ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1965.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1965/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: MASNA Příbram, spol. s r. o., se sídlem Příbram, Jinecká 315, IČ 61675393, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Zbečno, Riviéra 123, PSČ 27024, proti žalovanému: Animalco a. s., se sídlem Praha 6, Na Kocínce 1, IČ 00536458, PSČ 160 00, o zaplacení Kč 1,344.170,96 s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 27/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2009, č. j. 6 Cmo 181/2008-92, takto:
I. Dovolání proti výroku I. bod 1 rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2009, č. j. 6 Cmo 181/2009-92, se zamítá.
II. Dovolání, pokud směřuje proti výroku I. bod 2) a výroku II. předmětného rozsudku odvolacího soudu, se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 38.814,- Kč vč. DPH do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č. j. 49 Cm 27/2008-63, rozhodl, že žaloba o zaplacení částky Kč 1,334.170,96 se zákonným úrokem z prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, počítané tak, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky Kč 1,334.170,96 od 10.12.2004 do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši Kč 77.576,- (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně jako postupník a žalovaný jako postupitel uzavřeli dne 10.12.2004 smlouvu o postoupení pohledávky Kč 1,334.170,96 vůči odbytovému družstvu (dále jen OD) CENTRUM, v jejímž bodě III. se účastníci výslovně dohodli, že nebude-li moci postupník započítat pohledávku na základě této smlouvy, má právo v tomto rozsahu od smlouvy odstoupit. Pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit správci konkursní podstaty OD CENTRUM částku Kč 7,651.664,96 včetně předmětné pohledávky s tím, že zápočet vzájemných pohledávek učiněný s.r.o. MASNA Příbram až po doručení oznámení o zastavení pohledávek žalobce je třeba pokládat za neplatný a nezpůsobilý vyvolat účinky zániku pohledávek podle §580 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“).
Soud prvního stupně dovodil, že dohoda o tom, že žalobce, „pokud nebude moci započítat pohledávky získané na základě této smlouvy“, se nevztahuje na zápočet provedený v rozporu s právem a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného.
Soud uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že již v den uzavření smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalobci známo, že pohledávky nebude možno započíst a přesto je započetl a odstoupil od smlouvy až teprve dne 24.10.2007 a to i v souvislosti s probíhajícím soudním řízením v souvisejícím sporu.
Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku Kč 1,334.170,96 s úrokem z prodlení z předmětné částky od 9.11.2007 do zaplacení ve výši roční repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí [výrok I. bod 1)] a ve zbytku se potvrzuje [bod 2)] a že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši Kč 183.602,- (výrok II.).
Odvolací soud, vycházeje ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi účastníky dne 10.12.2004 za úplatu, která je předmětem tohoto řízení a s ujednáním, že nebude-li postupník (žalobkyně) moci započítat předmětnou pohledávku, má právo od smlouvy odstoupit, jakož i z výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 353/2008, dovodil, že pokud se žalobkyně dozvěděla dne 10.12.2004 (tedy v den uzavření smlouvy) od OD CENTRUM, že pohledávky byly zastaveny ve prospěch třetí osoby (GE Money Bank), nemohl zápočet předmětné pohledávky, provedený žalobkyní vůči OD CENTRUM, vyvolat ve smyslu §580 obč. zák. zánik pohledávek formou započtení.
Odvolací soud proto uzavřel, že byla splněna podmínka, smluvená účastníky při odstoupení žalobkyně od smlouvy a tudíž žalobkyně, která právem od smlouvy odstoupila, má nárok na zaplacení žalované částky. Poněvadž si účastníci ve smlouvě nedohodli lhůtu pro případné odstoupení od smlouvy, ani taková lhůta nevyplývá z právního předpisu, žalobkyni nic nebránilo odstoupit od smlouvy v době, kdy tak učinila, tj. dne 24.10.2007, kteréžto odstoupení žalovaný obdržel dne 29.10.2007. Jelikož účastníci nic netvrdili o tom, zda se žalobce o zastavení pohledávky OD CENTRUM vůči němu ve prospěch třetí osoby (výše uvedené banky) dozvěděl sice dne 10.12.2004, ale před uzavřením smlouvy, nikoliv po uzavření, je skutečnost, že smlouva byla uzavřena v týž den, kdy se žalobce o zastavení pohledávek dozvěděl, bez právního významu pro danou věc.
Odvolací soud z uvedených důvodů měl nárok žalobkyně za oprávněný a pokud jde o úrok z prodlení, dovodil, že žalovanému bylo odstoupení doručeno dne 29.10.2007 s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od jejího doručení a proto požadovaný úrok z prodlení přiznal ode dne 9.11.2007.
Odvolací soud tudíž napadený rozsudek podle §220 o.s.ř. změnil tak, že žalobě vyhověl a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení pak rozsudek podle §219 o.s.ř. potvrdil.
Dovoláním ze dne 16. 12. 2009 žalovaný napadl uvedený rozsudek odvolacího soudu s odkazem na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel se zásadně neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek dala žalobkyni vzhledem k neexistenci zákonné či dohodnuté lhůty, do které lze od smlouvy odstoupit, právo odstoupit prakticky kdykoliv po jejím uzavření, i po několika letech, bez ohledu na osud pohledávky.
Dovolatel poukazuje na znění čl. III předmětné smlouvy a má za to, že postoupit žalobkyni bonitní pohledávky, které samy o sobě schopné zápočtu byly, vůči postoupeným pohledávkám nic nenamítalo ani OD CENTRUM. Pohledávky žalobkyně byly tak schopné zápočtu s jakýmikoliv pohledávkami OD CENTRUM za žalobkyní. Ve smlouvě pak nebylo stanoveno s jakými pohledávkami OD CENTRUM za žalobkyní mají být postoupené pohledávky započteny.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalobkyně provedla započtení postoupených pohledávek proti pohledávkám OD CENTRUM navzdory tomu, že se bezprostředně po uzavření smlouvy dozvěděla, že jsou pohledávky OD CENTRUM proti žalobkyni zastaveny ve prospěch GE MONEY Bank a.s., a že je tedy poddlužníkem této banky a že proto zápočet není možný, nebude platný a nebude moci vyvolat předpokládané právní účinky – zánik pohledávek. Žalobkyně se poté po dobu téměř 3 let (do oznámení o odstoupení doručenému dne 29.10.2007) chovala tak, jako by zápočet provedla platně, přestože byla na neplatnost necelý měsíc po zápočtu upozorněna OD CENTRUM. Žalovaný tak byl po dobu 3 let v dobré víře, že započtení platně proběhlo. Teprve v dopise žalobkyně z 24.10.2007, zaslaném žalovanému, se konstatuje, že dlužníkem je GE MONEY Bank a tudíž až po třech letech žalobkyně přiznala, že provedla započtení v rozporu s právem. Přitom v řízení před Krajským soudem v Praze (sp. zn. 45 Cm 85/2007) a Vrchním soudem v Praze (sp. zn. 6 Cmo 353/2008), v němž byl žalobcem správce konkursní podstaty úpadce OD CENTRUM, žalobkyně tvrdila ve stejné době naprostý opak.
Dovolatel je toho názoru, že žalobkyně tímto jednáním (postoupením) pohledávku zcela znehodnotila, ač měla postupovat s náležitou péčí, zejména měla odstoupit od smlouvy pro nemožnost započtení bezodkladně v souladu s čl. III. smlouvy, jakmile se o důvodu umožňujícím odstoupení dozvěděla. Nesprávným postupem žalobkyně způsobila, že žalovaný nemohl pohledávku započíst vůči jiným pohledávkám, dále ji postoupit ani přihlásit do konkursního řízení. Důsledky neplatného započtení a znehodnocení pohledávek musejí jít k tíži žalobkyně, která je způsobila. Postup žalobkyně tak považuje dovolatel za výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření ze dne 8.4.2010 k dovolání především uvádí, že dovolání není přípustné proti výroku o nákladech řízení a proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí žaloby co do části úroku z prodlení, ve které byl žalovaný úspěšný. Žalobkyně považuje závěry odvolacího soudu za správné.
Podle názoru žalobkyně započtení vůči OD CENTRUM nemohlo být účinné, protože před tímto započtením se vůči ní stalo ve smyslu §159 odst. 2 obč. zák. účinným zástavní právo k pohledávce postoupené jí žalovaným ve prospěch GE Capital Bank a.s. a v důsledku toho byla žalobkyně povinna ve smyslu §167 odst. 1 obč. zák. plnit na svůj dluh vůči OD CENTRUM přímo uvedené bance a nemohla tedy své pohledávky vůči OD CENTRUM včetně pohledávky postoupené jí žalovaným účinně započíst.
Žalobkyně zdůrazňuje, že započtení na pohledávky postoupené jí žalovaným považovala za účinné a od smlouvy o postoupení pohledávek z 10.12.2004 odstoupila ještě v průběhu řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 45 Cm 85/2007, jakmile uznala, že soudem je na předmětné započtení nahlíženo jako na neúčinné. Žalobkyně zaplatila žalovanému za postoupení pohledávky vůči OD CENTRUM cenu odpovídající nominální hodnotě této pohledávky, tudíž částku, kterou byla přitom povinna zaplatit na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79 úpadci OD CENTRUM a bylo by vůči ní nespravedlivé, aby za tutéž pohledávku měla plnit dvakrát.
Konečně žalobkyně namítá, že argument žalovaného, že odstoupení od smlouvy je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. a se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák., není důvodný a je rovněž nepřípustnou novotou v odvolacím i v dovolacím řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava v občanském soudním řádu (§236 an. o.s.ř.) ve znění účinném od 1.7.2009, tedy včetně novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 22.9.2009 (srov. čl. II. bod 12 cit. novely).
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o.s.ř.) a je přípustné, pokud směřuje do výroku I. bod 1) rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změně rozsudek soudu prvního stupně (§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel jak lze dovodit z obsahu dovolání v otázce možnosti odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek a v otázce posouzení doby, ve které mělo být provedeno odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek, tj. nikoli téměř po třech letech, nýbrž „bezodkladně.“
Dovolací soud poukazuje na skutková zjištění, učiněná soudem prvního stupně a převzatá soudem odvolacím zejména na to, že v předmětné smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2004 bylo v čl. III. bod 2) sjednáno, že postupník může odstoupit od smlouvy mj. „v případě, kdy postupník tj. MASNA Příbram, spol. s r. o. nebude moci započítat pohledávky získané na základě této smlouvy.“
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že zástavním právem byly zatíženy pohledávky OD CENTRUM, které toto družstvo mělo vůči žalobkyni, a proti těmto pohledávkám žalobkyně započítala postoupené pohledávky.
V posuzovaném případě odvolací soud konstatoval, že zápočet provedený žalobkyní nebyl schopen vyvolat podle ust. §580 obč. zák. zánik započítávaných pohledávek, neboť pohledávky vůči nimž zápočet směřoval byly zastaveny. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že byla splněna podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávek pro odstoupení od této smlouvy, a to že žalobkyně nemohla postoupené pohledávky započíst.
Dovoláním není napadán závěr odvolacího soudu ohledně neúčinnosti žalobkyní provedeného zápočtu vůči zastavení pohledávek /§159 odst. 2 a §167 odst. 1 obč. zák. účinným v rozhodné době).
Z obsahu dovolání lze dovodit, že je napadán závěr o splnění sjednané podmínky umožňující odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávek z 10.12.2004 viz např. námitka, že „ve smlouvě nebylo stanoveno s jakými konkrétními pohledávkami OD CENTRUM za žalobce – mají být postoupené pohledávky započteny“, tj. jak by měla být posuzována nemožnost zápočtu.
Důvodem pro odstoupení od předmětné smlouvy byla mj., jak již bylo uvedeno shora, skutečnost, že postupník nebude moci započíst pohledávky získané na základě této smlouvy.
V posuzované věci byť postoupené pohledávky byly způsobilé k započtení, nebylo je možné započítat vůči pohledávkám OD CENTRUM, neboť tyto vzájemné pohledávky byly zastaveny a u těchto pohledávek, došlo-li k jejich započtení, je započtení vyloučeno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že nemožnost započtení je nutno posuzovat s ohledem na možnost jejich započtení vůči závazkům žalobkyně, které měla vůči Odbytovému družstvu CENTRUM (vzájemné pohledávky).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud správně dovodil, že byla splněna uvedená podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávek pro možnost odstoupení od smlouvy.
Dovolací soud pro úplnost uvádí, že úkon odstoupení od smlouvy podléhá promlčení a žalobkyně jako postupník mohla učinit vůči žalovanému tento úkon nejpozději do konce příslušné promlčecí doby (srov. §391 odt. 2 a §297 obch. zák.).
Zbývající námitky dovolatele týkající se znehodnocení předmětné pohledávky a postupu žalobkyně, kdy od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila téměř po 3 letech, jako rozporného se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák. nejsou s ohledem na shora uvedené pro posouzení věci významné. Postup žalobkyně nelze v dané věci hodnotit jako rozporný se zásadami poctivého obchodního styku, neboť úkon odstoupení lze učinit ve stanovené promlčecí době a využití tohoto sjednaného práva bylo využito až v době, kdy řízení před Krajským soudem v Praze vedeném pod sp. zn. 45 Cm 85/2007-79 bylo zřejmé, že předmětný zápočet nebyl proveden platně (viz následný rozsudek krajského soudu ze dne 24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79 potvrzený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1.10.2008, č. j. 6 Cmo 353/2008-123), tedy v době, kdy bylo zřejmé, že provedený zápočet nebyl účinný.
Pokud směřovalo dovolání i proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku sub. I. 2) co do části úroků z prodlení za dobu od 10.12.2004 do 9.11.2007, za kteroužto dobu nejen soud prvního stupně, nýbrž i soud odvolací úrok nepřiznal, je v této části dovolání žalovaného subjektivně nepřípustné, neboť v tomto rozsahu mu bylo vyhověno (§237 odst. 1 písm. c), §243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o.s.ř. a proto bylo odmítnuto. Stejně tak pro nepřípustnost bylo odmítnuto dovolání směřující proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení (§238, §238a a 239 o.s.ř.).
Nejvyšší soud v souladu se shora uvedeným proto podle ust. §243b odst. 2, §243b odst. 5 v návaznosti na §218 písm. c) rozhodl tak, že dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu a výroku I. bod 1 zamítl a dále dovolání pokud směřovalo proti výroku I. bod 2 a výroku II. pro nepřípustnost odmítl.
O nákladech řízení dovolacího bylo rozhodnuto podle §243d odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na jejich úhradu 38.814,- Kč vč. DPH (§3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., §137 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. října 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu