ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.5647.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 5647/2017-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Z. S. , proti žalované R. H. , zastoupené JUDr. Leopoldem Petričem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 172/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. 18 Co 169/2016-301, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, č. j. 18 Co 266/2015-259, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 12. 2014, č. j. 42 C 172/2012-213, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně na určení, že je vlastnicí „psa rasy peruánský naháč velký, pojmenovaného A. N. B., slyšícího na jméno A., s vytetovaným číslem na levé straně slabin“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a přípisem ze dne 6. 11. 2015 požádala o osvobození od soudních poplatků a současně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 42 C 172/2012-288, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal a návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 1. 7. 2016, č. j. 18 Co 169/2016-301, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobkyně následně mimo jiné podáním ze dne 27. 7. 2016 znovu požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně její podání hodnotil jako opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků a řízení o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 14. 7. 2017, č. j. 42 C 172/2012-327, zastavil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 18 Co 303/2017-334, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně s tím, že podání žalobkyně ze dne 27. 7. 2016 je třeba hodnotit jak podle označení, tak i podle obsahu jako dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani sám nemá odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud (ve spojení se soudem prvního stupně) nevyhověl žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, ani návrhu na bezplatné ustanovení zástupce, a je proto namístě, aby o věc byla předložena dovolacímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobkyně není povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jenž jí ve spojení s usnesením soudu prvního stupně nepřiznal osvobození od soudního poplatku a neustanovil jí advokáta pro řízení o žalobě, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V daném případě dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že ze strany žalobkyně jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby ve věci samé totiž byla skutečnost (vedle závěru, že žalobkyně nemá na určení vlastnictví ke psovi naléhavý právní zájem), že pes v průběhu řízení zemřel, čímž došlo k zániku „hmotné věci“, jež byla předmětem řízení. Žalobkyně přitom byla poučena o tom, že nelze určit vlastnictví k věci, která již ke dni rozhodování neexistuje. Z písemných podání žalobkyně navíc zcela jasně vyplývalo, že jejím hlavním cílem bylo prodloužit celkovou dobu řízení tak, aby jí vznikl nárok na poskytnutí zadostiučinění. Za těchto okolností je zřejmé, že žalobkyně nečinila procesní úkon – dovolání – v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 a ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, obě uveřejněná na www.nsoud.cz ).
Nesplňuje-li žalobkyně podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nelze u ní pokládat za splněné ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu §30 o. s. ř.
Protože žalobkyně byla ke splnění podmínky povinného zastoupení dle §241 o. s. ř. vyzvána již soudem prvního stupně (viz usnesení ze dne 14. 10. 2016, č. j. 42 C 172/2012-305), je jí tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupena advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Z toho důvodu již dovolací soud žalobkyni ke splnění této podmínky nevyzýval. Protože žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení, dovolací soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, části věty před středníkem a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu