ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2273.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 2273/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce B. S.A., zastoupené Mgr. T. M., advokátem proti žalovanému B. B., n. p., zastoupenému JUDr. V. T., advokátem, , o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 224/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2007, č. j. 8 Cmo 383/2006-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč k rukám JUDr. V. T., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. října 2006, č. j. 14 Cm 224/2004-35, zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při H. k. Č. r. a A. k. Č. r. (dále jen „rozhodčí soud“) vydaného dne 28. června 2004 ve sporu sp. zn. Rsp. 436/03 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Žalobce se žalobou domáhal zrušení předmětného rozhodčího nálezu, kterým rozhodčí soud zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky 678 431,50 EUR. Zrušení rozhodčího nálezu se domáhal z důvodu, že mu nebylo umožněno žalobou uplatněný nárok v rozhodčím řízení řádně projednat [důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle §31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen jako „ZRŘ“)], a dále požadoval zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. g) ZRŘ, neboť se dle jeho názoru objevil důvod, podle kterého lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
Žalobce uvedl, že se rozhodčí soud nezabýval otázkou neplatnosti výpovědi smlouvy žalovaným a neumožnil tak žalobci, aby jeho nárok byl projednán v celém rozsahu. Žalobci současně nebyla poskytnuta možnost projednat jeho nárok na náhradu škody v části týkající se objednávky ze dne 16. 12. 1999, neboť chybně zhodnotil tento důkaz učiněný faxem.
Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce se v průběhu rozhodčího řízení účastnil ústního jednání ve věci před rozhodci, podal i písemné stanovisko k vyjádření žalovaného a rozhodci tak měli možnost znát právní názor žalobce. Soud prvního stupně dále dovodil, že jeden ze stěžejních důkazů žalobce, tedy faxová objednávka ze dne 16. 12. 1999, byl rozhodci zhodnocen, resp. důsledky plynoucí z této objednávky jsou v rozhodčím nálezu vyvozeny. Na základě toho dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci bylo umožněno věc řešenou rozhodčím soudem před rozhodci projednat a není důvod k postupu podle §31 písm. e) ZRŘ. Současně nebyl dle názoru soudu prvního stupně dán důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 písm. g) ZRŘ, když se v řízení neobjevily nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy, které účastník řízení nemohl bez své viny použít v původním řízení, a tyto by mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna 2007, č. j. 8 Cmo 383/2006-62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že v rozhodčím řízení byl rozhodci dán žalobci náležitý prostor k projednání věci a že tento prostor byl žalobcem využit. Odvolací soud nezjistil, že by v řízení před rozhodci nebyl proveden důkaz, který žalobce pokládal za zásadní, ani že by se rozhodci bez jakéhokoli odůvodnění či závěru odmítli navrženými důkazy zabývat. Soud nemůže důkazy hodnotit z pohledu možného vlivu na výsledek rozhodčího řízení a v daném případě má v podstatě jít o zhodnocení věcné správnosti a právního hodnocení ve věci samé. Rozhodčí soud rozhodl o celém předmětu řízení, avšak s výsledkem, s nímž se žalobce nespokojil. Tato skutečnost však není důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud neshledal důvod ani pro postup podle §31 písm. g) ZRŘ, jelikož judikát, na který žalobce odkazoval, i kdyby existoval již před vydáním rozhodčího nálezu, obsahoval právní závěr, kterým rozhodci nebyli nijak vázáni. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalobce, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, jelikož soud prvního stupně vyložil, z jakých důvodů přijal právní závěry, jeho výklad navazuje na tvrzení obsažená v žalobě a respektuje zjištění z dokazování provedeného v dostatečném rozsahu. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost podaného dovolání zakládá na §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dle jeho názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, neboť se v něm jedná o posouzení otázky, zda lze vykládat ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, tj. ustanovení, podle kterého má být straně poskytnuta možnost projednat věc před rozhodcem, jako právo na řádné projednání věci v jejím plném rozsahu.
Dovolatel namítl, že odvolací soud shodně se soudem prvního stupně pominul okolnost, že rozhodčí soud se nezabýval důkazy o doručení objednávky ze dne 16. 12. 1999, ani otázkou platnosti výpovědi smlouvy o dovozu a prodeji piva ze strany žalovaného, kterou žalobce namítl. Přitom právě otázka existence objednávky ze dne 16. 12. 1999 a otázka platnosti výpovědi předmětné smlouvy má zásadní vliv na posouzení, zda žalovanému vznikla povinnost dodávat žalobci sjednané pivo a zda tedy žalobci vznikla škoda, jejíž náhrady se v řízení domáhal. Dovolatel je toho názoru, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně věc nedostatečně projednal, když z pouhé okolnosti, že ve věci bylo konání ústní jednání a žalobce se ve věci písemně vyjádřil, usoudil, že věc byla rozhodčím senátem řádně projednána. Soud prvního stupně i soud odvolací tak podle dovolatele nesprávně posoudily ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, jelikož toto ustanovení zahrnuje kromě výše řečeného i právo na to, aby se rozhodčí soud řádně zabýval všemi přednesy a vyjádřeními účastníků rozhodčího řízení. Dovolatel je toho názoru, že otázku, zda byla určitá věc řádně projednána či nikoli, nelze posuzovat pouze na základě formálních kritérií použitých soudem prvního stupně a odvolacím soudem v této věci, ale vyžaduje to i reflexi obsahu přednesů a podání účastníků řízení. Dle dovolatele je současně nutné, aby se rozhodčí soud zabýval věcí v plném jejím rozsahu tak, jak ji vymezil žalobce v žalobě. Soud prvního stupně i soud odvolací zcela ponechaly stranou skutečnost, že rozhodčí soud nezjišťoval, zda chování žalovaného nelze posoudit jako chování v rozporu s dobrými mravy, přestože žalobce toto v rámci rozhodčího řízení prokazatelně namítal. Dovolatel rovněž namítl, že okolnost, že rozsudky soudů obou stupňů neobsahují řádné odůvodnění, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, jelikož je věcí soudu, aby posoudil, zda byla straně sporu poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, tento závěr se opírá vždy o konkrétní skutková zjištění a jejich právní posouzení v konkrétní věci je samozřejmým důsledkem aplikace ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Odvolací soud v tomto případě zjistil, že v rozhodčím řízení byl žalobci dán náležitý prostor k projednání věci a že jím byl také využit. Odvolací soud poté správně konstatoval, že nemůže hodnotit důkazy z pohledu jejich možného vlivu na výsledek rozhodčího řízení, a kdyby tak učinil, hodnotil by věcnou správnost rozhodčího nálezu, což mu podle ustanovení §31 ZRŘ nepřísluší. Žalovaný ve vyjádření poukazuje i na to, že pokud se žalobce domníval, že rozhodčí nález neobsahoval odpověď na všechny jeho nároky, měl žalobce možnost žádat, aby rozhodčí senát vydal doplňující nález. Když této možnosti žalobce nevyužil, nemůže před obecnými soudy tvrdit, že o jeho nárocích nebylo rozhodnuto v plném rozsahu. K tomu dále žalovaný uvedl, že v odůvodnění rozhodčího nálezu je uvedeno, proč se rozhodci platností či neplatností výpovědi smlouvy nezabývali, z čehož vyplývá, že rozhodci o žalobě a žalobou uplatněných nárocích rozhodli v plném rozsahu. Z podrobného odůvodnění rozhodčího nálezu i z obsahu spisu rozhodčího soudu je dle žalovaného patrno, že žalobce nebyl v ničem omezen v možnosti, aby byla věc před rozhodci v plném rozsahu projednána. Žalovaný proto navrhl, aby dovolací soud dovolání pro nepřípustnost odmítl, jinak aby dovolání zamítl, protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné a dovodil, že dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná.
Dovolání v dané věci není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o žádný případ podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., který by založil zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, tak jak byla vyjádřena například v rozsudku ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007. Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí a dodává, že důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem upravený v §31 písm. e) ZRŘ míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v §18 ZRŘ. I v rozhodčím řízení je třeba trvat na tom, aby účastníky navržené důkazy byly před rozhodčím soudem projednány tak, že buď budou provedeny, nebo nebudou po řádném odůvodnění připuštěny. Všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) ZRŘ musí být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem. Při rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu není soud oprávněn přezkoumávat napadené rozhodnutí věcně, tedy z hlediska správnosti hodnocení provedených důkazů, správnosti skutkových zjištění a následného právního posouzení věci, proto námitky dovolatele směřující ke skutkovým a právním závěrům obsaženým v rozhodčím nálezu nejsou pro rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) ZRŘ relevantní.
Takovou je i námitka dovolatele, že odvolací soud pominul při svém rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu fakt, že rozhodčí soud nezjišťoval, zda chování žalovaného nelze posoudit jako chování v rozporu s dobrými mravy, a dovodit tak oprávněnost nároku žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému. Tato argumentace směřuje k právnímu posouzení chování žalovaného a k vyvození důsledků z jeho jednání. Vzhledem k tomu, že obecné soudy nejsou oprávněny přezkoumávat nálezy rozhodčího soudu z hlediska jejich věcné správnosti, nemohl se odvolací soud zabývat otázkou, zda rozhodčí senát měl nebo neměl posoudit chování žalovaného jako chování rozporné s dobrými mravy. Totéž se týká námitky dovolatele, že rozhodčí soud neprojednal věc v plném rozsahu, neboť se nezabýval námitkou žalobce, že žalovaný neplatně vypověděl smlouvu o dovozu a prodeji piva. Rozhodčí soud totiž dospěl k právnímu závěru, že z hlediska předmětu řízení není tato skutečnost významná a proto se jí nebude zabývat. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu přitom rozhodčí soud rozhodl o celém předmětu řízení. Odvolací soud zjistil, že z hlediska procesního postupu byla oběma stranám dána řádná možnost spor před rozhodci projednat a dokazovat svoje tvrzení. Nesouhlas dovolatele s tím, jak rozhodčí soud hodnotil provedené důkazy, konkrétně důkazy ohledně doručení objednávky ze dne 16. 12. 1999 a jak věc poté právně posoudil, není a nemůže být důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení. Nesprávnost hodnocení provedených důkazů totiž nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ. Jak totiž správně konstatoval odvolací soud, institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu.
Namítanými vadami řízení spočívajícími v údajné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů se Nejvyšší soud vzhledem k nepřípustnosti dovolání zabývat nemohl (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání (§243b odst. 1 věta první, o. s. ř.), podané dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 250 Kč [§8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů ] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), s připočtením 19% náhrady za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu