Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.03.2014, sp. zn. 22 Cdo 504/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.504.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.504.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 504/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně MUDr. G. B., V., zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, proti žalovanému P. B., P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co 331/2013-1040, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu): Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 6 C 278/2008-745, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co 222/2012-941, rozhodl ve věci tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal žalovanému obvyklou cenu podílu člena družstva na majetku SBD Družba Pardubice s právem nájmu k družstevnímu bytu v domě v P. o velikosti 4 + 1 s příslušenstvím. Žalovanému pak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1.175.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, doručeným soudu dne 19. 3. 2013, ve kterém požádal soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. 6 C 278/2008-1019, rozhodl, že se žalovanému zástupce neustanovuje s odůvodněním, že žalovaný nesplňuje podmínku nutnou pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Touto podmínkou, vedle nezbytné potřeby ochrany zájmů účastníka, jsou jeho majetkové poměry odůvodňující poskytnutí osvobození od soudních poplatků podle §138 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Soud neshledal majetkové poměry žalovaného takovými, že by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, a tedy ani ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co 331/2013-1040, potvrdil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, který vyšel z toho, že příjem žalovaného, jenž je invalidním důchodcem, sice činí pouze 7.960,- Kč měsíčně, je však nutné přihlížet také k tomu, že žalovanému byla pojišťovnou vyplacena 13. 1. 2012 částka 1.700.000,- Kč jako jednorázové odškodnění ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pro dobu budoucí a částka 550.000,- Kč jako náhrada budoucích účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Žalovaný uvedl, že všechny tyto peníze utratil za nezbytné potřeby pro invalidu, aniž by své tvrzení jakkoliv prokázal. Tyto částky posoudil odvolací soud pro účely posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku jako příjem žalovaného. Přihlédl rovněž ke způsobu, jakým žalovaný nakládá se svým majetkem. Čtyřpokojový byt, který měl ve vlastnictví a v němž bydlí, daroval třetímu subjektu . Neprokázal ani své tvrzení, že splátky z leasingu automobilu za něj platí jeho přátelé. Protože u žalovaného nebyla splněna podmínka pro osvobození od soudních poplatků, nemohl být úspěšný se svou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení podle §30 odst. 1 a 2 o. s. ř. Za této situace považoval odvolací soud za nadbytečné zkoumat, zda nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání se zdůvodněním, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu mu byl znemožněn přístup k soudu a s ním spjatá ochrana jeho práv. Odvolací soud nesprávně věc posoudil, protože nezohlednil těžké zdravotní postižení žalovaného a jeho tíživou majetkovou i zdravotní situaci. Žalovaný sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sám rovněž nemá právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Žalovaný neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a rovněž nevymezil důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., neboť neuvedl, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný v dovolání v podstatě namítá nesprávné skutkové zjištění odvolacího soudu, nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné (tj. při řešení které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak). Nesprávná skutková zjištění však nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit přípustnost dovolání, pak dovolací soudu dovolání jako nepřípustné odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2014 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2014
Spisová značka:22 Cdo 504/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.504.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Ustanovení zástupce
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19