ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.5121.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 5121/2017-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně R. V. , zastoupené JUDr. Andreou Vojtkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 3, Baranova 672/31, proti žalovanému V. V. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 282/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, č. j. 28 Co 218/2017-142, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, č. j. 28 Co 218/2017-142, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
R. V. a V. V. byli od roku 1992 manželé, a to až do 20. 9. 2012, kdy bylo manželství rozvedeno; dne 31. 7. 2013 podal V. V. (v nyní projednávané věci vystupuje jako žalovaný) návrh na vypořádání společného jmění manželů (dále také „SJM“). Společné jmění manželů bylo pravomocně vypořádáno ke dni právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze (29. 10. 2016) v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 302/2013. V průběhu odvolacího řízení navrhla žalovaná R. V. (v tomto řízení žalobkyně) rozšířit dosavadní předmět řízení o další věci náležející do SJM účastníků; odvolací soud k návrhu s odkazem na již nastalou koncentraci řízení nepřihlédl a žalovanou odkázal na možnost podat samostatný návrh. R. V. dne 19. 9. 2015 [den před uplynutím tříleté lhůty podle §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.)] podala návrh na vypořádání zbylých věcí náležejících do SJM účastníků (nyní projednávaná věc).
V nyní projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 6 C 282/2015-116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání části společného jmění manželů, sestávající z dluhu u paní M. M. ve výši 276 309 Kč, dluhu u společnosti BYTEX s. r. o. ve výši 156 250 Kč a dluhu u MONETA Money Bank, a. s. – vzniklého na základě smlouvy č. 1636933071 –, který ke dni 20. 9. 2012 činil 26 000 Kč (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j. 28 Co 218/2017-142, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 11. 2014, č. j. 6 C 302/2013-93, tvoří ve vztahu k nyní uplatněnému nároku žalobkyně překážku věci rozhodnuté ( rei iudicatae ); věc tak neměla být meritorně projednána.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně („dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.) – napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož pravomocné rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 6 C 302/2013 tvoří překážku věci rozhodnuté ve vztahu k nyní uplatněnému nároku. Argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011, z něhož dovozuje závěr, že žalobu na vypořádání společného jmění manželů lze podat opakovaně, je-li zachována tříletá lhůta podle §150 odst. 4 obč. zák. a jde-li o položky v dřívějším řízení nevypořádané.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Odvolací soud se při posuzování otázky, tvoří-li rozhodnutí o vypořádání SJM překážku věci rozhodnuté ve vztahu k věcem, které nebyly předmětem tohoto řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; tím je založena přípustnost dovolání.
Protože společné jmění manželů zaniklo před 1. 1. 2014, řídí se jeho vypořádání občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní); Nejvyšší soud proto dovolání projednal podle tohoto zákona.
Podle §159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté ( rei iudicatae ) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1456/2010).
V usnesení ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, které bylo uveřejněné pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (část občanskoprávní a obchodní) dovolací soud uvedl, že „překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, má-li být v novém řízení projednávána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku)“.
Předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů jsou v souladu s ustálenou judikaturou (připomínající dispozitivnost příslušných hmotněprávních norem i význam zásad projednací a dispoziční, jež ovládají civilní sporné řízení) pouze majetek či hodnoty, které účastníci navrhli k vypořádání v zákonné lhůtě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, rozsudek ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4314/2010, obdobně též rozsudek ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1785/2014, nebo usnesení ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1978/2015).
Z uvedeného vyplývá jednoznačný závěr: Pokud účastníci řízení o vypořádání SJM některé věci nenavrhli k vypořádání (neučinili je předmětem řízení), popřípadě navrhli k vypořádání, avšak soud je odmítl učinit předmětem řízení z procesních důvodů (jako v nyní projednávané věci), nemůže rozhodnutí o vypořádání SJM představovat vzhledem k těmto věcem překážku věci rozhodnuté, neboť tyto věci nebyly předmětem řízení (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3726/2009). V nyní projednávané věci to znamená, že odvolací soud se bude muset meritorně zabývat podaným odvoláním žalobkyně.
Je tak zřejmé, že dovolání je důvodné, nejsou však podmínky pro postup podle §243d o. s. ř. (zejména je třeba se zabývat odvolacími námitkami žalobkyně). Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu