ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2432.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2432/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce M. T., zastoupeného JUDr. D. V., advokátem, proti žalované E. s.r.o., zastoupené Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, o zaplacení 479 570 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 222/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2009, č.j. 3 Cmo 247/2008-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2009, č.j. 3 Cmo 247/2008-175, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2008, č.j. 5 Cm 222/2005-142, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 479 570 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17.2.2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce má nárok na zaplacení vymáhané částky s úrokem z prodlení za nezaplacení provize žalovanou žalobci včas. Oba soudy vyšly ze závěru, že 28.7.2004 byla mezi účastníky podle §642 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uzavřena platně zprostředkovatelská smlouva, v níž se žalobce (jako zprostředkovatel) zavázal, že bude za sjednanou provizi vyvíjet činnost směřující k realizaci dodávek výrobků ze sortimentu dodávaného žalovanou (jako zájemcem). Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě realizace zakázky K. d., L. zaplatí žalovaná žalobci provizi za předpokladu, že žalovaná prodá výrobky za 1 999 651 Kč bez DPH. Oba soudy vyšly při svém právním závěru o nároku žalobce na zaplacení provize ze zjištění, že žalobce svoji smluvní povinnost splnil, neboť vyvíjením činnosti směřující k realizaci dodávek ze sortimentu dodávaného žalovanou se zapříčinil o to, že žalovaná realizovala na akci K. L. zakázku za 1 999 651 Kč bez DPH uzavřením kupní smlouvy.
Odvolací soud neuznal námitku žalované, že zakázka označená ve zprostředkovatelské smlouvě jako K. d., L. je odlišná od realizované zakázky K. L., neboť z dokazování vyplynulo, že se jedná o totožný objekt, ohledně kterého probíhala jednání mezi žalovanou a kupující společností a pro nějž bylo určeno zboží z předmětné kupní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, domnívajíc se, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení nároku žalobce na provizi.
Podle názoru dovolatelky žalobci nemohl vzniknout nárok na provizi, protože kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou a společností E. L., spol. s r.o. nebyla uzavřena na základě zprostředkovatelské činnosti žalobce, neboť k uzavření předmětné smlouvy by došlo i bez jakékoliv činnosti žalobce. S možností dodavatele předmětu kupní smlouvy představované společností E. L., spol. s r.o. počítala žalovaná od počátku realizace celého projektu. Dovolatelka rovněž napadá hodnocení jednotlivých důkazů odvolacím soudem, které vedly ke skutkovému závěru, že žalobce vyvíjel činnost směřující k realizaci dodávky ze sortimentu žalované pro uvedenou společnost.
Za otázku zásadního právního významu považuje, zda je třeba, aby se oba soudy při prokazování nároku na zaplacení odměny ze smlouvy o zprostředkování kromě prokázání uzavření příslušné smlouvy a prokázání existence výsledku předvídaného zprostředkovatelskou smlouvou zabývaly též existencí příčinné souvislosti mezi výkonem zprostředkovatelské činnosti a dosaženým výsledkem.
Žalovaná podala dovolání rovněž z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že oba soudy se řádně nevypořádaly s některými podstatnými důkazy svědčícími ve prospěch žalované.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá, by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový stav věci a brojí proti hodnocení provedených důkazů.
Je nutno zároveň připomenout, že námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Dovolatelka v dovolání pouze rekapituluje skutková zjištění soudů a vytváří svůj vlastní skutkový závěr, že kupní smlouva mezi žalovanou a společností E. L., spol. s r.o. nebyla uzavřena na základě zprostředkovatelské činnosti žalobce. Takový skutkový závěr však soudy neučinily. Naopak vyšly při právním závěru o nároku žalobce na zaplacení provize ze zjištění, že žalobce svoji smluvní povinnost splnil. Vyvíjel činnost směřující k realizaci dodávek ze sortimentu dodávaného žalovanou a zapříčinil se o to, že žalovaná realizovala na akci K. L. zakázku za 1 999 651 Kč bez DPH uzavřením kupní smlouvy, jako prodávající, s kupující společností E. L., spol. s r.o.
Podle §642 obch. zák. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud na základě uvedeného skutkového stavu rozhodl v souladu s hmotným právem (§642 obch. zák.), jestliže uzavřel, že žalobce má nárok na zaplacení provize ve výši 479 570 Kč s úrokem z prodlení za nezaplacení provize žalovanou žalobci včas.
Je třeba zopakovat, že námitkou do skutkových k závěrů soudů není možno odůvodnit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka námitkami do skutkových závěrů soudů a námitkou k neúplnému dokazování nepředestřela žádnou otázku, která by měla ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Domnívá-li se dovolatelka, že v dovolání položila otázku zásadního právního významu, která spočívá ve výtce, že oba soudy se při prokazování nároku na zaplacení odměny ze smlouvy o zprostředkování kromě prokázání uzavření příslušné smlouvy a prokázání existence výsledku předvídaného zprostředkovatelskou smlouvou měly zabývat a vypořádat se s existencí příčinné souvislosti mezi výkonem zprostředkovatelské činnosti a dosaženým výsledkem, je třeba konstatovat, že tato otázka nemůže být v daném případě otázkou zásadního právního významu. V této souvislosti je patřičné poukázat na odůvodnění rozsudků obou soudů, v nichž se soudy s otázkou existence příčinné souvislosti mezi výkonem zprostředkovatelské činnosti žalobce a dosaženým výsledkem zabývaly a s touto otázkou se vypořádaly. Dospěly k závěru, že žalobce se vyvíjením své činnosti směřující k realizaci dodávek ze sortimentu dodávaného žalovanou zapříčinil o to, že žalovaná realizovala na akci K. L. zakázku za 1 999 651 Kč bez DPH uzavřením kupní smlouvy, jako prodávající, s kupující společností E. L., spol. s r.o.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku nároku na zaplacení provize ze zprostředkovatelské smlouvy v rozporu s hmotným právem (§642 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. října 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu