ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.397.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 397/2018-834
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. H. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 18, proti žalovanému S. H. , zastoupenému JUDr. Danou Kůsovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Škroupova 2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 385/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2017, č. j. 14 Co 168/2017-795, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1 800 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Zdeňka Vlčka.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 30 C 385/2013-729, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek na účtu vedeném u České spořitelny, a.s., ve výši 10 997,50 Kč [výrok I. písm. a)], pohledávku vůči České spořitelně – penzijní společnosti, a.s., vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění č. 1031003913 ze dne 1. 6. 2002, ve výši 61 049 Kč [výrok I. písm. b)] a dále jí přikázal ½ společného závazku manželů vůči V. D., ve výši 3 344 € (výrok II.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek a pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu, to vše zapsáno na LV pro k. ú. a obec S., u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště P. [výrok III. písm. a)], zůstatek na běžném účtu vedeném u COMMERZBANK, SRN, ve výši 136,52 € [výrok III. písm. b)]. Dále mu přikázal závazek vůči Komerční bance, a.s, vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 28. 1. 2008, č. 0050004242169, ve výši 1 185 034,72 Kč (výrok IV.) a ½ společného z ávazku manželů vůči V. D., ve výši 3 344 € (výrok V.). Ve výroku VI. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 630 935,79 Kč. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok VII. – IX.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 14 Co 168/2017-795, rozsudek soudu prvního stupně změnil takto: ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek na účtu vedeném u České spořitelny, a.s., ve výši 10 997,50 Kč [výrok I. písm. a)], pohledávku vůči České spořitelně – penzijní společnosti, a.s., vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění č. 1031003913 ze dne 1. 6. 2002, ve výši 61 049 Kč [výrok I. písm. b)] a pozemek a pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu, to vše zapsáno na LV pro k. ú. a obec S., u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště P. [výrok I. písm. c)]. Dále přikázal žalobkyni ½ závazku vůči V. D., ve výši 3 344 € [výrok II. písm. a)] a závazek vůči Komerční bance, a.s., vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 28. 1. 2008, č. 0050004242169, ve výši 1 185 034,72 Kč [výrok II. písm. b)]. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal zůstatek na běžném účtu vedeném u COMMERZBANK, SRN, ve výši 136,52 € (výrok III.) a také mu přikázal ½ závazku vůči V. D., ve výši 3 344 € (výrok IV.). Ve výroku V. písm. a) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku ve výši 684 030,64 Kč. Rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení [výrok V. písm. b) – d)].
Odvolací soud se s ohledem na obsah odvolání podaného žalobkyní zabýval pouze posouzením právní otázky, kterému z bývalých manželů mají být přikázány nemovitosti v k. ú. S. a s tím spojený závazek vůči Komerční bance, a.s. Na rozdíl od soudu prvního stupně přikázal tyto nemovitosti (a s nimi související závazek) žalobkyni, a v tomto smyslu změnil jeho rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaný nesouhlasí s procesním postupem odvolacího soudu vzhledem k vypořádání vnosu žalobkyně ve výši 500 000 Kč na nemovitosti v k. ú. S. a jeho rozsudek považuje v tomto ohledu rovněž za nepřezkoumatelný. Dále rozporuje ocenění těchto nemovitostí i stanovení výše závazku vůči Komerční bance, a.s. Má rovněž za to, že do masy společného jmění měl být zahrnut i pozemek v k. ú. S., jelikož byl nabyt za trvání manželství z prostředků náležejících do společného jmění manželů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje dovolání zamítnout s tím, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Žalovaný navíc nevymezil způsobilý dovolací důvod.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V posuzované věci je nutné zohlednit, že odvolací soud se zabýval s ohledem na obsah odvolání žalobkyně pouze posouzením právní otázky, kterému z bývalých manželů mají být v řízení o vypořádání společného jmění přikázány nemovitosti v k. ú. S. a s tím spojený závazek vůči Komerční bance, a.s. Rovněž žalovaný se v odvolacím řízení vyjadřoval pouze k této právní otázce, žádné další námitky nevznesl.
V dovolání žalovaný namítá nesprávné právní posouzení otázky ocenění těchto nemovitostí, stanovení výše závazku vůči Komerční bance, a.s., vypořádání vnosu žalobkyně na tyto nemovitosti a nesouhlasí se závěrem, že do masy společného jmění nebyl zahrnut pozemek v k. ú. S.
Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010, tato a další níže uvedená rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Pokud tedy dovolatel neuplatnil shora uvedené námitky v odvolacím řízení a odvolací soud se jimi proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází žalovaný až v dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014).
Z uvedeného vyplývá, že žalovaný v dovolání řádně nevymezil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 - 3 o. s. ř., neboť odvolací soud právní otázky, jež vznesl žalovaný až v rámci dovolacího řízení, vůbec neposuzoval a jeho rozhodnutí tak nemůže z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Proto dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. března 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu