ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1514.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1514/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo obrany , se sídlem Praha 6, Tychonova 1, jednající Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem Praha 6, nám. Svobody 471, proti žalovanému: OMNIPOL, a.s. , se sídlem Nekázanka 11, Praha 1, IČ 25063138, o zaplacení Kč 25,498.000,- Kč s přísl. oproti vydání 20 kusů střel 9M114 ŠTURM, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 114/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 12 Co 271/2009-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č. j. 12 C 114/2005-73, že žalobní návrh, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni Kč 25,498.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,5% p.a. z této částky za dobu od 18. 3. 2005 do zaplacení, proti vydání 20 kusů střel 9M114 ŠTURM specifikovaných čísel, se zamítá (I. výrok) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku Kč 220.810,- Kč (výrok II.)
Po provedeném dokazování a na základě učiněných skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala totožnost střel číselně uvedených v žalobě se střelami, jež právní předchůdce žalovaného žalobkyni dne 8. 12. 2000, skutečně dodal, takže žalobní návrh na zaplacení resp. vrácení zaplacené kupní ceny za předmětné střely, nemůže být úspěšný.
Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně uplatňovala právo vyplývající z ustanovení §351 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) o vrácení plnění po odstoupení od kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2000, učiněné žalobkyní v září 2004. Předpokladem úspěšnosti žalovaného nároku musí být zjištění, že žalobkyně byla připravena vrátit žalovanému právě to plnění, které obdržela od právní předchůdkyně žalovaného, tj. 20 ks střel daného typu individuálně číselně určených, dodaných na základě předmětné kupní smlouvy dne 8. 12. 2000, které byly údajně vadné pro ztrátu životnosti.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že obdržela od žalovaného právě tvrzených specifikovaných 20 ks střel, soud prvního stupně žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označených rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení Kč 155.384,20 (výrok II.).
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu §212 a §212a odst. 1 a 5 ve spojení s §214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně provedl řádné dokazování, na základě něhož dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která také posoudil správně po stránce právní. Správně poučil žalobkyni ve smyslu §118a o. s. ř. o jejím důkazním břemenu o převzetí 20 ks střel od žalované ve vazbě na žalobní petit, a správně uzavřel, že neunesl v tomto směru důkazní břemeno.
Odvolací soud se poté vyjádřil k postupu žalobkyně při uplatňování vad střel a uvedl, že žalobkyně ještě přede dnem 21. 2. 2001 zjistila vadu na jedné ze střel, označené výrob. č. 00000200896 série 2/96 „B“ s tím, že jednotlivé díly střely jsou v originále šablonovány rokem výroby 1983, zatímco v záznamníku je uveden ročník 1996. Bylo na ní, aby v dopise z 21. 2. 2001 nejen uplatnila tuto vadu, ale také provedla volbu možnosti uspokojení nároku z odpovědnosti za vady podle §436 obch. zák. Pokud tak neučinila, omezila se tím práva žalobkyně na odpovědnost za vady při nepodstatném porušení smlouvy ve smyslu §437 obch. zák., tedy pouze na dodání chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží nebo na slevu z kupní ceny. Žalobkyně však dopisem z 24. 9. 2004 s odkazem na §436 obch. zák. požadovala dodání náhradních 20 ks střel, přestože vada byla zjištěna jen u jedné střely a u ostatních střel reklamovala žalobkyně pouze důvodný předpoklad téže vady. Odvolací soud posoudil reklamační dopis žalobkyně z 24. 9. 2004, převzatý žalovaným dne 1. 10. 2004 jako opožděný a nikoliv v souladu s obchodním zákoníkem.
Odvolací soud dále uzavřel, že pokud žalobkyně v dopise z 24. 9. 2004 vytýkala žalovanému vadu spočívající v nedostatku dokladů ke střelám v tom, že dodaná dokumentace svým obsahem se vázala ke zcela jinému zboží, popř. že nebyly dodány doklady nutné k převzetí a užívání zboží, šlo o vady zjevné, které měla žalobkyně zjistit při vynaložení odborné péče již při převzetí a prohlídce zboží dne 8. 12. 2000. Uplatnila-li žalobkyně vytýkané vady u žalované až dopisem z 24. 9. 2004, došlým žalované 1. 10. 2004, neuplatnila je včas ve lhůtě podle §428 odst. 1 písm. b) obch. zák. a nároky z vad zboží nelze žalobkyni přiznat.
Z těchto důvodů odvolací soud dovodil, že na straně žalobkyně nebyly splněny podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy.
Odvolací soud napadený rozsudek podle §119 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání do obou výroků s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je důvodné podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pro nesprávné právní posouzení věci a že je též důvodné podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v závěru obou soudů – odvolacího i prvního stupně – že není možné v daném případě uložit žalované povinnost vydat žalobkyni finanční plnění oproti povinnosti žalobkyně předat žalované 20 kusů protitankových řízených střel odpovídajících typem, nýbrž pouze 20 kusů předmětných střel individuálně určených, tedy těch, o nichž je prokázáno, že byly předmětem dodávky na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2000.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud nesprávně právně posoudil, že mezi účastníky bylo sjednáno a reálně poskytnuto toliko druhové a nikoliv individuální plnění. Ani na předávacím protokolu ani na osvědčení o jakosti, předaným žalovaným při plnění, nejsou žádné údaje individuálně určující předmět koupě. Totéž smluvní plnění bylo sjednáno a realizováno mezi žalovaným jako odběratelem a jeho bulharským dodavatelem, od nějž plnění původně pochází. Teprve v žalobním návrhu žalobkyně individualizovala předmět koupě čísly. Přitom sám žalovaný podle mínění dovolatelky znemožnil svým procesním postojem ověření individuálního označení střel, když odmítl opustit mlčenlivost správce daně. Takové jednání je podle dovolatelky v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací soud tuto otázku nesprávně právně posoudil.
Dovolatelka dále vytýká, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když neaplikoval §441 obch. zák., zda je vůbec dána právní povinnost žalobkyně vydat žalovanému proti vrácení ceny věcné plnění (vrátit střely), ačkoliv odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně právě proto, že žalobkyně není schopna vrátit právě to plnění, které od žalovaného obdržela.
Dovolací soud podle dovolatelky stejně jako soud prvního stupně správně zjistil, že „střely již vyčerpaly resurs své životnosti, tedy nejsou schopny provozu bez ohrožení života a zdraví lidí“, nevyvodil však z toho právní následky. Žalobkyně má za to, že je-li předmět koupě již nefunkční, postrádá svůj smysl povinnost vrátit předmět koupě ve stavu, v jakém jej převzal a své opodstatnění ztrácí i určení toho, co má být vráceno (s odkazem na §441 odst. 3 písm. a) obch. zák.).
Podle názoru dovolatelky odvolací soud rovněž neaplikoval §441 odst. 4 obch. zák., ač měl tak učinit z úřední povinnosti a neposuzoval, zda neměl být snížen žalovaný nárok na vrácení ceny částečným zamítnutím žaloby do výše, z jaké měla žalobkyně prospěch z předmětu koupě, odpovídající době užívání do podání žaloby.
Dovolatelka dále vytýká, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když přehnaně formalisticky byla žaloba zamítnuta.
Dovolatelka též namítá, že jestliže vady dokumentace ke střelám byly zřejmé již v době jejich předání žalovaným žalobkyní, musely být zřejmé nejen žalobkyni, ale také žalovanému. Odvolací soud proto nesprávně usoudil, že vytknutí vad zboží přípisem žalobkyně z 24. 9. 2004 bylo opožděné a vůbec neaplikoval na tuto situaci ust. §428 odst. 3 obch. zák. To je v rozporu i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Konečně dovolatelka má za prokázáno, že žalobkyně svým přípisem z 24. 9. 2004 vytkla žalovanému vady v provedení zboží a nedostatky spočívající v nedodání dokladů nezbytných k užívání zboží a uplatnila nárok na odstranění vady dokumentace dodáním bezvadné dokumentace a k odstranění vad střel dodáním náhradních střel. K uspokojení nároku žalobkyně určila žalovanému šedesátidenní lhůtu s tím, že jejím marným uplynutím odstupuje bez dalšího od kupní smlouvy. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že reklamace žalobkyně z 24. 9. 2004 byla opožděná a nikoliv v souladu s obchodním zákoníkem, nesprávně věc právně posoudil.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na toto dovolací řízení se vztahuje právní úprava občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) včetně zákona č. 7/2009 Sb. (srov. čl. II bod 12 přechodných ustanovení této novely), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 24. 11. 2009.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a na prvním místě se musel zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V tomto případě může být dána přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatelka odkazuje – tzn. že dovolání je přípustné, jen jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé zásadní právní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. c) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jediným způsobilým dovolacím důvodem je v takovém případě nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že žalobkyně uzavřela dne 25. 10. 2000 kupní smlouvu se společností OMNIPOL, a. s., a předmětem smlouvy bylo dodání 20 ks protitankových řízených střel 9M114 ŠTURM za částku 25,498.000,- Kč. Střely byly žalobkyní předány dne 8. 12. 2000 a kupní cena byla zaplacena dne 15. 12. 2000. Dopisem ze dne 24. 9. 2004 žalobkyně vytkla vady střel (nedodání dokladů k užívání střel, dodání starších střel, popř. jejich komponentů než bylo vymíněno ve smlouvě, tj. ne starších než r. 1996). Tímto dopisem bylo požadováno odstranění vad, popř. dodání náhradních střel ve lhůtě 60 dnů a v případě neodstranění vad ve stanovené lhůtě bylo odstoupeno od smlouvy.
Předtím již žalobkyně v dopise ze dne 21. 2. 2001 sdělila žalované, že zjistila vadu jedné z dodaných střel (jednotlivé díly střel byly označeny rokem výroby 1983 nikoliv nejpozději rokem 1996 vymíněným v kupní smlouvě) avšak neprovedla volbu práva z odpovědnosti za vady (§436 obch. zák.).
Žalobkyně po tomto odstoupení od kupní smlouvy poté požadovala vrácení zaplacené kupní ceny oproti vrácení dodaných střel.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně specifikace střel, které měly být předmětem plnění dle smlouvy z 25. 10. 2000.
Odvolací soud za popsaného skutkového stavu se dále vyjádřil k postupu žalobkyně při uplatňování vad střel a zejména uvedl, že na straně žalobkyně nebyly splněny podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2000. Tento závěr byl odůvodněn tím, že žalobkyně ve lhůtě podle §428 odst. 1 písm. c) obch. zák. neprovedla volbu nároku z vad zboží uvedených v §436 obch. zák. a proto se její práva omezila na nároky uvedené v ust. §437 obch. zák. nikoliv již na nárok na dodání náhradního zboží, jak bylo požadováno v dopise ze dne 24. 9. 2004.
Ze skutkových zjištění vyplývá, jak bylo uvedeno, že v dopise ze dne 21. 2. 2001 žalobkyně neuplatnila (a ani bez zbytečného odkladu poté) konkrétní nárok zodpovědnosti za vady. Vadu u jedné střely popsala tak, že spočívá v tom, že jednotlivé díly střely jsou „v originále šablonovány rokem výroby 1983“, ačkoliv v záznamníku a ve smlouvě byl uveden rok 1996 a usuzovala, že tomu tak je i u dalších střel.
Pro posouzení věci je určující, zda byla oznámena vada střely, popř. střel, které byly předmětem plnění dle smlouvy z 25. 10. 2000 a v žalobě byly identifikovány výrobními čísly.
V předmětné smlouvě bylo sjednáno dodání 20 ks protitankových střel 9M114 ŠTURM bez další bližší specifikace. V protokole o předání a převzetí uvedených střel z 8. 12. 2000 je pouze uveden typ střely 9M114 ŠTURM a jejich množství (20 ks) bez další specifikace (výrobní čísla apod.).
Soudy obou stupňů se proto zabývaly tím, zda byla vada oznámena u střely dodané na základě uvedené kupní smlouvy. Žalobkyni soud prvního stupně proto vyzval dle ust. §118a o. s. ř. k doplnění svých tvrzení ohledně totožnosti dodaných střel a střel, jejichž výrobní čísla byla uvedena v žalobě a po provedeném obsáhlém dokazování dospěl ke skutkovému zjištění, že žalobkyně tuto skutečnost neprokázala. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a konstatoval, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno.
Podle §101 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle §120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
Důkazním břemenem se pak rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Okruh skutečností, které musí účastník prokázat zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Z toho pak plyne, které skutečnosti je ten který účastník řízení povinen prokázat (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1722/2006). Jinak řečeno důkazní břemeno stíhá toho účastníka řízení, nestanoví-li právní předpis jinak, jemuž je ku prospěchu existence tvrzené skutečnosti.
V posuzovaném případě byla žalobkyně soudem poučena dle ust. §118a o. s. ř. o jejím důkazním břemenu a potřebě doplnit důkazy k prokázání žalobního tvrzení, že dne 8. 12. 2000 byly žalobkyni předány střely specifikované v žalobě, což bylo nezbytné pro posouzení odpovědnosti za vady plnění, tj. možnosti z tohoto důvodu odstoupit od předmětné kupní smlouvy a požadovat vrácení plnění dle ust. §351 obch. zák.
Žalobkyně ani po uvedené výzvě nedoplnila potřebné důkazy k vyřešení otázky totožnosti dodaných střel se střelami uvedenými v žalobě.
Odvolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v posuzovaném případě se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v žalobě označené střely jejich výrobními čísly jsou těmi, které jí byly dne 8. 12. 2000 převzaty na základě kupní smlouvy z 25. 10. 2000, tedy že žalobkyně v tom ohledu neunesla důkazní břemeno, které nesla. Existence této skutečnosti jí byla ku prospěchu a v případě tvrzení žalobkyně, že střely dodané dle smlouvy ze dne 25. 10. 2000 jsou identické se střelami uvedenými (identifikovanými výrobními čísly) v žalobě, je to žalobkyně, která nese důkazní břemeno k prokázání této skutečnosti (viz podobně i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1260/2004).
Pokud nebylo prokázáno, že v žalobě uvedené střely nejsou těmi střelami dodanými na základě předmětné smlouvy nelze dospět ani k závěru, že žalovaný plnil vadně s důsledky z toho vyplývajícími dle ust. §420 popř. věc dále posuzovat dle ust. §428, §439, popř. §437 obch. zák.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že nebyly naplněny důvody pro odstoupení od kupní smlouvy nelze tomuto závěru vytknout pochybení a není tak naplněn dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jenž by mohl být důvodem pro připuštění dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud k tomu dodává, že ani nebylo namístě odstoupení od smlouvy dle ust. čl. 10, bod 10.1.3 druhé dorážky (nedodržení kvality zboží), neboť jak bylo uvedeno, nekvalita střel dodaných na základě kupní smlouvy z 25. 10. 2000 nebyla prokázána.
Pokud jde o dovolatelkou uplatňovanou procesní vadu, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s.ř .), dovolatelka přehlíží, že tento dovolací důvod nelze v tomto případě použít (srov. §237 odst. 3 in fine o. s. ř.).
Taktéž námitky dovolatelky k vadám dokumentace resp. její neúplnosti jako vadě zjevné i prodávajícímu v souvislosti s ust. §428 odst. 3 obch. zák. nemají v daném případě relevanci, když nemohou nijak ovlivnit podstatu věci, neboť existence vad u těchto 20 střel nebyla konkrétně prokázána.
Rovněž zbývající námitky dovolatelky, týkající se případného částečného zamítnutí žaloby, jakož i náležitostí oznámení vad (reklamace) z 24. 9. 2004, jsou nerozhodné a nevztahují se k podstatě věci.
Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu