ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2210.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2210/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně E. „V. z. d.“, s. r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátkou proti žalovanému M. V., zastoupenému Mgr. P. D., advokátem, o odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 291/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. ledna 2009 č. j. 18 Co 450/2008-112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném odstranění vad podlahy, zhotovené žalovaným v domě ve Z. u. v S., spočívající ve vzdouvání parket, tzv. konkávním průhybů vlysu. Žalobkyně uvedla, že účastníci v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli smlouvu o dílo, kterou se žalovaný zavázal v uvedeném domě zhotovit parketovou podlahu z materiálu pařený buk, dílo skutečně zhotovil a předal žalobkyni, která je následně předala manželům B., kteří si jej u žalobkyně objednali. Následně však došlo ke vzdutí parket, tato vada byla žalobkyni vytknuta a ta tuto vadu dne 10. 11. 2004 písemně oznámila žalovanému, který přislíbil opravu, ale nakonec k ní nepřistoupil.
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 10. června 2008 č. j. 8 C 291/2006-83 uložil žalovanému povinnost bezplatně odstranit vady díla – dodávky a pokládky parketových vlysů z pařeného buku v domě manželů B. ve Z. u. v S., konkrétně konkávního průhybu vlysu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku zhotovil dřevěnou podlahu z pařených bukových vlysů v novostavbě rodinného domku zákazníků žalobkyně. Dílo bylo v době převzetí žalobkyní i zákazníky žalobkyně bezvadné, ale během následující doby došlo k průhybu jednotlivých vlysů vlivem uvolňující se vlhkosti ze spodní části podlahy. Dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost ve smyslu §552 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když neupozornil žalobkyni na riziko montáže podlahy z přírodního materiálu do novostavby, neboť v novostavbách běžně dochází k průhybu vlysů, ze kterých je podlaha složena. Žalovaný proto odpovídá za vady vzniklé po předání díla v důsledku nesplnění oznamovací povinnosti ve smyslu ustanovení §560 odst. 1 obch. zák..
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. ledna 2009 č. j. 18 Co 450/2008-112 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh, aby byl žalovaný uznán povinným bezplatně odstranit vady díla zamítl (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.).
Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožnil s právními závěry o tom, že dílo provedené žalovaným vykazuje vady a že žalovaný za tyto vady odpovídá. Ohledně skutečnosti, zda dílo má vady, vyšel odvolací soud bez dalšího ze závěru znalce, který označil průhyb vlysů za odstranitelnou závadu podlahy, i když se jedná o právní posouzení, jež náleží pouze soudu. Ze znaleckého posudku se jednoznačně podává, že konkávní průhyb vlysu je nepatrný a odchylky od rovinatosti v celé ploše nejsou v rozporu s ČSN. Z toho odvolací soud dovodil, že pokud mezi účastníky nedošlo k ujednání o jakosti a účelu užívání díla, soud zjišťuje jakost, jež se hodí pro obvyklý účel užívání díla, a je proto třeba při posuzování „střední jakosti“ se závěru znalce a jeho odkazu na ČSN v tomto směru vycházet. Nepatrný průhyb dřevěných vlysů, jehož velikost je ještě v souladu s ČSN a jehož výskyt je u podlah dřevěných vlysů v novostavbách častý, i když hodnoty vlhkosti naměřené před pokládkou odpovídají normě, nelze považovat za vadu ve smyslu §560 odst. 1 obch. zák.
Odvolací soud považuje rovněž za nesprávný právní závěr, že žalovaný porušil povinnost ve smyslu ustanovení §552 odst. 1 obchodního zákoníku a odpovídá tak i za vady vzniklé po předání díla, když při provádění díla zjistil skrytou překážku, která znemožňovala provedení díla dohodnutým způsobem. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se podává, že při provádění díla nebyly zjištěny žádné konkrétní překážky provedení díla (nadměrná vlhkost podkladu apod.), aby žalovanému vznikla povinnost postupovat uvedeným způsobem. Citované ustanovení podle odvolacího soudu míří na případy konkrétních překážek zjištěných při provádění díla, které se týkají předmětné nemovitosti, kde mají být práce provedeny. Splnění povinnosti dovozované okresním soudem, jejíž porušení je žalovanému vytýkáno, by pak podle odvolacího soudu vyžadovalo, aby zhotovitel při každé pokládce dřevené podlahy v novostavbě i po naměření obvyklých hodnot vlhkosti podkladu navrhoval z důvodu určité možnosti vzniku nepatrných průhybů dřevěného materiálu zhotovení podlahy z jiného materiálu se všemi nevýhodami oproti přírodnímu materiálu z toho vyplývajícím, což není účelem citovaného ustanovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci, a dále o ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., když namítla, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Konkrétního právního pochybení se podle dovolatelky dopustil odvolací soud aplikací §560 odst. 1 obch. zák. k otázce existence vad a jakosti odevzdaného díla. Dovolatelka zdůraznila, že zhotovitel odpovídal za vady podle §561 obch. zák. s tím, že pokud spočívá dílo ve zhotovení věci – zde parketové podlahy, platí obdobně ustanovení §420-422 a 426 obch. zák. To znamená, že dílo nesmí mít vady, které by odporovaly výsledku určenému smlouvou, ale nesmí mít ani vady, které by byly v rozporu s účelem, pro který se taková věc z pravidla užívá. Podle komentáře k obch. zák. (Pelikánova) vymezení vlastnosti díla nemusí být výslovné, mnohé vlastnosti předmětu je možno vyvodit i z účelu a povahy díla, z jeho funkce, obchodních zvyklostí apod.. Je obecně známo, že dřevěné vlysové podlahy jsou dražší než podlahy betonové, z umělé hmoty apod. a používají se do interiéru vyšší úrovně, kde nepostačí pouze to, že podlaha je průchodná, ale speciálně jsou objednávány proto, aby zvýšily i hodnotu interiéru jak po stránce užívací (příjemnost, snadná údržba, vysoká odolnost vůči poškození a špíně atd.), tak i vzhledové, estetické. Podle dovolatelky je v rozporu s účelem takového podlahy, je-li křivá a popraskaná, jak popisují uživatelé díla, a pouze postačí, že se po ní dá chodit. Soud prvního stupně proto správně vycházel pouze ze skutkových, nikoliv právních závěrů znalce, z konstatování, že podlaha je nerovná, popraskaná a že tuto nerovnost a praskliny lze zbroušením a přelakováním odstranit a správně dovodil, že se jedná o vadu odstranitelnou.
Dovolatelka oponuje i závěru odvolacího soudu o tom, zda zhotovitel za vady neodpovídá ve smyslu ustanovení §560 odst. 3 obch. zák.. Podle dovolatele žalovaný věděl, že v novostavbách běžně k nerovnostem takovýchto podlah z přírodních materiálů dochází a měl na tuto skutečnost upozornit objednatele, popřípadě měl navrhnout správný postup. Pokud nebylo možno se závadám způsobených „prací“ dřeva vyhnout, měl žalovaný jako zhotovitel předem tuto okolnost sdělit objednateli s tím, že objednatel k tomu musí zaujmout stanovisko. Dovolatelka dále namítá, že je naprosto nerozhodné, zda žalovaný jako zhotovitel měřil vlhkost stavby a dřeva, případně s jakým výsledkem (když ostatně ani tak vadám nezabránil). Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, věty první, o. s. ř.).
Dovolatelka opřela důvodnost dovolání o nesprávné právní posouzení věci, kterého se podle jejího názoru odvolací soud dopustil aplikací §560 odst. 1 a odst. 3 a §551 a 552 obch. zák. a o výtku, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnosti přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění) tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů lze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. za podmínky, že na nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože v hodnocení důkazů popř. poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř.. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Musí tedy jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní (z tohoto hlediska byl skutkový závěr dovozený z nesprávných skutkových zjištění příčinou nesprávného rozhodnutí), a který nemá oporu v provedeném dokazování. Není-li významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně. Skutkové zjištění nemá podporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo.
Podle §560 odst. 3 obch. zák. odpovídá zhotovitel za vady díla vzniklé po době uvedené v odstavci 2, tj. po předání díla, jestliže byly způsobeny porušením jeho povinnosti. Podle citovaného ustanovení odpovídá zhotovitel za vady díla vzniklé po předání díla, pokud prokáže, že vady vznikly porušením povinnosti stanovené zhotoviteli právním předpisem nebo smlouvou, zhotovitel za vady díla vzniklé později neodpovídá. Jestliže zhotovitel, který je podle smlouvy povinen při provádění díla dodržovat určité pokyny objednatele (§561 obch. zák.) neupozorní objednatele na nevhodnost pokynů a tato nevhodnost byla při vynaložení odborné péče zjistitelná, odpovídá za vady tak, jako kdyby mu objednatel tyto pokyny nedal (§551 odst. 3 obch. zák.). Ze skutkových zjištění nevyplývá, že podlaha z parketových vlysů z pařeného buku je nevhodná pro novostavby. Okolnost, že v některých případech při pokládce dřevené podlahy v novostavbě může dojít i po naměření obvyklých hodnot vlhkosti podkladu k určité možnosti vzniku průhybů dřevěného materiálu, nemůže zakládat nevhodnost položení dřevěných podlah v novostavbě. Z tohoto důvodu nebylo povinností zhotovitele upozorňovat objednatele na nevhodnost položení předmětné podlahy dřevěných vlisů v novostavbě.
Na základě výše uvedeného je správný i právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému nevznikla povinnost oznámit žalobkyni a navrhnout změnu díla pro skrytou překážku, která znemožňovala provedení díla. Žalovaný v posuzovaném případě proto neporušil povinnost stanovenou v §552 odst. 1 obch. zák., neboť ze skutkových zjištění se podává, že při provádění díla nebyly zjištěny žádné konkrétní překážky provedení díla (nadměrná vlhkost podkladu apod.) Žalovanému tak nevznikla povinnost postupovat podle §552 odst. 1 obch. zák..
Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že vada vznikla porušením povinnosti zhotovitelem, nebylo již třeba se zabývat existencí vady.
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu o tom, že za zjištěných okolností zhotovitel neodpovídá za tvrzené vady díla, je správný. Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému v dovolacím řízení nějaké prokazatelné náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu