ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.903.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 903/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. f. Č. r., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 314/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2004, č. j. 30 C 262/2004, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. srpna 2003, č. j. 5 C 314/2001-50, ve znění opravných usnesení ze dne 17. září 2003, č. j. 5 C 314/2001-54, a ze dne 10. dubna 2004, č. j. 5 C 314/2001-74, určil, „že pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původního grafického přídělu p. č. 45/43 o výměře 30 000 m2 a p. č. 45/47 o výměře 26 938 m2, zapsané na LV č. 2 pro obec a k. ú. H. u Katastrálního úřadu P. byly k datu úmrtí J. R., nar. 28. 8. 1910, zemřelého 13. 5. 1990, v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů J. a E. R. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že přídělovou listinou z 23. 11. 1950, vydanou Ministerstvem zemědělství – Národním pozemkovým fondem v likvidaci, byly manželům E. a J. R. přiděleny pozemky parc. č. 45/43 a 45/47 v kat. území H. V pozemkové knize bylo zapsáno vlastnictví každého z nich v rozsahu ½. Prohlášením z 11. 10. 1955, podepsaným jen J. R., se E. a J. R. vzdali přidělených nemovitostí ve prospěch československého státu. Přídělci zaplatili za příděl 728,- Kč, příděl měl být zaplacen částkou 680,- Kč. V katastru nemovitostí na LV č. 10002 pro kat. území a obec H. je vlastníkem předmětných pozemků veden P. f. ČR. Žalobce je synem přídělců a dědicem J. R. Soud prvního stupně s ohledem na §§22 odst. 2 a 23 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 3 Cz 55/63 dospěl k závěru, že pozemky přidělené E. a J. R. se staly předmětem jejich zákonného společenství majetkového, a protože dispozici s pozemky prohlášením z 11. 10. 1955, vybočující z obvyklé správy společného majetku, učinil pouze J. R., je toto prohlášení podle §36 ObčZ z roku 1950 neplatné. Tímto právním úkonem proto nepřešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům na stát a následně na žalovaného. Žalovaný nenabyl vlastnictví k pozemkům ani vydržením z důvodu nedostatku dobré víry, neboť z prohlášení z 11. 10. 1955 je zřejmé, že ačkoliv je činili J. a E. R., bylo podepsáno jen J. R.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. července 2004, č. j. 30 Co 262/2004-84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V dalším s jeho závěry vyslovil nesouhlas. Dovodil, že rodiče žalobce předmětné pozemky nabyli přídělem 15. 10. 1946, tj. dnem uvedeným v přídělové listině jako den, kdy přídělce byl povinen ujmout se držby přídělu. Pozemky tak nabyli přídělem ještě za účinnosti Obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále „OZO“), proto jim nemohlo k těmto pozemkům vzniknout majetkové společenství ve smyslu §22 zákona č. 265/1949 Sb. Uvedl, že ustanovení o majetkovém společenství se vztahovala i na manželství uzavřená před účinností tohoto zákona, o jmění získaném před touto dobou však platila dosavadní ustanovení OZO. Předmětné pozemky nabyli rodiče žalobce do podílového spoluvlastnictví, každý v rozsahu ½. Ke dni úmrtí otce žalobce proto pozemky do bezpodílového spoluvlastnictví rodičů žalobce nepatřily.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že J. a E. R. nabyli vlastnictví k pozemkům z přídělové listiny z 23. 11. 1950 k 1. 1. 1951, neboť k zápisu jejich vlastnického práva do pozemkové knihy došlo až za účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 265/1949 Sb. Přídělová listina byla knihovnímu soudu doručena 23. 3. 1951.Vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, kdy došlo k faktickému převzetí držby, datum 15. 10. 1946 uvedený v přídělové listině neznamená, že v tento den k takovému převzetí držby skutečně došlo. Jeho rodiče neuzavřeli manželskou úmluvu, kterou by si upravili rozsah společného jmění. Setrvává na stanovisku, že pozemky získané přídělem náležely do zákonného společenství majetkového, kdy šlo-li o věc přesahující rámec obvyklé správy, bylo zapotřebí souhlasu druhého manžela, jinak byl takový právní úkon neplatný. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) v rozsahu uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Právním závěrům odvolacího soudu nelze nic vytknout. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze 7. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 645/2004, (viz C 2752 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu - právní věty a rejstříky, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, sešit 30), vyslovil ke vzniku vlastnictví zemědělské půdy na základě přídělu právní názor, že „za den vzniku vlastnictví k přídělu podle §5 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. lze považovat den ujmutí se držby v rámci přídělového řízení“. Obdobný právní názor zaujal již dříve v rozsudku ze 4. 12. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1580/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod C 888, svazek 12, kdy dovodil, že „vlastnictví k zemědělské půdě mohlo přídělci vzniknout již na základě držby uchopené v průběhu přídělového řízení, i když přídělová listina byla vydána později“. K nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku, přidělenému podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nebylo třeba vkladu do pozemkových knih (intabulace). K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 178/97, uveřejněné v Právních rozhledech č. 2, ročník 1998. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s touto judikaturou, od níž dovolací soud nemá důvod se odchýlit. Jako den přídělu je v přídělové listině z 23. 11. 1950 uveden den 15. 10. 1946. Podle přídělové listiny tímto dnem přešla na přídělce „držba, užívání, povinnosti veřejnoprávní a soukromoprávní“. Toto datum, aniž by bylo zpochybňováno, se uvádělo i ve výkazech úhrad za příděl. Není proto žádného důvodu pochybovat o tom, že k uvedenému datu právní předchůdci žalobce přidělené nemovitosti také fakticky převzali. S ohledem na datum, kdy nabyl účinnosti zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, tj. 1. 1. 1950, se přídělci uchopili držby předmětných pozemků v době, kdy uvedený zákon ještě nebyl účinný, proto se jim přidělené nemovitosti nemohly stát předmětem jejich zákonného společenství majetkového ve smyslu §22 zákona č. 265/1949 Sb. a následně podle §856 odst. 1 a 2 ObčZ bezpodílového spoluvlastnictví.
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce zcela správně, proto dovolací soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2 OSŘ zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl úspěšný a žalovanému náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2005
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu