ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4622.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4622/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně A. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému R. B., zastoupenému advokátem, o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 87/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. března 2008, č. j. 9 Co 453/2007-196, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
6. listopadu 2006, č. j. 7 C 87/98-172, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů“ připadají: „a) do vlastnictví žalobkyně“ movité věci zde podrobně uvedené, „tedy věci v celkové hodnotě 5.400,- Kč, b) do vlastnictví žalovaného“ movité věci zde podrobně uvedené a „dům č. p. 656 – objekt bydlení na stavební parcele č. 695, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Ch. na listu vlastnictví č. 595 pro obec a katastrální území K. v ceně 800.000,- Kč, tedy věci v celkové ceně 890.290,50 Kč“, výrokem pod bodem II. žalovanému přikázal „k úhradě dluh vůči obci K. v částce 180.000,- Kč představující nedoplatek kupní ceny dle kupní smlouvy o prodeji domu č. p. 656 na stavební parcele č. 695 v katastrálním území K. za dne 13. 6. 1996“, výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost „zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 304.808,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku“, výrokem pod body IV. až VII. rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. 9 Co 453/2007-196, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c OSŘ, který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, kterým žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu, bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení; není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Jádro dovolání je v námitce, že nebýt tvrzených průtahů v řízení, byla by masa společného majetku, příp. jejich ocenění, rozdílná od stavu, ze kterého soudy vycházely. Průtahy v soudním řízení však nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2008, sp. zn. 22 Cdo 1701/2008, publikované na www.nsoud.cz).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení učiněný podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ vychází z neúspěšnosti žalovaného v dovolacím řízení, přičemž úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů představovaná odměnou advokátce za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání a činí podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §4 odst. 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů 10.000,- Kč, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, celkem 10.300,- Kč, zvýšených ve smyslu §137 odst. 3 OSŘ o 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč, tedy celkem 12.257,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. dubna 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu