ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.976.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 976/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně obce Březová, se sídlem úřadu v Březové, Hamerská 104/38, identifikační číslo osoby 00573191, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, proti žalovaným: 1) V. W., 2 ) D. W., a 3) V. W., zastoupeným JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 352/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 61 Co 373/2011-274, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.349,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaných JUDr. Alexandr Kociána.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. 14 C 352/2009-225, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 348/1 a pozemku parc. č. 348/2 v katastrálním území B., obec B., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2013, č. j. 61 Co 373/2011-274, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jeho přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb. a podle článku II. – přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Protože k vydržení vlastnického práva žalobce mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Dovolací soud se posouzením dobré víry žalovaných jako jednoho z předpokladů pro vydržení jejich vlastnického práva k předmětnému pozemku zabýval již v rozsudku ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 22 Cdo 1489/2012-199, kterým byla předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů v této věci zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud nemá důvod se odchýlit od tohoto posouzení, které soudy zcela respektovaly a k němuž odvolací soud připojil i další argument. Lze jen připomenout, že dobré víře plynoucí ze zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí je v novější judikatuře Ústavního soudu přisuzován stále větší význam (srov. nález ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, a na něj navazující judikaturu); i z toho je třeba usuzovat na dobrou víru žalovaných, kteří jako vlastníci evidováni byli.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení není třeba odůvodňovat §(243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. září 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu