ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2758.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2758/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně WOODEN CZ s.r.o. , se sídlem Voleč 133, PSČ 533 41, identifikační číslo osoby 27520374, zastoupené JUDr. Jiřím Králíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Labská louka 650, proti žalované Crocodille ČR, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 43001343, zastoupené JUDr. Davidem Heryánem, advokátem, se sídlem v Poděbradech, Na Chmelnici 289/22, o zaplacení částky 413.136,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 41/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. 12 Cmo 53/2013-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 41 Cm 41/2012-31, podle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyhověl návrhu původní žalobkyně (Milan Kvasnička s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Michle, Jaurisova 515/4, identifikační číslo osoby 24762105) a připustil, aby do řízení na místo původní žalobkyně vstoupila společnost Wooden CZ s.r.o., se sídlem Voleč 133, IČ: 27520374.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi původní žalobkyní a společností Wooden CZ s.r.o., se sídlem Voleč 133, IČ: 27520374 (dále jen „nástupnická společnost“) ze dne 17. října 2012 byl prokázán převod pohledávky, která je předmětem daného řízení, na nástupnickou společnost, nástupnická společnost vyslovila se vstupem do řízení na místo žalobkyně výslovný souhlas.
K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud uvedl, že byly splněny obě podmínky pro použití ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy považoval za správné. Dodal, že žalovaná pouze tvrdila, ale neprokázala, existenci dohody, která by původní žalobkyni zakazovala předmětnou pohledávku postoupit, a původní žalobkyně takovou dohodu popřela.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka předně namítá vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí v odvolacím řízení tak založil na stavu, který neodpovídal objektivní skutečnosti. Dle žalované měl odvolací soud po žalované požadovat předložení důkazu – žalovanou tvrzené dohody o tom, že žalobkyně není oprávněna jakékoliv případné pohledávky za žalovanou postoupit na jiného či je započíst jednostranným úkonem, a nařídit ve věci jednání k provedení tohoto důkazu.
V závěru žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka v dané věci nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř., a neuvedla ani způsobilý dovolací důvod.
Jako důvod uvedla dovolatelka nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti však namítá vady řízení, ke kterým by však dovolací soud mohl ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze za předpokladu, že by se jednalo o přípustné dovolání, což v dané věci zjevně není.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu