ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2553.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2553/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně P. M. Č. a.s., , zastoupené JUDr. L. N., advokátem, proti žalovanému A. P., , , o zaplacení 99 648,92 Kč, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. 3 C 121/95, o dovolání Č. – Ú. p. z. s. v. v. m., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2008, č.j. 28 Co 126/2003-130, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2008, č.j. 28 Co 126/2003-130, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 26. června 2002, č.j. 3 C 121/95-86, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 99 648,92 Kč, představující dohodnutou cenu zboží, které žalovaný převzal a žalobkyni ve lhůtě splatnosti na základě hospodářské smlouvy ze dne 28.11.1991 nezaplatil.
Po vydání rozsudku soudem prvního stupně žalovaný dne 10.2.2004 zemřel.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. února 2008, č.j. 28 Co 126/2003-130, rozhodl, že v řízení se pokračuje a soud bude jako s účastníkem řízení na straně žalovaného pokračovat v řízení s Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m.
Vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 6.9.2007 ve věci pod č.j. D 258/2004-159 rozhodl o tom, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadá ke dni smrti zůstavitele České republice. V odůvodnění Okresní soud v Blansku uvedl, že v rámci likvidace dědictví ve smyslu §175u odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) usiloval o zpeněžení zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti – pozemku zůstavitele, avšak k dražebnímu jednání, ani opakovanému, se nikdo nedostavil, proto dědický soud s odkazem na §175u odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadá ke dni smrti zůstavitele Č. r.. Toto usnesení nabylo právní moci 3.10.2007, proto Krajský soud v Brně rozhodl, že v daném řízení bude pokračováno jako s účastníkem řízení na straně žalovaného s Č.r. – Ú. p. z. s. v. v. m., jako s procesním nástupcem ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2008, č.j. 28 Co 126/2003-130, podala Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., v usnesení označená jako účastník řízení na straně žalovaného, dovolání. Namítá, že v projednávaném dědickém řízení zůstavitele (žalovaného) došlo k pravomocnému nařízení a skončení likvidace dědictví. Poukazuje přitom na usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 2.1.2006, č.j. D 258/2004-126, kterým byla nařízena likvidace dědictví jako předluženého, soud se pokusil zpeněžit aktivum dědictví prodejem pozemku zůstavitele v dražbě, ale bezvýsledně. Dovolatelka je přesvědčena, že vlastnické právo k majetku zůstavitele stát získal nikoliv v důsledku §460 a §462 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ale rozhodnutím státního orgánu podle §132 obč. zák. a zůstavitel (žalovaný) nemá právního a ani procesního nástupce. V dovolání dále uvádí svůj názor, že řízení o vymožení pohledávky žalobkyně by mělo být zastaveno, protože povaha řízení neumožňuje odvolacímu soudu v řízení pokračovat. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení odvolacímu soudu.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí soudu prvního stupně (26.6.2002), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o vstupu do řízení Č. r. – Ú.p. z. s. v. v. m. na místo dosavadního účastníka - žalovaného A. P.; dovolatelka se domáhá možného dovolacího důvodu – nesprávného právního posouzení, spočívajícího v aplikaci §107 odst. 2 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani žádné vady řízení nenamítá.
Dovolací soud se tedy dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací námitka k nesprávné aplikaci §107 odst. 2 o. s. ř. je v dané věci důvodná.
V posuzované věci je třeba použít ustanovení §175u odst. 2 o. s. ř., podle něhož o majetku zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit, rozhodne soud, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele.
O tom, že majetek zůstavitele (žalovaného) připadl ke dni smrti zůstavitele státu, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 6.9.2007 ve věci pod č.j. D 258/2004-159.
Dovolatelce je tedy třeba dát za pravdu, že vlastnické právo k majetku zůstavitele získala Česká republika rozhodnutím státního orgánu ve smyslu §132 obč. zák. a nikoliv v důsledku universální sukcese a není procesním nástupcem žalovaného ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř.
Je namístě připomenout, že výtěžek likvidace dědictví, tj. výnos ze zpeněžení veškerého majetku zůstavitele, soud rozvrhne mezi věřitele podle §175v o. s. ř., avšak kromě věcí, které se zpeněžit nepodařilo a které připadly státu podle §175u odst. 2 o. s. ř.
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým byla dovolatelkou namítána nesprávná aplikace §107 odst. 2 o. s. ř., byl tedy v dané věci uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. března 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu