ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1919.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1919/2021-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Wok food, s. r. o. , se sídlem v Brně, Starý Lískovec, Malostranská 696/2b, PSČ 625 00, identifikační číslo osoby 26237296, zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, proti žalované CENTRAL GROUP a. s. , se sídlem v Praze 4, Nusle, Na strži 1702/65, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24227757, o zaplacení částky 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 153/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 28 Co 411/2020-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu dovoláním, výslovně v celém rozsahu. Stran přípustnosti dovolání uvádí, že ji „dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a žalobce má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Při specifikaci dovolacího důvodu pak vymezila otázky, které považuje za nesprávně právně posouzené odvolacím soudem, a to „zda k neuzavření smluv o převodu obchodního podílu došlo na straně žalobce“ a „zda byly předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu předloženy ve znění v obchodním styku obvyklém“. Avizovanou otázku procesního práva Nejvyšší soud v obsahu dovolání nenalezl.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., jak je tomu i v posuzovaném případě, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání spočívající v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, je přitom dána pouze v situaci, kdy se má dovolací soud vyjádřit k určité právní otázce, kterou již dříve řešil, a má se od dříve vysloveného právního názoru odchýlit, tj. má svou vlastní dřívější rozhodovací praxi přehodnotit. Spatřuje-li pak dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).
Požadavek, uplatněný ve zde souzené věci dovolatelkou, že věc má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud, přípustnost dovolání nezakládá. Takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. nezná. Okolnost, že dovolatel nesouhlasil s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být podle jeho názoru odvolacím soudem posouzena jinak, než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí, a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a již proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 412/2015).
Argumentaci, jež by splňovala kritéria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání. Judikaturu, od níž by se měl dovolací soud ve své rozhodovací praxi odklonit, dovolatelka neoznačila. Nezformulovala ostatně ani příslušné otázky hmotného či procesního práva v intencích §237 o. s. ř., tj. otázky, které mají zobecňovací, judikatorní potenciál; otázky, které předkládá, směřují k posouzení individuálních okolností zde souzené věci.
Tento nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné (v části směřující proti výroku ve věci samé) a dílem jako nepřípustné (v části směřující proti výroku o nákladech řízení) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 8. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu