ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1267.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 1267/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. J ., zastoupeného JUDr. T. K., advokátem proti žalovanému N.C. O. B. s. r. o. , zastoupeného JUDr. K. S., advokátkou o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 85/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. 3 Cmo 449/2006-111, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaném částku 4800,- Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. K.S..
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2006, č. j. 15 Cm 85/2005-82, rozhodl, že žalovanému se ukládá zdržet se šíření tvrzení, že má právo užívat název N. c., a to jako jediný v České republice (výrok I.), dále žalovanému se ukládá odstranit ze všech zveřejněných letáků a informačních materiálů včetně internetové prezentace, tvrzení, že žalovaný má právo užívat název N.c., a to jako jediný cirkus v Č. r. (výrok II.), zamítavým výrokem pod bodem III. nepřiznal zadostiučinění a taktéž nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dovodil, že žaloba je důvodná zčásti. Žalobce a žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži a přímými konkurenty, žalobce jako fyzická osoba podnikatel a žalovaný jako podnikatel právnická osoba., zapsaný v obchodním rejstříku a podnikající ve stejném oboru. P. S.č. c. a v.u. (dále jen „sdružení“) M. G.potvrdil dopisem ze dne 8. 8. 2005, že žalovanému bylo jako jedinému cirkusu propůjčeno Sdružením užívání čestného názvu N. c.. Dne 11. 10. 2004 bylo pak zapsáno nové znění firmy žalovaného N. C. O. B. s. r. o. (do tohoto dne zněla firma O. C. B. s. r. o.).
Soud prvního stupně měl zato, že jednání žalovaného je nekalosoutěžním ve smyslu §44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když žalovaný formou svých propagačních materiálů šířil údaj, že jako jediný cirkus má právo užívat název „Národní cirkus“, což mohlo vyvolat představu o výsostném postavení žalovaného mezi českými cirkusy a tudíž o jeho „vyšších kvalitách“. Byla tak naplněna i skutková podstata klamavé reklamy podle §45 obch. zák. Proto žalobě vyhověl co do zdržovacího jednání, viz výrok pod bodem II. a nepřiznal však žalobci přiměřené zadostiučinění, požadované ve výši 50 000,- Kč.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze, rozsudkem v záhlaví uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a II. tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle §212 an. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v napadeném rozsahu, zopakoval vyjmenované písemné důkazy a provedl nově důkaz dopisem S. č. c. a v. u. z 14. 1. 2002, aby si ověřil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, neboť podle jeho názoru soud prvního stupně z jím zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávný právní závěr.
Podle názoru odvolacího soudu nelze v jednání žalovaného spatřovat nekalou soutěž ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. V obsahu sdělení uveřejněného na webových stránkách žalovaného, znějícího „V roce 2002 získal O. C. B. od S.č. c.a v. u., se souhlasem M. k., právo užívat název N. c. a to jako jediný cirkus v Č. r.“, totiž nelze spatřovat nejen nepravdivý, ale ani jinak klamavý údaj nelze. Žalovaný jím sděluje pouze pravdivou skutečnost, že mu bylo uděleno právo užívat název N. c.. Z toho nelze dovodit, že by užívání názvu „n.c.“ nemohlo být kdykoli propůjčeno jinému cirkusu. Ze způsobu popsaného uveřejnění, ani z kontextu uveřejněného sdělení nelze dovodit ani to, že by tato pravdivá informace byla klamavá v tom smyslu, že může uvést někoho v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byla učiněna. Odvolací soud dále zdůraznil, že o skutečnosti, že by propůjčení názvu N.c.mělo platnost pouze do data vstupu Č.r. do Evropské unie dne 1. 5. 2004, nebyl žalovaný informován a nadto nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že obchodní firma žalovaného v současné době zní N. C.O. B. s. r. o. I bez toho však pravdivá informace o tom, že žalovanému bylo v roce 2002 jako jedinému cirkusu v ČR uděleno právo užívat název „N. c.“ není klamavým údajem o podniku žalovaného, který tak nejen nenaplnil skutkovou podstatu klamavé reklamy podle §45 obch. zák., ale jeho jednání nelze kvalifikovat ani jako nekalou soutěž podle generální klauzule podle §44 odst. 1 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 18. 1. 2008, jehož přípustnot opírá o ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost o ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel již v rozdílnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího spatřuje rozpor, který naznačuje, že předmětná věta na webových stránkách žalovaného může u průměrného spotřebitele vyvolat různé, a tedy i klamavé představy. Název „N. c.“, propůjčený žalovanému, představuje ocenění kvality programu (poskytovaných služeb) a tedy směřuje do práv k duševnímu vlastnictví, jmenovitě práv k ochranným známkám, a vztahuje se nikoli k osobě podnikatele, ale k poskytovaným službám a jejich kvalitě. Oba účastníci prezentují svůj produkt oprávněně pod názvem „N. c.“. Žalovaný však na svých internetových stránkách tvrdí v rozporu se skutečností, že je jediným oprávněným užívat tento název. Spotřebitel resp. zákazník tak může mít konkurenční cirkus se stejným označením za nedůvěryhodný. Odvolací soud provedl výklad předmětné věty jako jediný výklad a v rozporu s právní úpravou se nezabýval otázkou, zda si předmětnou větu průměrný spotřebitel nemohl vyložit jinak.
Dovolatel dále namítá, že oprávnění užívat název „N. c.“ bylo žalovanému pouze propůjčeno do doby vstupu ČR do EU a toto časové omezení muselo být žalovanému známo z formulace sdělení S. č. c. a varietních umělců, zaslaného žalovanému a dalšího dopisu, zaslaného tímto sdružením M. k.. Průměrný spotřebitel po přečtení textu na internetových stránkách žalovaného může nabýt dojmu, že žalovaný je stále držitelem certifikátu kvality, což neodpovídá skutečnosti, neboť žalovaný užívá název „N. c.“ na základě registrace ochranné známky a od 11. 10. 2004 na základě zápisu obchodní firmy žalovaného do obchodního rejstříku, kteréžto instituty jsou nezávislé na hodnocení kvality poskytovaných služeb.
Dovolatel je toho názoru, že v řízení bylo dodatečně prokázáno naplnění skutkové podstaty klamavé reklamy žalovaným, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání popírá, že by před zahájením řízení měl k dispozici dopis Sdružení adresovaný M. k., a navrhuje odmítnutí dovolání a přisouzení nákladů dovolacího řízení. Žalobce v replice k tomuto vyjádření argumentuje, že vědomost žalovaného o časové omezenosti práva užívat název „N. c.“ není rozhodná, neboť ustanovení o klamavé reklamě dle §44 an. obch. zák. je založeno na objektivní odpovědnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – viz čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009Sb – dále jen „ o. s. ř.“)), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání však není důvodné.
Dovolatel opírá dovolání o důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř..
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle základního ustanovení §44 odst. 1 obch. zák. je nekalou soutěží, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (tzv. generální klausule).
Speciální skutkovou podstatu v nekalé soutěži, kterou odvolací soud taktéž na daný případ aplikoval, je klamavá reklama podle §45 obch. zák. Podle odst. 1 cit. ustanovení klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkon jiných soutěžitelů či spotřebitelů; podle odst. 3 tohoto ustanovení klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.
Odvolací soud aplikoval cit. ustanovení v předmětném případě správně. Dovolací soud se ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, že text věty na internetu „V roce 2002 získal O. C. B. od S.č. c. a v. u., se souhlasem M. k., právo užívat název N. c., a to jako jediný cirkus v Č. r.“ je pouhým pravdivým konstatováním faktu a není údajem klamavým o podniku žalovaného. Nelze ani dovodit, že by uvedená pravdivá informace byla klamavá v tom smyslu, že by mohla uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byla učiněna; popisovala jen daný stav v konkrétních časových a místních souvislostech (v roce 2002 v České republice).
Dovolatelem uváděné okolnosti ocenění kvality programu (poskytovaných služeb), časového omezení propůjčeného názvu „N. c.“ v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie v r. 2004, jakož i registrace ochranné známky žalovaného „N. c.“ jsou z hlediska výkladu a aplikace nekalosoutěžní právní úpravy v obchodním zákoníku, zcela irelevantní (případná autorskoprávní ochrana je jiným, odlišným institutem). Okolnost, že posléze byl žalovaný zapsán do obchodního rejstříku pod obchodní firmou, jejíž součástí jsou slova „N. c.“ svědčí spíše ve prospěch žalovaného. Název „Národní cirkus“ nemá ovšem ve vztahu k žalovanému výlučnou povahu, takové označení může být „propůjčeno“ od S.č. c. a v. u. komukoli a může být též součástí obchodní firmy tohoto či onoho subjektu.
Zvláště je nutno odmítnout námitku dovolatele, že žalovaný na svých internetových stránkách tvrdí, že je jediným oprávněným užívat název „N. c.“, protože z předmětného textu (věty) takové zjištění podle pravidel výkladu (zejména gramatického a sémantického) dovodit nelze.
Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným proto uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl v této věci naplněn (srov. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolání žalobce tudíž dovolací soud jako neodůvodněné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.. Dovolatel neměl v řízení úspěch a je povinen nahradit žalovanému náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta podle §8 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 4.500,- Kč a v jednom jednání v hospodářské soutěži paušálu hotových výdajů (k vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč, celkem tedy v částce 4.800,- Kč, kterou je žalobce povinen uhradit k rukám advokátky žalovaného JUDr. K. S..
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu