ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1227.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1227/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně M 3000, a. s., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Šaldova 36, PSČ 180 00, IČO 25084526, zastoupené Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, proti žalované EKO systém - US, spol. s r.o., se sídlem v Lanškrouně, Nádražní 400, okres Ústí nad Orlicí, PSČ 563 01, IČO 25294741, zastoupené JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové 74, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 208/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 19 Co 120/2009-280, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 360 Kč k rukám JUDr. Jarmily Cindrové, advokátky, se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové 74.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 18. prosince 2008, č. j. 6 C 208/2007-199, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované vydání osobního automobilu tovární značky Mercedes Benz M ML 500, VIN 4JGBB75E76A002228 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III).
V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se dne 11. 10. 2005 stala vlastníkem vozidla tovární značky Mercedes Benz M ML 500, VIN 4JGBB75E76A002228, které koupila od společnosti A. Charouz spol. s r. o. Žalobkyně předmětné vozidlo užívala do 27. 4. 2007, kdy jej předala společnosti Rona Plus, s. r. o., na základě kupní smlouvy ze dne 24. 4. 2007. Poté, co nebyla řádně zaplacena celá kupní cena, žalobkyně zjistila, že zástupce společnosti Rona Plus, s. r. o., kterému žalobkyně vozidlo předala, nebyl osobou, jejímž jménem se prokazoval. Soud prvního stupně v tomto ohledu dovodil, že pokud za společnost Rona Plus, s. r. o., jednala se žalobkyní jiná osoba než jednatel společnosti na základě udělené plné moci, i když ve skutečnosti udělené jiné osobě než v plné moci označené, nemůže se žalobkyně domáhat neplatnosti takového právního úkonu podle §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). V daném případě se nejedná ani o neplatnost relativní ve smyslu §49a obč. zák. z důvodu omylu vyvolaného nepravdivostí údajů o osobě jednajícího za kupujícího. Ani takové neplatnosti se však podle názoru soudu žalobkyně domáhat nemůže, jelikož omyl způsobila sama žalobkyně tím, že dostatečně neprověřila totožnost zástupce kupujícího.
Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že strana žalovaná řádně koupila vozidlo od společnosti Camurra, s. r. o., se sídlem v Praze 10, podle kupní smlouvy ze dne 11. 9. 2007, a to v souladu s ustanovením §409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná učinila veškeré potřebné kroky k tomu, aby si prověřila, zda kupovaný předmět není zatížen právem třetí osoby.
Jelikož na základě platné kupní smlouvy ze dne 24. 4. 2007 přešlo vlastnické právo na společnost Rona Plus, s. r. o., předáním movité věci, tj. tradicí dle protokolu o předání věci ze dne 27. 4. 2007, soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání předmětné žaloby ve smyslu ustanovení §126 občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“). Z toho důvodu žalobu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 19 Co 120/2009-280, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí v této věci není na prvém místě právně významné, zda byla kupní smlouva mezi žalobkyní a společností Rona Plus, s. r. o., uzavřena platně či nikoli, ale zda žalovaná řádně nabyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu ve smyslu §446 obch. zák. V řízení bylo prokázáno, že s vozidlem nakládá jako vlastník žalovaná, která jej koupila od společnosti Camurra, s. r. o., na základě kupní smlouvy ze dne 11. 9. 2007, která se řídí §409 obch. zák. Podle §446 obch. zák. se v obchodněprávních vztazích upřednostňuje dobrá víra před ochranou vlastnického práva původního vlastníka jako výjimku ze zásady, že nikdo nemůže převést více práv než má sám, a to pouze za situace, kdy kupující nevěděl, neměl vědět ani nemohl vědět, že prodávající není vlastníkem prodávané věci. Vzhledem k předcházejícím vlastníkům se povinnost prokázání dobré víry omezuje pouze na okolnost, zda kupující věděl nebo vědět měl a mohl, že některá z těchto osob není, resp. nebyla vlastníkem.
V řízení bylo prokázáno, že před uzavřením kupní smlouvy měla žalovaná k dispozici informace od společnosti Cebia, spol. s r.o., která provádí prověřování původu vozidel (PROVIN) na základě informačního systému pojišťoven USA a databáze NICB USA a dále vnitřních informačních systémů Cebia, spol. s r. o., a veřejně dostupných informací policie ČR, leasingových společností ČR, pojišťoven ČR a kanceláře pojistitelů ČR. O tuto službu žalovaná požádala dne 7. 9. 2007 prostřednictvím společnosti Camurra, s. r. o.
Odvolací soud uzavřel, že když neexistuje žádný registr, který by stoprocentně osvědčoval stav vlastnictví motorových vozidel, pak pokud žalovaná měla k dispozici kupní smlouvu na předmětný automobil mezi předchozími vlastníky, tj. společností BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o., a společností Camurra, s. r. o., technický průkaz vozidla, vyjádření společnosti Cebia, s. r. o., v nichž byly zahrnuty i informace z databáze policie a leasingových společností, pak učinila vše pro to, aby se přesvědčila, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Žalovaná tedy při koupi předmětného vozidla byla v dobré víře ve smyslu §446 obch. zák.
Z toho důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včas podaným dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Jako dovolací důvod uplatňuje §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a současně se dovolává aplikace §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., neboť mimo jiné na straně Krajského soudu došlo k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí shledává dovolatelka v posouzení otázky, jaké dopady na vlastnické právo má řetězový prodej vozidla mezi více nabyvateli v poměrně krátkém časovém horizontu dle kupní smlouvy v režimu obchodního zákoníku, kdy mimo jiné první nabyvatel vozidla v řetězci měl evidentně status nevlastníka a poslední nabyvatel nejednal při uzavírání smlouvy s řádnou péčí a obezřetností a podnikatelskou profesionalitou, čímž se nemůže ani vzdáleně dovolávat ochrany dobré víry v jakémkoli směru, natož platného převodu vlastnického práva k vozidlu.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pro rozhodnutí ve věci není podstatné, zda byla kupní smlouva mezi žalobkyní a společností Rona Plus, s. r. o., uzavřena platně či nikoli. Dovolatelka namítá, že kupní smlouva uzavřená mezi ní a společností Rona Plus, s. r. o., je neplatná, a proto na jejím základě nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k vozidlu na společnost Rona Plus, s. r. o. Jelikož měla společnost Rona Plus, s. r. o., status nevlastníka, nemohlo dojít ani k platnému převodu vlastnického práva na společnost BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o.
Dovolatelka dále upozorňuje, že k uzavření kupní smlouvy č. 1 dne 24. 4. 2007 mezi ní a společností Rona Plus, s. r. o., a kupní smlouvy č. 2 mezi společností Rona Plus, s. r. o., a společností BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o. dne 23. 5. 2007 došlo ve lhůtě kratší než jeden měsíc. Údajný převod vlastnického práva je tak doprovázen účelovostí, která je v rozporu s elementární podnikatelskou politikou. Takové jednání (řetězení kupujících předmětného vozidla v krátkém časovém horizontu) svědčí o snaze obejít §39 obč. zák.
Přestože ani na společnost BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o. nemohlo dojít k platnému převodu vlastnického práva, tak společnost CAMURRA, s. r. o., jako další kupující neměla vůbec přistoupit k uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 9. 2007. Společnost CAMURRA, s. r. o., která provozuje autobazar, porušila při nákupu vozidla zásadu profesionality tím, že nepřihlédla k aspektu poměrně rychlého střídání většího počtu údajných vlastníků vozidla v krátkém časovém horizontu a že řádně nezkoumala okolnosti prodeje předmětného vozidla.
Dovolatelka dále namítá, že žalovaná měla z technického průkazu vozidla ve znění ke dni 11. 9. 2007 zjistit, že ke dni uzavření kupní smlouvy je jako poslední vlastník uváděna společnost BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o., nikoli společnost CAMURRA, s. r. o., jakožto prodávající. Dále měla zjistit, že vozidlo bylo v krátkém časovém horizontu (květen 2007 až září 2007) převáděno na celkem 4 nové majitele včetně žalované. V návaznosti na to žalobkyně uzavírá, že žalovaná v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy se společností CAMURRA, s. r. o., porušila elementární povinnosti podnikatele jakožto profesionála. Dovolatelka proto namítá, že nedošlo k platnému převodu vlastnického práva k vozidlu ani na žalovanou jako posledního toliko formálního nabyvatele vozidla.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že učinila všechna možná a jí dostupná opatření pro to, aby zjistila, že společnost CAMURRA, s. r. o., je vlastníkem osobního automobilu a že toto vlastnické právo bude na ni řádně převedeno.
Žalovaná dále namítá, že dovolatelka si sama nepočínala s řádnou péčí a obezřetností a sama si počínala minimálně nezodpovědně. Žalobkyně sama vytvořila podmínky pro to, aby se někdo choval k automobilu jako ke svému, protože sama dovolatelka jej prodala společnosti Rona Plus, s. r. o., kupní smlouvou ze dne 24. 4. 2007, kde bylo výslovně uvedeno, že kupující zaplatila kupní cenu automobilu před podpisem kupní smlouvy. Tím žalobkyně porušila základní povinnost předcházet hrozícím škodám.
Žalobkyně dále jednala minimálně v rozporu s dobrými mravy, když uzavřela dvě kupní smlouvy s datem 24. 4. 2007 (jednu na společnost Rona Plus, s. r. o., a druhou se společností GE Money Auto, a. s.) a na jedné z nich uvedla, že kupní cena byla zaplacena.
Závěrem žalovaná namítá, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam, jelikož Nejvyšší soud České republiky se otázkou dobré víry a nabytí vlastnického práva zabýval již v rozsudku sp. zn. 32 Odo 870/2003 Sb.
Z výše uvedeného důvodu žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, přípustné, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož odvolací soud neřešil právní otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a rozhodl ve věci v souladu s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud se výkladem ustanovení §466 obch. zák. a podmínkami řádného nabytí vlastnického práva od nevlastníka zabýval např. v rozhodnutí ze dne 12. prosince 2007, sp. zn. 32 Cdo 44/2007 (veřejnosti dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz ).
Pro posouzení dané věci je předně podstatné, zda žalovaná jako kupující v řízení prokázala, že nevěděla nebo vědět neměla a nemohla, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Kupující (žalovaná) tak musí prokázat, že využila všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčila, že podávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci. Současně ale nelze po kupujícím požadovat, aby veškeré rozhodné skutečnosti zkoumal i ve vztahu k předcházejícím majitelům vozidla (v tomto případě společnost BONUS JACKPOT MORAVA s.r.o., Rona Plus, s. r. o. a žalobkyni).
Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalovaná před uzavřením kupní smlouvy měla k dispozici technický průkaz k vozidlu, smlouvu předchozích dvou majitelů vozidla a osvědčení PROVIN od společnosti Cebia, s. r. o., je závěr odvolacího soudu, že žalovaná učinila veškeré dostupné kroky k tomu, aby ověřila vlastnictví společnosti CAMURRA, s. r. o., k předmětnému vozidlu, v souladu s požadavky stávající judikatury na prokázání dobré víry ve smyslu §446 obch. zák.
Námitka dovolatelky, že pro řízení je rozhodné, zda byla platně uzavřena smlouva mezi ní a společností Rona Plus, s. r. o., jelikož na tom závisí posouzení otázky, zda vlastnické právo přešlo na další nabyvatele automobilu či nikoli, je nepřípadná. A to právě proto, že obchodní zákoník v §446 upřednostňuje v obchodních závazkových vztazích dobrou víru nabyvatele před ochranou vlastnického práva původního vlastníka. To ovšem nezbavuje původního vlastníka práva domáhat se náhrady škody po osobě, která mu ji svým jednáním při převodu vlastnického práva způsobila.
Pro převod vlastnického práva k automobilu není podstatný zápis nového majitele do technického průkazu. Převod se provádí předáním předmětného automobilu, tedy tradicí. Skutečnost, že společnost CAMURRA, s. r. o., nebyla zapsána do technického průkazu vozidla jako jeho majitel, nemůže za situace, kdy byla žalované při koupi vozidla přeložena kupní smlouva, jejíž stranou byl v technickém průkazu posledně zapsaný subjekt a společnost CAMURRA, s. r. o., oslabit dobrou víru žalované v to, že společnost CAMURRA, s. r. o., byla oprávněným vlastníkem vozidla. Stejně tak nemůže prolomení dobré víry žalované způsobit skutečnost, že vozidlo bylo v době od dubna do září 2007 převedeno na čtyři nové majitele. Tento fakt sám o sobě nenaznačuje snahu obejít §39 obč. zák., jak namítá dovolatelka, a nemůže mít vliv na skutečnost, že podle všech dokladů, které mohla žalovaná k ověření vlastnického práva k vozidlu získat, byla prodávající majitelkou předmětného vozidla.
Námitka dovolatelky, že společnost CAMURRA, s. r. o., jako provozovatelka autobazaru, porušila při nákupu vozidla zásadu profesionality tím, že nepřihlédla k aspektu poměrně rychlého střídání většího počtu údajných vlastníků vozidla v krátkém časovém horizontu a že řádně nezkoumala okolnosti prodeje předmětného vozidla, je nepřípadná. I pokud by společnost CAMURRA, s. r. o., porušila svou povinnost profesionality, pak může mít vliv na případné posuzování dobré víry společnost CAMURRA, s. r. o., ale nemůže to mít žádný vliv na posouzení dobré víry žalované ve smyslu §446 obch. zák.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho důvodu se dovolací soud nezabýval ani námitkami dovolatelky směřujícími do vad Mimoto je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 500 Kč [§5 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006], z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částky 560 Kč představující 20% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem ve výši 3 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu