ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.510.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 510/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce V. a k. J., a. s., proti žalovanému W. H., o strpění vstupu na pozemek, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 13 C 148/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 19 Co 13/2002-84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 19 Co 13/2002-84, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. prosince 2001, č. j. 13 C 148/2001-50, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. 13 C 148/2001-50, uložil žalovanému, aby strpěl vstup žalobce na pozemky žalovaného parc. č. 236/6 a 236/3 v obci a kat. území L. za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce, a dále rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení vzniklé žalobci.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem a provozovatelem vodovodního řadu v obci L. Přípojky vodovodního řadu vedou přes pozemky parc. č. 236/6 a 236/3 v kat. území L., jejichž vlastníkem je žalovaný. Pozemkem parc. č. 236/6 prochází hlavní vodovodní řad a současně zde z něj odbočuje vodovodní přípojka k nemovitosti č. p. 58 uživatele (odběratele) J. J., do níž od 21. 6. 2001 nepřitéká voda z vodovodu v důsledku závady vzniklé 7. 6. 2001, kdy na pozemku parc. č. 236/6 byly prováděny výkopové práce a z místa vedení přípojky vytékala voda. Žalovaný odmítl pustit pracovníky žalobce na své pozemky za účelem opravy vodovodní přípojky. Po čtrnácti dnech přestala voda z porušeného místa vytékat. Z výkopu na označeném pozemku ústí přerušená vodovodní hadice. Žalobce zásobuje J. J. vodou v padesátilitrových barelech. Soud prvního stupně žalobě vyhověl z důvodu, že oprávnění žalobce jako správce veřejného vodovodu vstupovat na nemovitosti připojené na veřejný vodovod a povinnost žalovaného strpět vstup žalobce na nemovitosti žalovaného za účelem odstranění poruch vyplývá přímo ze zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, a vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Toto oprávnění správce vodovodu odpovídá věcnému břemenu zatěžujícímu žalovaného ze zákona.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 5. listopadu 2002, č. j. 19 Co 13/2002-84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, „že zákonné věcné břemeno spočívající v oprávnění vlastníka nebo provozovatele vodovodu vstupovat na nemovitosti připojené na veřejný vodovod bylo zřízeno pouze za účelem odstranění poruch na veřejném vodovodu, nikoliv za účelem odstranění závady na vodovodní přípojce“. Vodovodní přípojka podle vyhlášky č. 144/1978 Sb. ani podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, který nabyl účinnosti 1. 1. 2002, nepatří k souboru objektů veřejného vodovodu, je samostatnou stavbou a na rozdíl od veřejného vodovodu není vodním dílem. Protože žalobce není s ohledem na §3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. vlastníkem přípojky k domu J. J., nemůže se domáhat ochrany ani podle §126 ObčZ.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud pominul ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterého vlastníkem vodovodní přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod, neprokáže-li se opak. Žalobce prohlášením starosty obce L. Ing. V. L. a bývalého předsedy MNV L. M. Š. z 23. 7. 2001 prokázal, že je vlastníkem mimo jiné i přípojky k domu J. J. č. p. 58. Poukázal na §1 odst. 2 vyhlášky č. 144/1978 Sb., podle kterého „k souboru objektů a zařízení veřejného vodovodu patří podle písm. b) veřejné části vodovodních přípojek“, a §2b odst. 3 téže vyhlášky ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb., podle kterého „veřejná část vodovodní přípojky se určuje podle zásad – písm. b): je-li vodovodní přípojka napojena na rozváděcí potrubí na jiném pozemku než veřejném prostranství a celá je na něm uložena, je veřejnou částí přípojky její část v délce maximálně 2 m od rozváděcího potrubí“. Žalovaný zaměstnance žalobce na své pozemky k odstranění poruchy na předmětné přípojce nepustil ani je nehodlá pustit, čímž nerespektuje předcházející ani současnou právní úpravu. Žalobce jako vlastník zmíněné přípojky je tak oprávněn domáhat se ochrany i podle §126 odst. 1 ObčZ. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít jistou opodstaněnost.
Odvolací soud rozhodl dne 5. listopadu 2002, tedy již za účinnosti zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a účinnosti vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se uvedený zákon provádí. Je tedy třeba daný spor posuzovat podle těchto předpisů.
Dovolací soud považuje za správné právní posouzení věci odvolacím soudem, pokud dospěl k závěru, že se žalobce nemůže domoci práva vstupu na pozemek žalovaného z titulu věcného břemene založeného zákonem – v daném případě vyplývajícím z §7 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., podle kterého vlastník vodovodu nebo kanalizace za účelem udržování vodovodu nebo kanalizace v dobrém stavebním stavu a provozovatel za účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu nebo kanalizace jsou oprávněni vstupovat na cizí pozemky nebo stavby, na nichž nebo pod nimiž se vodovod nebo kanalizace nachází. Žalobce se domáhá vstupu na pozemek žalovaného výslovně za účelem opravy vodovodní přípojky, přičemž vodovodní přípojka není součástí vodovodu, neboť to plyne ze současné právní úpravy [§2 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. a §1 písm. a) vyhlášky č. 428/2001 Sb.]
Odvolacímu soudu však nelze za daného stavu věci přisvědčit v posouzení věci z hlediska případných práv žalobce z titulu ochrany vlastnictví podle §126 odst. 1 ObčZ. Řešení otázky vlastnictví sporné vodovodní přípojky ve smyslu §3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. odvolacím soudem je totiž pochybné. Z výše citovaného ustanovení a ostatně i z ustanovení §3 odst. 6 téhož zákona, podle kterého vlastníkem vodovodní přípojky pořízené po 1. 1. 2002 (dni účinnosti zákona) je osoba, která na své náklady vodovodní přípojku pořídila, vyplývá, že není vyloučeno, aby vlastníkem vodovodní přípojky pořízené před 1. 1. 2002 (nebo i její části) byl někdo jiný než vlastník stavby či pozemku připojených na vodovod. Na konci prvého ze dvou právě zmiňovaných ustanovení je výslovně připuštěno, že vlastníkem vodovodní přípojky může být někdo jiný než vlastník nemovitostí připojených na vodovod – viz slova „... neprokáže-li se opak“. S ohledem na další skutková zjištění, která lze v dále uvedených souvislostech přepokládat, nelze pak vyloučit ani tu možnost, že na zjištěné skutkové a právní poměry mezi účastníky bude dopadat jiné ustanovení zákona upravující ochranu vlastnictví než §126 ObčZ.
Žalobce při jednání soudu prvního stupně konaném dne 15. 11. 2001 předložil soudu k důkazu mimo jiné prohlášení obecních funkcionářů Ing. V. L. a M. Š. o vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L., čímž jistě mínil prokazovat své vlastnictví k předmětu sporu. Z protokolu o tomto jednání ani z protokolů o dalších jednání soudu však není zřejmé, že by tento důkaz byl proveden a mohl tak být posléze odvolacím soudem, právě v souvislosti s jeho úvahou o vlastnictví přípojky, hodnocen.
Podle §242 odst. 3 věta druhá OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 zjištěny nebyly.
Za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná. Z §6 ve spojení s §120 OSŘ lze totiž dovodit, že by nezjišťování skutečnosti rozhodné pro posouzení věci soudem bylo v rozporu s těmito ustanoveními (srov. k tomu rozsudek odvolacího soudu z 30. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 748/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaným nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 1, pod C 76).
Pokud soud prvního stupně neprovedl důkaz prohlášením obecních funkcionářů Ing. V. L. a M. Š. o vlastnictví přípojek napojených na vodovodní řad obce L., který se z hlediska posuzování vlastnictví sporné vodovodní přípojky jeví jako důkaz pro právní posouzení věci (a tedy i pro správnost rozhodnutí ve věci) nikoliv nepodstatný, a neučinil z něho žádná zjištění, a pokud odvolací soud namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, rozsudek soudu prvního stupně změnil, pak soudy obou stupňů zatížily řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ].
Úvahy odvolacího soudu o případné (ne)oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku podle §126 odst. 1 ObčZ tak byly předčasné a tedy i nesprávné.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit. Protože ani právní posouzení věci soudem prvního stupně nebylo správné, kdy otázku vlastnictví sporné vodovodní přípojky neřešil, dovolací soud zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť pro zásadní povahu této otázky a potřebu dalších souvisejících skutkových zjištění je třeba respektovat požadavek dvouinstančnosti soudního řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu