ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.3179.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3179/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně O., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované M., s.. s r. o., zastoupené advokátem, o určení spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 156/2006, o dovolání žalobkyně i žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2007, č. j. 15 Co 7/2007-79, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. K dovolání žalobkyně se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2007,
č. j. 15 Co 7/2007-79, a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 12 C 156/2006-62, zrušují a věc se vrací k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 12 C 156/2006-62, výrokem pod bodem I. zastavil řízení, v němž se žalobkyně žalobou domáhala určení, „že je vlastníkem ideální jedné čtvrtiny rozestavěné stavby objektu na parc. č. 355/6 zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec V. B. a kat. území K.“. Výroky pod body II. a III. dále rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.
Soud prvního stupně z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Cm 79/2005 zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně M., s.. s r. o. (nynější žalovaná) domáhá vůči žalované O., a. s. (nynější žalobkyni) určení, že je vlastníkem rozestavěné stavby bez
čísla popisného či čísla evidenčního stojící na parc. č. 355/6 o výměře 1046 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. K., a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, a dále se též domáhá uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni náklady řízení. Soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že mezi týmiž účastníky je již vedeno řízení o určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem a předmětem řízení před Krajským soudem v Brně, stejně jako předmětem řízení před soudem prvního stupně, je určení vlastnického práva k jedné a téže stavbě, řízení zastavil, neboť řízení před Krajským soudem v Brně představuje překážku zahájeného řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 9. února 2007, č. j. 15 Co 7/2007-79, k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. jako správné potvrdil. Výrok pod bodem III. změnil tak, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s právním závěrem na toto skutkové zjištění navazujícím.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání.
Žalobkyně podala dovolání podle obsahu z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, „že svou žalobu o určení vlastnictví by podala nedůvodně pouze tehdy, pokud by měla naprosto jednoznačný důkaz o jiném řízení, což však k dispozici neměla a dosud nemá“. Dále poukazuje na nedostatek aktivní legitimace současné žalované v řízení vedeném o týchž nemovitostech před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 41 Cm 79/2005.
Žalovaná podala dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a podala ho výhradně proti výrokům týkajícím se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně konstatuje, že podání dovolání je pouze formální, když faktické důvody pro dovolání zde nejsou, žalobkyně je ani netvrdí a soustředí se pouze na vylíčení důvodů podání určovací žaloby.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustná. Dovolání žalované není přípustné, neboť směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Dovolací soud tedy přezkoumal usnesení odvolacího soudu v rozsahu dovolatelkou uplatněných námitek a dospěl k závěru, že je důvodné.
Podle §103 OSŘ soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §83 odst. 1 OSŘ zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle §104 odst. 1 OSŘ jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
O totožné řízení ve smyslu §83 odst. 1 OSŘ se jedná podle ustálené judikatury tehdy, kdy je dána totožnost předmětů řízení a totožnost jejich účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobci uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, publikované pod C 1257 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.). O totožné řízení se nejedná v případě, kdy účastníky řízení jsou sice tytéž subjekty, byť v jiném procesním postavení, jestliže jejich uplatněné nároky jsou rozdílné. Tak je tomu i v tomto případě.
V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 41 Cm 79/2005, které skončilo po zpětvzetí žaloby zastavením řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2007, č. j. 41 Cm 79/2005-25, k čemuž však dovolací soud s ohledem na §241a odst. 4 OSŘ při rozhodování nepřihlížel, se žalovaná v postavení žalobkyně domáhala proti žalobkyni jako žalované určení, že je (nynější žalovaná) vlastnicí (celé) blíže označené rozestavěné stavby se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. Naproti tomu v daném sporu se žalovaná z řízení pod sp. zn. 41 Cm 79/2005, nyní jako žalobkyně, domáhá proti žalobkyni z tohoto řízení, nyní žalované, určení, že (nynější) žalobkyně je vlastnicí ideální jedné čtvrtiny téže označené rozestavěné stavby. Z uvedeného se podává, že v dané věci jde sice o spor mezi týmiž subjekty, ale předmět sporu daný žalobním návrhem je odlišný, než byl v dřívějším řízení vedeném pod sp. zn. 41 Cm 79/2005. Nejde tedy o překážku věci zahájené, je-li předmětem později zahájeného řízení stejně jako v řízení zahájeném dříve určení vlastnictví k téže věci, avšak v dříve zahájeném řízení má být určeno, že vlastníkem stejné věci je žalovaný a v řízení zahájeném později má být určeno, že vlastníkem stejné věci (jejího spoluvlastnického podílu) je žalobce. Ostatně není vzácným jevem, že v řízení o určení, že vlastníkem určité věci je žalobce, uplatní žalovaný vzájemný návrh, že vlastníkem sporné věci je on. Soudy v těchto případech zpravidla jeden z návrhů správně zamítají (není-li zjištěno, že vlastníkem věci je osoba třetí), aniž by řízení o vzájemném návrhu zastavovaly pro překážku litispendence.
Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jiné vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud podle §242 odst. 3 OSŘ přihlíží v případě přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolací soud nezjistil.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné podle
§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl a k dovolání žalobkyně usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvod, pro který tak dovolací soud učinil, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil i toto usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2007
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu