ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.3005.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 3005/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) A. M. a B) E. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) Ing. E. P. a 2) R. P., zastoupených advokátem, 3) O. P. a 4) Š. P., o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu pro Prahu - východ pod sp. zn. 4 C 309/90, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, č. j. 27 Co 640/98-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ (dále jen \"soud prvního stupně\") rozsudkem ze 28. 6. 1994, č. j. 4 C 309/90-60, zamítl žalobu na určení, že \"plánovanou stavbou na pozemku parc. č. 89 v katastrálním území J. by došlo k nadměrnému zastínění parcely, kterou vlastní žalobci, současně by došlo stavbou k porušení soukromí a užívání nemovitosti sousedící s pozemkem parc. č. 89\".
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 22. 11. 1994, č. j. 10 Co 461/94-74, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení mimo jiné s tím, aby vyzval žalobce k opravě a doplnění žalobního petitu tak, aby byl přesný, určitý a srozumitelný.
Soud prvního stupně při jednání 7. 4. 1997 rozhodl usnesením tak, že \"připustil upřesnění petitu\", které žalobci provedli podáním z 3. 4. 1997, a rozsudkem z téhož dne, č. j. 4 C 309/90-133, zamítl žalobu, \"aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se výstavby kůlny a díly na pozemku parc. č. 89 v k. ú. J., ve vzdálenosti přesahující 5, 5 m od hranice pozemku parc. č. 89 a č. 88 v k. ú. J. a do výšky přes 2, 5 m\". Rozhodl také o nákladech řízení.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 24. června 1999, č. j. 27 Co 640/98-176, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o §237 odst. l písm. f) zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen \"OSŘ\"). Nesprávný postup soudu, kterým jim byla odňata možnost jednat před soudem, spatřují v tom, že odvolací soud jim neumožnil klást otázky znalci Ing. J. N. a nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem a ohledáním na místě samém, jak navrhovali. Proto žalobci nechali vypracovat odborné posouzení, které k důkazu předkládají. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (část 12, hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, dovolací soud zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudek potvrzující a proti takovému rozsudku je dovolání přípustné za předpokladů stanovených v §238 odst. l písm. b) a §239 odst. l, 2 OSŘ. Ty však splněny nebyly. První žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně byl sice usnesením odvolacího soudu zrušen, ale poté došlo k \"upřesnění petitu\", a i tato žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta - soud prvního stupně nerozhodl jinak než v rozsudku původním. Přípustnost dovolání odvolací soud ve výroku svého rozsudku nevyslovil a připuštění dovolání žalobci před vyhlášením tohoto rozsudku žalobci nenavrhli.
Přípustnost dovolání by tedy mohla vyplývat jen z §237 odst. l OSŘ, v němž jsou vyjmenovány vady řízení, které ji zakládají.
Žalobci sami namítali vadu podle §237 odst. l písm. f) OSŘ, která je dána, jestliže nesprávným postupem soudu byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem. Nesprávným postupem rozumí se postup, kterým byla účastníkovi odňata možnost realizovat ta procesní práva, která mu občanský soudní řád přiznává. Má-li být naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení, musí ze strany soudu dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním následkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem: např. účastníku není umožněno činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům.
Pod ustanovení §237 odst. l písm. f) OSŘ však nelze podřadit takový postup, kdy soud v mezích svého oprávnění stanoveného v §120 odst. l OSŘ neprovede účastníkem navržený důkaz - např. revizní znalecký soudek nebo ohledání na místě samém. Neprovedení důkazů, třeba i navržených účastníkem, a nevypořádání se s těmito důkazními návrhy, může založit pouze dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, tj. vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tímto dovolacím důvodem se však dovolací soud může zabývat, jen jde-li o dovolání přípustné.
Dovolací soud nemůže přihlížet k novému důkazu, který žalobci v dovolání navrhli. Skutkovým podkladem pro rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen skutečnosti, které účastníci uvedli před soudy obou stupňů nebo vyšly v řízení najevo jinak. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkum správnosti rozsudku odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí (§243a odst. 2 věta druhá OSŘ).
Ustanovení §127 OSŘ, které upravuje provedení důkazu znaleckým posudkem, právo klást znalci otázky neobsahuje. Ostatně žalobci podle obsahu protokolu o jednání odvolacího soudu ze 17. 6. 1999 (návrhy na jeho doplnění ani námitky podle §40 odst. 3 OSŘ žalobci neuplatňovali), kdy byl vyslechnut znalec Ing. arch. J. N., možnost klást tomuto znalci otázky měli. Prostřednictvím svého zástupce po jeho výslechu jednu otázku znalci položili a z protokolu nevyplývá, že měli na znalce ještě otázky další. K provedení tohoto důkazu se žalobci také vyjádřili - protokol po ukončení výslechu znalce totiž obsahuje větu \"Hlasitě diktováno bez připomínek\".
Z uvedeného vyplývá, že k žalobci tvrzené vadě řízení podle §237 odst. l písm. f) OSŘ nedošlo, stejně jako k jiné vadě podle §237 odst. l OSŘ, jejichž existenci zkoumal dovolací soud podle §242 odst. 3 z úřední povinnosti.
Protože dovolání nebylo přípustné ani podle §237 odst. l OSŘ, bylo podle §243b odst. 4 a §218 odst. písm. c) OSŘ odmítnuto.
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení - za situace, kdy žalobci nebyli v řízení úspěšní a žalovaným náklady nevznikly - je odůvodněno ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst 1, §151 odst. l a §142 odst. OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2001
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu