ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3938.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3938/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Restaurací Brno-venkov, státního podniku – v likvidaci , se sídlem v Brně, Obilní trh 3, IČ: 00088978, zastoupeného JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 5, proti žalovanému J. F ., zastoupenému JUDr. Sylvií Drásalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zapletalova 3, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 131/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, vyjma výroku ad I. a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2008, č. j. 15 C 131/99-359, pokud jím byl zamítnut návrh, že žalobce má právo hospodaření k budově č. p. 502 na adrese Cejl 34, Brno a pozemku parc. č. 822, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B., na LV č. 460 pro obec B. a kat. území Z., a ve výroku o nákladech řízení, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, č. j. 15 C 131/99-359, zamítl žalobu, „aby soud určil, že vlastníkem nemovitosti budovy č. p. 50 na adrese Cejl 34, Brno, na pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2 v kat. území Z., obec B., okres B.-m., a pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2 v kat. území Z., obec B., okres B.-m., zapsaných na LV č. 460 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B.-m., je Česká republika s právem hospodaření pro Restaurace Brno-venkov, státní podnik, v likvidaci se sídlem Obilní trh 3, Brno, IČ: 00088978“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že hospodářskou smlouvou ze dne 9. 8. 1990 o převodu vlastnického práva mimo obvyklé hospodaření, uzavřenou mezi podnikem Restaurace Brno-venkov, státní podnik, Brno, Minoritská 10, a SALUS, družstvem pro poskytování komplexních služeb, Brno, podle §347 hospodářského zákoníku za použití zákona č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, a zákona č. 176/1990 Sb. a zákona č. 111/1990 Sb. o státním podniku, podnik Restaurace Brno-venkov převedl na družstvo SALUS vlastnictví k předmětným nemovitostem za částku 170.000,- Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76, který nabyl právní moci dne 29. 1. 1999, bylo určeno, že hospodářská smlouva o převodu vlastnictví mimo obvyklé hospodaření ze dne 9. 8. 1990 je neplatná. Kupní smlouvou ze dne 20. 1. 1992, registrovanou bývalým Státním notářstvím Brno-město dne 22. 1. 1992, družstvo SALUS prodalo předmětné nemovitosti manželům J. a B. F. V katastru nemovitostí na LV č. 460 je nyní jako vlastník veden žalovaný. Soud prvního stupně dovodil, že je v souzené věci vázán pravomocným výrokem rozsudku ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76. Podle názoru soudu prvního stupně až do právní moci tohoto rozsudku byla otázka platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990 sporná. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že na straně žalovaného došlo k vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť právní předchůdce žalovaného družstvo SALUS v době od 9. 8. 1990 do 22. 1. 1992 a žalovaný od 22. 1. 1992 do 1. 3. 2001 byli v dobré víře, že jim nemovitosti vlastnicky patří, a nemovitosti drželi v dobré víře déle jak 10 let.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 31. března 2009, č. j. 21 Co 32/2009-394, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba na určení, že Česká republika je vlastníkem nemovitostí budovy č.p. 502 na adrese Cejl 34, Brno, na pozemku parc. č. 822 a pozemku parc. č. 822 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 510 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště B.-m., na LV č. 460 pro kat. území Z., obec B. a okres B.-m., a pod bodem II. zčásti změnil tak, že určil, že žalobce má k označeným nemovitostem právo hospodaření. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnictví České republiky k předmětným nemovitostem. Ten však shledal u žalobce, pokud jde o určení jeho práva hospodaření k předmětným nemovitostem. Při rozhodování vyšel z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 39 C 211/95, jímž bylo pravomocně rozhodnuto, že hospodářská smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem SALUS dne 9. 8.1990 je neplatná, takže je zřejmé, že družstvo SALUS touto smlouvou předmětné nemovitosti nenabylo. S poukazem na §135a obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. a §134 obč. zák. ve znění po této novele odvolací soud uvedl, že družstvo SALUS ke dni 1. 1. 1992 nesplňovalo veškeré podmínky řádné držby, zejména podmínku jeho dobré víry, že mu nemovitosti patří. Protože družstvo SALUS nebylo vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohlo je platně převést kupní smlouvou ze dne 20. 1. 1992 na manžele Fatrdlovy. Podle odvolacího soudu i kdyby do vydržecí doby žalovaného byla počítána doba od 20. 1. 1992 do 15. 10. 1999, nebo do dne 27. 1. 2000 či dne 1. 3. 2001, v žádném z těchto případu by desetiletá vydržecí doba neuplynula. Žalovaný tak nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržením.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu pod body II. a III. výroku podal žalovaný dovolání, podle jeho obsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že dikce §135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) připouští i možnost posouzení předběžné otázky odlišně od předcházejícího rozhodnutí vydaného v jiném řízení za předpokladu, že by pro takový postup svědčily vážné důvody. Tak je tomu v souzené věci. Žalovaný ani jeho původně žalovaní synové nebyli účastníky řízení ve věci sp. zn. 39 C 211/95, a rozhodnutí v této věci nemohli proto nijak ovlivnit. Přitom rozhodnutí vydané ve věci sp. zn. 39 C 211/95 zasahuje do práv žalovaného. Nelze proto bez výhrad trvat na požadavku vycházet z předchozího pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce (platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990), a to zejména za stavu, kdy takové rozhodnutí je vadné a nápravy nelze dosáhnout jinak. Setrval na stanovisku, že hospodářská smlouva ze dne 9. 8. 1990 je platná. Pokud jde o vydržení vlastnictví, vydržecí doba podle žalovaného začala běžet dnem 9. 8. 1990. Úřední záznam ze dne 27. 1. 2000 v žádném případě není důkazem o tom, že se žalovaný dověděl o probíhajícím řízení. Potvrdil, že ke dni 15. 10. 1999 se na adrese Brno, Čápkova 9, již nezdržoval a fakticky bydlel na adrese Brno, Cejl 34. Protože nebyl v katastru nemovitostí veden jako vlastník domu č. 34 v ulici Cejl, nebylo mu vyhověno přihlásit se k pobytu na této adrese, což výslovně uvedl při jednání u soudu prvního stupně dne 23. 5. 2005. Jeho jednání tudíž nelze hodnotit jako protiprávní. Skutečnosti, které byly způsobilé otřást jeho dobrou vírou, se dověděl až dne 1. 3. 2001, jak uváděl v průběhu celého řízení. Žaloba v této věci se jeví jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 39 C 211/95, jímž byla hospodářská smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem SALUS určena za neplatnou, takže žalovaný nikdy platně nenabyl (nemohl nabýt) vlastnické právo k nemovitosti. Zcela se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že družstvo SALUS nikdy dobrou víru nemělo. Uvedl, že vydržecí lhůta pro právního předchůdce žalovaného nemohla začít běžet dne 9. 8. 1990, neboť družstvu SALUS bylo doručeno odstoupení od hospodářské smlouvy ze dne 4. 12. 1990, čímž došlo k ukončení jeho dobré víry. Nelze proto započíst dobu držby před dnem 20. 1. 1992, kdy mělo dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalovaného. Desetiletá vydržecí doba tak mohla začít běžet nejdříve ode dne 20. 1. 1992 a do podání žaloby dne 9. 6. 1996, respektive dne 25. 8. 1999, kdy byla rozšířena i proti žalovanému, neuplynula.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).
Podle §159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 4).
Soudy obou stupňů se postavily na stanovisko, že otázka platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990 byla vyřešena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76, jímž bylo určeno, že označená smlouva je neplatná. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným v usnesení ze dne 18. 2. 2005, č. j. 21 Co 267/2003-154, při řešení otázky platnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990 jako otázky předběžné pro rozhodnutí v dané věci vyšel z aplikace §159a odst. 4 o. s. ř., odvolací soud pak z aplikace §135 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 311/2001, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 514, k závaznosti rozsudku, jímž bylo určeno, že kupní smlouva je neplatná, vyslovil právní názor, že „řeší-li soud v řízení o ochranu vlastnického práva žalobce podstatnou otázku platnosti kupní smlouvy jako otázku předběžnou a bylo-li o platnosti téže kupní smlouvy již rozhodnuto v jiném řízení, jehož účastníkem žalobce nebyl, není toto rozhodnutí pro soud v tomto pozdějším řízení závazné“. Dovolací soud neshledal důvod, aby se při rozhodování v dané věci od uvedeného právního názoru odklonil.
Soud prvního stupně sice správně aplikoval §159a odst. 4 o. s. ř., avšak nesprávně ho vyložil. Protože žalovaný nebyl účastníkem řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 211/95, nemůže být rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76, závazný pro soud v daném řízení. Aplikace §135 odst. 2 o. s. ř. na daný právní vztah nepřichází v úvahu. Ustanovení §135 odst. 2 o. s. ř. je třeba vykládat správně tak, že „jiným orgánem“ v tomto ustanovení uvedeným je jiný orgán, než je soud s pravomocí postupovat a rozhodovat podle občanského soudního řádu. Vázanost rozhodnutí vydaným v občanskoprávním řízení je upravena v §159a o. s. ř. a nikoli tedy v §135 o. s. ř. Právní závěr obou soudů o závaznosti výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 1998, č. j. 39 C 211/95-76, o neplatnosti hospodářské smlouvy ze dne 9. 8. 1990, pro dané řízení je tak nesprávný.
S ohledem na uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu vyjma výroku ad I. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o určení práva hospodaření k předmětným nemovitostem, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Námitkami týkajícími se vydržení vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem se dovolací soud nezabýval, neboť řešení otázky vydržení by přicházelo v úvahu jen v případě, že bude najisto postaveno, že hospodářská smlouva ze dne 9. 8. 1990 je neplatná.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu