ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2023.2011.2
sp. zn. 23 Cdo 2023/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. G., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem České Budějovice, Čéčova 11, proti žalované PROLUX Consulting Int. s.r.o., Praha 1, Václavské náměstí č.p. 819, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26731908, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Na Hradbách 3, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Cm 60/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2010, č.j. 8 Cmo 312/2010-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Nesporého, advokáta se sídlem České Budějovice, Čéčova 11.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. prosince 2010, č.j. 8 Cmo 312/2010-175, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. července 2010, č.j. 13 Cm 60/2009-146, kterým byl zrušen rozhodčí nález vydaný dne 29. ledna 2009 pod sp. zn. 10462/08 rozhodcem Mgr. M. D., se sídlem na adrese Sdružení rozhodců, s. r. o. v Brně, Příkop 8, a jímž bylo rozhodnuto o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu a o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně a konstatoval, že dne 12.1.2007 byla mezi účastníky uzavřena mandátní smlouva, v jejímž čl. IX. bylo ujednáno, že veškeré ze smlouvy v budoucnu vzešlé spory se strany zavazují řešit v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu, vydanými Sdružením rozhodců s. r. o., IČ 63496658, s tím, že tyto dokumenty jsou v platném znění zveřejněny na internetových stránkách tohoto sdružení. Současně si za jediného rozhodce ustanovili JUDr. Bc. M. K., Ph.D., Sdružení rozhodců s. r. o., a pro případ, že by tento rozhodce z vážných důvodů spor nemohl rozhodovat, případně odmítl spor projednat nebo se funkce rozhodce vzdal, určili jako náhradníka za jediného rozhodce JUDr. Z. M. z téhož sdružení. JUDr. Bc. M. K., Ph.D., se vzdal funkce rozhodce a jako předseda Sdružení rozhodců s. r. o. jmenoval rozhodcem pro rozhodnutí sporu mezi účastníky Mgr. M. D., neboť JUDr. Z.M. už nebyl ke dni rozhodování sporu zapsán v seznamu Sdružení rozhodců s. r. o.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že žádný jiný rozhodce než JUDr. Bc. M. K., Ph.D. nebo JUDr. Z. M.jako rozhodce spor účastníků vzešlý z mandátní smlouvy nemohl v rozhodčím řízení projednat. I když účastníci při výběru rozhodce zvolili ty rozhodce, kteří byli zároveň zapsáni v seznamu rozhodců společnosti Sdružení rozhodců s. r. o., nedali tím pravomoc tomuto sdružení, aby autoritativně rozhodovalo o způsobu určení náhradního rozhodce. Postup podle §10 odst. 3 písm. c) Rozhodčího řádu., který předseda sdružení zvolil, si účastníci ve smlouvě nesjednali.
Odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť sdílel jeho právní názor, že je třeba předmětný rozhodčí nález postupem podle §31 písm. c) zákon o rozhodčím řízení zrušit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že za dané situace, kdy se ustanovený rozhodce JUDr. Bc. M. K., Ph.D. vzdal funkce a jeho náhradník JUDr. Z. M. nebyl ke dni rozhodování sporu zapsán v seznamu vedeném Sdružením rozhodců s. r. o., nebylo v souladu s rozhodčí smlouvou jmenovat postupem podle Rozhodčího řádu vydaného Sdružením rozhodců s. r. o. nového rozhodce Mgr. M. D. Poukazuje na to, že si strany v rozhodčí doložce sjednaly, že rozhodčí řízení se bude řídit Rozhodčím řádem vydaným Sdružením rozhodců s. r. o., a proto podle dovolatelky byl možný a platný postup jmenování nového rozhodce podle §10 odst. 3 písm. c) předmětného Rozhodčího řádu, podle něhož předseda Sdružení rozhodců s. r. o. jmenuje rozhodce tehdy, jestliže jmenovaný rozhodce nemůže věc projednávat a rozhodnout (např. z důvodů zdravotních nebo vyškrtnutí ze Seznamu rozhodců), jako to bylo v posuzovaném případě. Má tedy za to, že nebyl naplněn důvod podle §33 písm. c) zákona č. 216/1994 Sb. a žaloba o zrušení rozhodčího nálezu měla být zamítnuta.
Nesouhlasí ani s rozhodnutím odvolacího soudu v té části, jíž potvrdil výroky soudu prvního stupně ohledně odložení vykonatelnosti předmětného rozhodčího nálezu a náhrady nákladů řízení.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru, že podle sjednané rozhodčí doložky byl jediným náhradním rozhodcem JUDr. Z. M.. Podle žalobce by postup podle §10 odst. 3 písm. c) předmětného Rozhodčího řádu byl možný jen tehdy, pokud by si strany v rozhodčí doložce neurčily konkrétní osoby rozhodců, které mají spor rozhodovat.
Jmenování rozhodce Mgr. M. D. ze seznamu rozhodců vydaného společností Sdružení rozhodců s. r. o. není podle žalobce platným právním úkonem i z toho důvodu, že Rozhodčí řád vydaný uvedenou společností Sdružení rozhodců s. r. o., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, neopravňoval tuto společnost, aby jakoukoliv osobu platně jmenovala rozhodcem, o čemž svědčí judikatura Nejvyššího soudu, považující takový výběr rozhodce za obcházení zákona. Žalobce navíc má za to, že JUDr. Bc. M.K., Ph.D. se nevzdal funkce rozhodce zákonem stanoveným způsobem a ze zákonem stanovených důvodů, když neuvedl žádný důvod pro vzdání se funkce rozhodce.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Napadá-li žalovaná dovoláním rozsudek odvolacího soudu v té části výroku I., jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu a o náhradě nákladů řízení, je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Ustanovení §237 zakládá přípustnost jen proti rozhodnutí ve věci samé a §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení a rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání v rozsahu směřujícím proti výrokům rozsudku (resp. usnesení) odvolacího soudu, týkajícím se odkladu vykonatelnosti rozhodnutí a náhrady nákladů řízení, není proto podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalované směřující proti výroku rozsudku (resp. usnesení) odvolacího soudu ohledně odkladu vykonatelnosti rozhodnutí a náhrady nákladů řízení není tedy podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalované bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné v této části odmítl - §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval tou částí dovolání, jíž dovolatelka brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, kterou odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zrušení rozhodčího nálezu.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zrušení rozhodčího nálezu přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má v napadené části ohledně zrušení rozhodčího nálezu po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v přezkoumávané části týkající se zrušení rozhodčího nálezu v souladu se zákonem a rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Základním předpisem, který upravuje náležitosti rozhodčí doložky, je zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v daném případě ve znění účinném ke dni uzavření rozhodčí doložky dne 12.1.2007 (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“).
Ustanovení §2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, v uvedeném rozhodném znění, stanoví, že strany si mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců a nebo stálý rozhodčí soud.
Podle ustanovení §13 zákona o rozhodčím řízení stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odst. 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odst. 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (odst. 3).
Podle §31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže se ve věci zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.
V daném případě si účastníci dohodli, že veškeré ze smlouvy v budoucnu vzešlé spory budou řešit v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu, vydanými Sdružením rozhodců s. r. o., IČ 63496658, s tím, že tyto dokumenty jsou v platném znění zveřejněny na internetových stránkách tohoto sdružení. Současně si účastníci za jediného rozhodce ustanovili JUDr. Bc. M.K., Ph.D., Sdružení rozhodců s. r. o., a pro případ, že by tento rozhodce z vážných důvodů spor nemohl rozhodovat, případně spor odmítl projednat nebo se funkce rozhodce vzdal, určili jako náhradníka za jediného rozhodce JUDr. Z. M. z téhož sdružení. Pokud se JUDr. Bc. M. K., Ph.D. vzdal funkce rozhodce a JUDr. Z. M. nemohl spor účastníků vzešlý z mandátní smlouvy v rozhodčím řízení projednat, neboť ke dni rozhodování sporu nebyl zapsán v seznamu rozhodců vedeném Sdružením rozhodců s. r. o., oba soudy postupovaly v souladu se zákonem, jestliže aplikovaly ustanovení §31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení, neboť žádný jiný rozhodce než JUDr. Bc. M.K., Ph.D. nebo JUDr. Z. M. nemohl spor účastníků vzešlý z mandátní smlouvy v rozhodčím řízení projednat. Projednal-li spor účastníků Mgr. M. D., rozhodl tak rozhodce, který nebyl podle rozhodčí smlouvy a ani jinak povolán k rozhodování. Žalobkyni je namístě přisvědčit, že podle sjednané rozhodčí doložky byl jediným náhradním rozhodcem JUDr. Z. M., a pokud byl náhradní rozhodce jmenován postupem podle §10 odst. 3 písm. c) citovaného Rozhodčího řádu, který zvolil předseda sdružení JUDr. Bc. M. K., Ph.D., byl rozhodce ustanoven způsobem, který si účastníci ve smlouvě nesjednali.
Žalobkyni nutno přisvědčit i v právním názoru, že jmenování rozhodce Mgr. M. D. ze seznamu rozhodců vydaného společností Sdružení rozhodců s. r. o. nemůže být platným právním úkonem i z toho důvodu, že Rozhodčí řád vydaný obchodní společností Sdružení rozhodců s. r. o., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, neopravňoval tuto společnost, aby jakoukoliv osobu platně jmenovala rozhodcem. V tomto směru je třeba odkázat na sjednocující judikaturu Nejvyššího soudu, představovanou i pro daný případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle §39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Za situace, kdy subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu. Závěry tohoto rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu plně dopadají na přezkoumávanou věc, což nelze dovodit u rozhodnutí, na něž poukazuje dovolatelka.
Odvolací soud tedy rozhodl v otázce zrušení rozhodčího nálezu v souladu se zákonem, rozhodnutí odvolacího soudu nemá v této napadené části ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, a proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované není v uvedené přezkoumávané části podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalované podle §243b odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč §8, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení , z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 560 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 3 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 24. října 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu