ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.4176.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4176/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) MUDr. P. N. , a b) doc. MUDr. M. N., CSc., zastoupených JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovaným: 1) Ing. K. Č. , 2) Mgr. M. P. , 3) RNDr. V. Č. , zastoupeným JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, J. M. Marků 92, 4) Ing. L. K. , 5) J. H. , 6) MUDr . J. O. , 7) D. K. , a 8) MUDr. Z. O. , zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, J. M. Marků 92, o určení spoluvlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 132/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co 499/2007-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným 1), 2), 3) a 8) k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši 9.240,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Radomila Macka.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 4), 5), 6) a 7) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2007, č. j. 12 C 132/2006-130, výrokem pod bodem I. v odstavci prvém zamítl žalobu „o určení, že dům čp. 203 a čp. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je jedinou věcí nemovitou“ a v odstavci druhém zamítl žalobu „o určení, že nemovitost dům čp. 203 a čp. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví žalobce A/ v rozsahu 5/12, žalobkyně B/ v rozsahu 1/12, žalobce C/ v rozsahu 1/6, žalovaného č. 1 v rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu 1/18 , žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 6 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a žalované č. 8 v rozsahu 1/12“. Výrokem pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co 499/2007-227, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. v odstavci prvém a změnil jej ve výroku pod bodem I. v odstavci druhém „jen tak, že žaloba o určení se na místo ve znění, že dům č. 203 a č. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví žalobce a) v rozsahu 5/12, žalobkyně b) v rozsahu 1/12 a V. V. v rozsahu 1/6, žalovaného č. 1 v rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu 1/18, žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 6 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a žalované č. 8 v rozsahu 1/12 zamítá v tom znění, že dům č. 203 a č. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví žalobce a) v rozsahu 7/12, žalobkyně b) v rozsahu 1/12, žalovaného č. 1 v rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu 1/18, žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 6 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a žalované č. 8 v rozsahu 1/12“ a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud připustil, aby do řízení namísto původního žalobce c) V. V. vstoupil žalobce a) a dále připustil částečnou změnu žaloby tak, aby namísto určení, že žalobce a) je spoluvlastníkem 5/12 a původní žalobce V. V. spoluvlastníkem 1/6 domu čp. 204 a čp. 203 na stavebních parcelách č. 278 a č. 279, bylo určeno, že žalobce a) je spoluvlastníkem 7/12 uvedených nemovitostí; změna rozsudku soudu prvního stupně vycházela jen ze změněné žaloby, jinak práva a povinnosti účastníků posoudil odvolací soud shodně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Žalobci se domáhali, aby soud určil, že objekt bydlení s čp. 203 a čp. 204 na stavebních parcelách č. 278 a č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je “jedinou stavbou”; žádali tak o určení právní skutečnosti. Určení existence právní skutečnosti (nikoli právního vztahu či práva) rozhodnutím soudu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. V takovém případě však nejde o určovací žalobu, odpovídající ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., ale o žalobu jinou v §80 o. s. ř. nevypočtenou ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, Právní rozhledy č. 8/2000). Žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud určil, že určitá budova je jedinou hlavní věcí nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., neboť se netýká existence nebo neexistence práva nebo právního vztahu, ani nemá oporu v platném právu. Žalobce se však může domáhat určení vlastnického práva k budově, která je v katastru nemovitostí evidována jako dvě budovy; otázku, zda jde o jedinou nemovitost, řeší soud jako předběžnou. Proto jsou rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, pokud jde o uvedené určení, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu opřel zamítnutí žaloby o skutečnost, že mimo dědické řízení nelze deklaratorním rozhodnutím určit, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví v řízení o dědictví dosud neprojednané. V rozhodnutí publikovaném jako R 61/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se uvádí: „Spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc (lhostejno, zda movitá či nemovitá), se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci; je tomu tak právě proto, že je-li zde více dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové bez dalšího domáhat určení, že jsou (spolu)vlastníky věci“. V dovolání přicházejí dovolatelé s (hypotetickým) tvrzením, že někteří ze spoluvlastníků snad mohli nabýt své právo smluvně či vydržením; je však třeba připomenout, že např. v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně uvedli, že „jde o jediný původní rodinný majetek a současní spoluvlastníci jsou potomky původního vlastníka Václava Vacka“; skutečnosti nasvědčující možnému nabytí smlouvou či vydržením tak netvrdili.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaným 1), 2), 3), a 8) vznikly náklady, které představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 6.500,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1.200,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 20 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.540,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 9.240,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Žalovaným 4), 5), 6) a 7) žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní 1), 2), 3), a 8) oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu