ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.4542.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4542/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) F. P., a b) R. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému F. B., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 845/91, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2006, č. j. 38 Co 284/2006-215, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2006, č. j. 38 Co 284/2006-215, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. května 2006, č. j. 6 C 845/91-201, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se původní žalobou ze dne 4. 8. 1991 domáhali, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se zásahů do vlastnictví žalobců a vyklidit jejich pozemek parc. č. 553 v hranici vyznačené na situačním plánu Ing. R. body e – f. Uvedli, že jsou mimo jiné podílovými spoluvlastníky uvedeného pozemku v k.ú. R. a žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. 551 zapsaného na LV č. 463. Žalovaný posunul plot mezi uvedenými pozemky a tím zasáhl do jejich vlastnického práva.
V průběhu řízení žalobci návrh a několikrát k výzvě soudu prvního stupně měnili a doplňovali.
Podáním doručeným soudu dne 22. 3. 1999 žalobci s odkazem na geometrický plán potvrzený Katastrálním úřadem v H. 21. 10. 1998, který předložili spolu s podáním soudu, a na znalecký posudek vypracovaný soudem ustanovenou znalkyní Ing. I. R., upřesnili žalobní návrh tak, že žádají, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by určil jejich vlastnictví k pozemku parc. č. 551/2 ostatní plocha, jiná plocha o výměře 69 m2 v katastrálním území R., obec R., okres H., dále kterým by stanovil žalovanému povinnost vyklidit výše uvedený pozemek do tří dnů od právní moci rozhodnutí a kterým by žalovanému uložil zdržet se vstupu na uvedený pozemek. Soud připustil změnu návrhu usnesením z 10. 1. 2002, č. j. 6 C 845/91-115, které nabylo právní moci 31. 1. 2002, ve znění: „I. Určuje se vlastnictví žalobců k pozemku parcela č. 551/2 ostatní plocha jiná plocha o výměře 69 m2 v katastrálním území R., obec R., okres H. II. Žalovaný je povinen pozemek parcelní číslo 551/2 ostatní plocha, jiná plocha v katastrálním území R., obec R., okres H. vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen se zdržet vstupu na pozemek parcelní číslo 551/2 ostatní plocha, jiná plocha v katastrálním území R., obec R., okres H.“
Usnesením z 18. 3 2002, č. j. 6 C 845/91-128, soud prvního stupně k návrhu žalobkyně a) zastavil řízení ohledně povinnosti žalovaného zdržet se vstupu na pozemek p. č. 551/2 blíže popsaný výše.
Posléze u jednání před soudem prvního stupně 29. 9. 2003 žalobci upřesnili žalobu ve znění podání z 22. 3. 1999. Soud prvního stupně usnesením z 29. 9. 2003, č. j. 6 C 845/91-178, které nabylo právní moci 29. 12. 2004, připustil navrženou změnu žaloby ve znění: „I. Určuje se vlastnictví žalobců k pozemku p. č. 551/2 – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 69 m² v k. ú. R., obec R., okres H. tak, že podíl žalobkyně a) vůči tomuto pozemku se určuje ve výši 7/12 a podíl žalobce b) ve výši 5/12, II. Žalovaný je povinen pozemek p. č. 551/2 ostatní plocha, jiná plocha v k. ú. R., obec R., okres H. vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. 6 C 845/91-201, výrokem pod bodem I. odmítl „podání žalobců a) a b) ze dne 29. 9. 2003“, a výroky pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení. Konstatoval, že žalobci adekvátně nereagovali na jeho výzvu učiněnou usnesením ze dne 24. 2. 2006, č. j. 6 C 845/91-197, k doplnění žaloby tak, aby její petit byl určitý a vykonatelný. Uvedl, že podání je neurčité, protože z návrhu není zcela jasné ke kterému pozemku se žalobci domáhají určení vlastnictví, není dostatečně specifikován spoluvlastnický podíl, není zřejmé, zda se domáhají určení vlastnictví ke konkrétní části pozemku. Uzavřel, že podání žalobců z 29. 9. 2003 zůstalo neurčité a nevykonatelné. Tuto vadu podání se nepodařilo přes výzvu soudu odstranit, přičemž jde o takovou vadu, pro niž v řízení nelze pokračovat, proto rozhodl ve smyslu §43 odst. 2 občanského soudního řádu („OSŘ“).
Odvolací soud k odvolání žalobců usnesením ze dne 10. 8. 2006, č. j. 38 Co 284/2006-215, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. tak, že „návrh žalobců a) a b) podaný dne 22. 3. 1999 ve znění podání z 29. 9. 2003 se odmítá“. Dále jej změnil ve výrocích pod body II. a III. o nákladech řízení. Po podrobné analýze předchozího řízení vedeného ve směru odstranění vad žalobního návrhu uzavřel, stejně jako soud prvního stupně, že nedošlo k upřesnění žalobního návrhu, nebyla odstraněna jeho neurčitost a návrh není vykonatelný. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně toliko upřesnil, když reagoval na skutečnost, že žalobci neodstranili neurčitost svého podání z 29. 9. 2003 v intencích usnesení soudu prvního stupně, nýbrž fakticky učinili opětovnou změnu žaloby, a bylo třeba odmítnout jejich návrh z 22. 3. 1999 ve znění podání z 29. 9. 2003.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně a) dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 3 občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Namítá, že výhrady soudů obou stupňů k neurčitosti žaloby nejsou opodstatněné. K výzvám soudu prvního stupně byl petit žaloby několikrát změněn. Neexistují proto důvody pro odmítnutí žaloby, a v řízení bylo možno pokračovat. Soud měl proto ve věci jednat a rozhodnout. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně a) nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 3 OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Podle §79 odst. 1 OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu
a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Soud splní poučovací povinnost uloženou mu v §43 odst. 1 OSŘ jen v případě, že účastníka konkrétně poučí, jak je třeba opravu provést.
Požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé OSŘ, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2375).
Soud je žalobním návrhem vázán a nesmí účastníkům přisoudit jiná práva, než kterých se domáhají (§153 odst. 2 OSŘ). Podle §41 odst. 2 OSŘ soud posuzuje úkony účastníků podle jejich obsahu.
V dané věci byl předmět řízení o určení vlastnického práva a o vyklizení pozemku ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu vymezen podáním žalobců obsahujícím změnu žaloby, doručeným soudu 22. 3. 1999; tato změna byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně z 10. 1. 2002, č. j. 6 C 845/91-115. Žaloba pak byla upřesněna žalobci u jednání před soudem prvního stupně 29. 9. 2003, a tato změna byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně z 29. 9. 2003, č. j. 6 C 845/91-178. Pozemek, o který v řízení šlo, byl vymezen číslem parcely, druhem pozemku, označením katastrálního území, obce, okresu, kde se nachází a byly uvedeny spoluvlastnické podíly žalobců k pozemku. Z obsahu podání (čl. 95) se podává, že sporná parcela byla geometrickým plánem, vyhotoveným oprávněnou společností P. spol. s r.o., který žalobci soudu předložili, oddělena od parcely č. 551 v k.ú. R., a že s očíslováním parcel vyslovil Katastrální úřad v H. souhlas. Z podání bylo zřejmé, že jde o určovací žalobu a o vlastnickou žalobu podle §126 odst. 1 ObčZ, žalobci tvrdí, že jsou spoluvlastníky výše označeného pozemku s podíly které uvedli, domáhají se určení vlastnictví k tomuto pozemku a jeho vyklizení. Je též zcela nepochybné, že se domáhají určení vlastnictví a vyklizení celého pozemku parc. č. 551/2, a ne jenom části, proto nebyl žádný důvod k výzvě soudu, aby upřesnili, ke které části pozemku se svých práv domáhají. Předmět žaloby byl žalobci ve smyslu §79 odst. 1 a §42 odst. 4 OSŘ dostatečně vymezen, když jasně a srozumitelně uvedli, čeho se domáhají a jaké povinnosti mají být žalovanému stanoveny, přičemž ze znění §79 odst. 1 OSŘ nelze dovodit požadavek, aby žalobce byl povinen formulovat návrh výroku rozhodnutí. Podle §155 odst. 1 OSŘ pouze soud formuluje výrok rozhodnutí. Proto nic nebránilo tomu, aby žaloba byla věcně projednána a aby soud ve věci rozhodl.
Dovolací soud podotýká, že pokud se odvolací soud i soud prvního stupně v průběhu řízení domnívaly, že pozemek nebyl označen způsobem vylučujícím záměnu s jiným pozemkem (vzhledem k tomu, že ve stejném katastrálním území existuje pozemek označený stejným parcelním číslem, jedná se však o pozemek ve zjednodušené evidenci, o jiné výměře, zapsaný na jiném listu vlastnictví a pro jiné vlastníky, než jsou účastníci řízení), měly žalobce vyzvat k doplnění návrhu ve smyslu §43 odst. 1 OSŘ a zcela konkrétně je poučit o tom, že mají uvést číslo listu vlastnictví, na kterém je zapsán pozemek parcela č. 551/2 (parcela č. 551) v k. ú. R. Nicméně i list vlastnictví je v původní žalobě konkretizován a soudům nic nebránilo jej ve výroku uvést.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ je dán a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února. 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu