vydržení a v dané věci nebyl dán. V této části je dovolání důvodné.
Podle §134 odst. 1 ObčZ se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Oprávněným držitelem je ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří (§130 odst. 1 ObčZ).
Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. 22 Cdo 417/98).
Předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří nebo náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá i pozemek, který nekoupil. Pokud se nabyvatel nemovitostí chopí na základě kupní smlouvy držby parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (srov. rozhodnutí uvedené pod č. C 158 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu z 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98, publikované v Soudních rozhledech č. 7/2000).
Dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že oprávněná držba se musí opírat o existující, byť i neplatný právní důvod. Z textu §130 odst. 1 ObčZ se podává, že může jít i o domnělý právní důvod, tedy o případ, kdy je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový důvod je, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není. V dalším řízení bude tedy nutno posoudit, zda žalobci byli se zřetelem ke všem okolnostem (objektivně) v dobré víře, že koupili i předmětný pozemek; zatím je závěr o tom, že tomu tak nebylo a že pozemek nemohli vydržet, předčasný.
Odvolací soud dále rozhodl o návrhu na určení, že „žalobci jsou vlastníky parcely v rozsudku uvedené\". Takto zformulovaný žalobní návrh je však neurčitý. Jde-li o vlastnické právo více osob k téže věci, je třeba žalobní návrh formulovat tak, že se určuje, že žalobci jsou spoluvlastníky věci; vzhledem k tomu, že v takovém případě nejde o nerozlučné společenství účastníků (§91 odst. 2 OSŘ), je třeba v návrhu též uvést spoluvlastnické podíly žalobců. Je tomu tak i proto, aby v případě, že opravný prostředek podá jen některý z žalobců (jak je tomu i v dané věci), bylo postaveno najisto, co je předmětem opravného řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se uvedenou vadu žaloby nepokusil odstranit, postupoval v rozporu s §43 odst. 1 OSŘ, podle kterého předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Řízení tak trpí vadou, která v dané věci měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) OSŘ].
Z uvedeného je zřejmé, že ve věci jsou dány dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. b) a d) OSŘ, a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (§243b odst. 1 o. s. ř., věta za středníkem) a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne l9. června 2001
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.
předseda senátu