ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.107.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 107/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce N. I., zastoupeného JUDr. F. Ř., advokátem, proti žalovanému Ing. J. S., zastoupenému JUDr. V. S., advokátem, o 6 619 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 CmS 250/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 13. listopadu 2007, č.j. 7 Cmo 562/2005-182, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 7 Cmo 562/2005-182, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č.j. 7 Cmo 562/2005-182, potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně (nyní Krajského soudu v Brně) ze dne 11.5.2000, č.j. 11 CmS 250/96-85, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 6 619 650 Kč se 17% úrokem z prodlení od 7.12.1994 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že jednání dne 13.11.2007 proběhlo v nepřítomnosti opatrovníka žalobce, který mu byl odvolacím soudem ustanoven usnesením ze dne 6.9.2007, č.j. 7 Cmo 562/2005-165, a to v souladu s ustanovením §101 odst. 2, věta druhá občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále jen „o. s. ř.“), když ustanovený opatrovník nepožádal o odročení jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl-li mu ustanoven opatrovník v rozporu s občanským soudním řádem. Namítá, že pokud se neoprávněně ustanovený opatrovník nedostavil k jednání a nepožádal o odročení jednání, mohlo mít jednání tohoto opatrovníka za následek, že bylo rozhodnuto proti zájmům žalobce. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně použil pro ustanovení opatrovníka §29 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, ale v daném případě se o popsané skutečnosti uvedeným ustanovením nejednalo. Žalobce se omluvil z jednání pro zdravotní potíže s žádostí o odročení jednání a s tím, že současně s omluvou žádal o zaslání požadovaných podkladů, které potřeboval k vyjádření se k věci, resp. odůvodnění odvolání.
Podle názoru dovolatele odvolací soud rovněž pochybil, pokud v usnesení o ustavení opatrovníka v poučení uvedl, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Proti tomuto usnesení žalobce přesto podal odvolání, o jehož vyřízení ale nebyl vyrozuměn, a teprve z dalších přípisů se dozvěděl, že soud jednal v jeho nepřítomnosti, když jeho nesprávně ustanovený opatrovník nepožádal o odročení jednání. Má za to, že postupem soudu byla porušena jeho základní práva účastníka řízení.
Žalobce poukazuje i na nesprávné poučení o dovolání v napadeném rozsudku s tím, že soudem byla uvedena nesprávná lhůta pro dovolání v délce jednoho měsíce.
Dovolatel, opírajíc dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl pro vady řízení, které měly za následek nesprávné právní posouzení, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že z dovolání nevyplývá, v čem dovolatel spatřuje zásadní právní význam řešené věci. Argumentaci žalobce, že mu nebyly poskytnuty určité materiály, které žádal za účelem odůvodnění svého odvolání, považuje za bezpředmětnou a tvrzení, že žalobci byl ustanoven opatrovník v rozporu s občanským soudním řádem, je podle žalovaného účelové, když navíc četnost omluv z jednání žalobce svědčí o tom, že jeho zdravotní stav nebyl jen přechodně nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a „o. s. ř.“) nejprve vyšel ze závěru, že podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1.lednem 2001. Odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. odvolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že se opírá o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Dovolací soud je nucen nejprve konstatovat, že je nedůvodná námitka dovolatele k nesprávnému poučení o dovolání v napadeném rozsudku, týkající se nesprávně uvedené lhůty pro dovolání v délce jednoho měsíce. Podle §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000, mohl účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, tudíž poučení odvolacího soudu, který správně rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, je správné.
Dovolatel ve svém dovolání nesprávně odkázal na §237 odst.1 písm.c) o. s. ř., ve znění účinném od 1.1.2001, ale z obsahu dovolání vyplývá, že se dovolává přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné, jestliže byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Je třeba připomenout, že zjištění takové vady má za následek nejen přípustnost podaného dovolání podle tohoto ustanovení, ale současně také jeho důvodnost podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem – nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000, mohl předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12.2000, tedy neobsahovalo na rozdíl od ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1.1.2001, důvod pro ustanovení opatrovníka spočívající v tom, že se fyzická osoba z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení. Odvolací soud však žalobci ustanovil opatrovníka právě z důvodu, že se žalobce z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, byť řízení vedl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. Nejvyšší soud přitom v rozsudku ze dne 23.8.2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, dovodil, že byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 2 o. s. ř. a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem, jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem.
Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. byl v tomto směru uplatněn právem, neboť nesprávným postupem soudu byla žalobci odňata možnost jednat před soudem.
Je-li rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou řízení uvedenou v §237 o. s. ř., dovolací soud se nemůže zabývat přezkoumáním právního posouzení věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2001, sp. zn. 33 Cdo 2977/2000).
Dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a zabýval se dalšími výslovně uplatněnými důvody, proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá a třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu