ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.365.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 365/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce UNIPETROL, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, IČO 616 72 190, zastoupeného JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, ul. SNP 1872, proti žalovanému Jetmaster, a. s., se sídlem v Brně, Lidická 710/57, IČO 282 62 212, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 299/2003, o dovolání žalovaného a původního žalovaného obchodní společnosti ICB, a. s., se sídlem v Tišnově – Malhostovicích 230, IČO 255 28 815, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 9 Co 80/2012-281, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2010, č. j. 16 C 299/2003-246, zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitostí – objektu se stavební parcelou v katastrálním území H. L. je žalobce. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k návrhu žalobce rozhodl v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 11. 2012, č. j. 9 Co 80/2012-281, s odkazem na ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že „v řízení bude nadále na straně žalovaného pokračováno s obchodní společností Jetmaster, a. s., se sídlem Brno, Lidická 710/57, IČ 28262212“. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že původní žalovaný po vydání rozsudku prvního stupně převedl vlastnické právo ke sporným nemovitostem na nového nabyvatele – společnost Jetmaster, a. s., jejíž vlastnické právo k nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí „s účinky vkladu k 22. 11. 2010, na základě kupní smlouvy z 12. 11. 2010“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaný a původní žalovaný dovolání, ve kterém oba namítají, že nenastala taková právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde. Žalovaný uvádí, že v době, kdy odvolací soud rozhodoval o jeho vstupu do řízení, neměl k dispozici „podklad, který by jednoznačně prokazoval stav změny vlastnického práva k předmětu sporu“. Odvolací soud vyšel pouze z výpisu z katastru nemovitostí pořízeného „dálkovým přístupem“ a nevyzval žalobce k „doložení změny vlastnického práva“. Žalovaný „není ve sporu pasivně legitimován“, neboť když jednal o prodeji nemovitostí s původním žalovaným, nebyla ve výpisu z katastru nemovitostí „evidována žádná poznámka o vedení jakéhokoliv soudního sporu“ a ze zamítavého rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že „nárok uplatňovaný žalobcem je nedůvodný“. Původní žalovaný v dovolání uvádí, že žalovaný kupoval předmětné nemovitosti „v dobré víře, kdy z výpisu z katastru nemovitostí nevyplývalo jakékoliv soudní řízení o určení vlastnického práva a v době realizace koupě byla rozsudkem soudu prvního stupně žaloba zamítnuta“. Oba dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláními je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání jsou přípustná podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání nejsou důvodná.
Podle §107a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Ustanovení §107 odst. 4 o. s. ř. platí obdobně.
Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení tehdy, bude-li prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).
Podle judikatury Nejvyššího soudu za právní skutečnost nastalou po zahájení řízení, s níž je spojeno právo žalobce navrhnout vstup nabyvatele práva na místo dosavadního účastníka, lze považovat povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Odvolací soud proto postupoval správně, jestliže k návrhu žalobce rozhodl v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem o vstupu nabyvatele těchto nemovitostí do řízení, když z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného i původního žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu