ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.276.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 276/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně A. C. R., a.s., zastoupené JUDr. S. N., advokátkou proti žalované K. I., zastoupené JUDr. J.F., advokátem o zaplacení 92 981 Kč s příslušenstvím, o 16 410,85 Kč, o 235 236,13 Kč a o 76 570,15 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 144/2004, o dovolání žalobkyně a dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2008, č.j. 51 Co 29/2007-253, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2008, č.j. 51 Co 29/2007-253, do výroku II. a) se odmítá.
II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2008, č.j. 51 Co 29/2007-253, do výroku II. b) se zamítá a ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 257 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. F., advokáta.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 763 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. S. N.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č.j. 51 Co 29/2007-253, výrokem I. a) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. července 2006, č.j. 14 C 144/2004-181, ve vyhovujícím výroku II., pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 981 Kč se 4% úrokem z prodlení z částek a za dobu v tomto výroku specifikovaných a na smluvní pokutě částku 16 410,85 Kč; výrokem I. b) zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, kterou byla žalované uložena povinnost k zaplacení částky 117 603,92 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 20 886 Kč; výrokem II. a) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III. o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty ve výši 235 236,13 Kč; výrokem II. b) změnil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě 76 570,15 Kč; výrokem II. c) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 396 839,77 Kč; výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně, jako pronajímatelka, uzavřela dne 1.11.2001 podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, s žalovanou, jako nájemkyní, platně smlouvu o nájmu řádně specifikovaných nebytových prostor v objektu H. N. J. pro účely parfumérie za dohodnuté nájemné. Rovněž se shodl se soudem prvního stupně, že ve smyslu uvedeného zákona byly platně uzavřeny i podnájemní smlouvy ze dne 31.10. 2000 a 1.11.2001, kterými žalobkyně, jako nájemkyně, přenechala žalované - podnájemnici za sjednané podnájemné specifikované nebytové prostory v objektu H. F.-M. pro účely parfumérie. Odvolací soud neuznal jako oprávněnou námitku žalované, že v podnájemní smlouvě ze dne 1.11.2001 byla neurčitě sjednána výše podnájemného. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že v čl. IX./2 smlouvy si účastníci sjednali výši nájmu částkou v EUR za m2/měsíc, v čl. VIII./2 si dohodli, že úhrada za nájem bude vždy hrazena v Kč a byl ujednán způsob přepočtu z EUR na Kč. V čl. VIII./3 byla dohodnuta splatnost nájemného a způsob placení. Konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné, že součástí podnájemní smlouvy byla její příloha v podobě splátkového kalendáře obsahující datum splatnosti podnájemného vždy 25. dne v měsíci. Dovodil, že není na překážku srozumitelnosti a určitosti ujednání o podnájemném to, že v čl. VIII./3 smlouvy v důsledku písařské chyby schází uvedení dne v měsíci, v němž je podnájemné splatné. Za určité považoval ujednání o výši nájemného s ohledem na pohyb kurzu EUR ke Kč. Přihlédl i k tomu, že žalovaná správnost propočtu výše podnájemného ani nezpochybňovala.
Vyšel dále ze skutkového zjištění, že žalovaná prokazatelně dluží žalobkyni za podnájemné v objektu H. F.-M. za období od dubna 2002 do listopadu 2002 částku 92 981 Kč, a protože tuto částku nezaplatila žalovaná včas, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 92 981 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené podle §517 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Odlišný závěr přijal odvolací soud v otázce týkající se částky za nájemné ve výši 117 603,92 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně požaduje z titulu nezaplacení nájemného za období od dubna 2002 do listopadu 2002 v objektu H. N. J. Dovodil, že žalobkyně má na zaplacení nájemného nárok, ale je nejistá výše nájemného, neboť to bylo sjednáno v EUR a při výpočtu částky musí být podle smlouvy zkoumán vliv změny kursu na vyčíslené nájemné. zohledněn poměr kursů EUR ke Kč. V tomto směru soud prvního stupně neprovedl potřebné dokazování, proto odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně, že v nájemní smlouvě i podnájemních smlouvách byla podle §544 obč. zák. platně sjednána smluvní pokuta, a že okresní soud i správně vážil použití §301 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v tom směru, že smluvní pokuta nebyla přiměřená z hlediska její výše k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, jež ke sjednání vedly a že je pro žalovanou likvidační vzhledem k jejím hospodářským výsledkům a sociálním poměrům. Vzal v úvahu rovněž hospodářský nepoměr mezi účastníky, který je soudu znám z obecné zkušenosti. Shodl se se soudem prvního stupně, že soud nemohl zkoumat konkrétní výsledky hospodaření žalobkyně, jestliže ta současně netvrdila a neučinila o tom žádné důkazní návrhy. Soud ani nemohl poměřit rozsah moderačního práva s výší škody, která by žalobkyni v důsledku porušení povinnosti žalovanou mohla vzniknout, protože žalobkyně neučinila rovněž žádná tvrzení o případné škodě, kterou by ji měla žalovaná porušením povinnosti způsobit.
Odvolací soud se ale neztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně moderaci použil, když dovodil, že přiměřená je smluvní pokuta ve výši 0,05% denně z dlužné částky a nikoliv ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 1% denně z dlužné částky a moderoval smluvní pokutu na výši 37 297 Kč. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu pochybil, neboť nelze moderovat způsob určení smluvní pokuty, ale výslednou smluvní pokutu.
Odvolací soud vycházeje ze závěru, že nebylo možno pro neúplné dokazování rozhodnout o žalobkyni přiznané částce ve výši 117 603,92 Kč s příslušenstvím, jako pohledávky žalobkyně vůči žalované z titulu nezaplacení nájemného za období od dubna 2002 do listopadu 2002 v objektu H. N. J., nemohl se ztotožnit ani se závěrem soudu prvního stupně o výši a rozsahu moderace smluvní pokuty, jež se odvíjí procentem od výše dlužného nájemného v tomto objektu. Odvolací soud proto v této části zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně smluvní pokuty za prodlení s platbou nájemného za pronajaté prostory v objektu H. N. J. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jednalo se jednak o částku 20 886 Kč, jako poměrnou část, představující smluvní pokutu za prodlení s platbou nájemného za pronajaté prostory v objektu H. N. J. z celkové výše smluvní pokuty přiznané soudem prvního stupně ve výši 37 297 Kč za oba objekty (zbylá část 16 410,85 Kč - poměrná část přiznané smluvní pokuty soudem prvního stupně vztahující se k nezaplacení podnájemného v objektu H. F.-M.). Protože smluvní pokuta ve výši 1% denně z dlužné částky ve výši 117 603,92 Kč je vyčíslena na částku 417 725,77 Kč, zrušil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně i v části týkající se zamítnutí žaloby ohledně smluvní pokuty co do částky 396 839,77 Kč (417 725,77 Kč - 20 886 Kč = 396 839,77 Kč).
Po přezkoumání závěru soudu prvního stupně ohledně smluvní pokuty za prodlení s placením podnájemného v objektu H. F.-M. dospěl odvolací soud k závěru, že nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 1% denně z dlužné částky ve výši 92 981 Kč vyčíslenou na částku 328 217,13 Kč, což je téměř trojnásobek dlužné částky, je spravedlivé moderovat na částku rovnající se výši dlužného podnájemného, tedy na částku 92 981 Kč. Z tohoto důvodu potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 16 410,85 Kč, jakožto poměrnou část přiznané smluvní pokuty soudem prvního stupně vztahující se k nezaplacení podnájemného v objektu H. F.-M., když na smluvní pokutě byla soudem prvního stupně přiznána žalobkyni částka 37 297 Kč za oba objekty (zbylá částka 20 886 Kč byla poměrnou částí, představující smluvní pokutu za prodlení s platbou nájemného za pronajaté prostory v objektu H. N. J.). Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se zamítnutí žaloby ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 76 570,15 Kč tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 76 570,15 Kč, to je zbytek do přiznané smluvní pokuty ve výši 92 981 Kč (92 981 Kč = 76 570,15 Kč + 16 410,85 Kč). Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty ve výši 235 236,13 Kč, představující rozdíl mezi požadovanou smluvní pokutou ve výši 328 217,13 Kč a smluvní pokutou přiznanou odvolacím soudem ve výši 92 981 Kč (76 570,15 Kč + 16 410,85 Kč).
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání.
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do výroků II. a), týkající se potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty ve výši 235 236,13 Kč. Dovolává se přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném způsobu aplikace ustanovení §301 obch. zák. Namítá, že odvolací soud při posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty přihlédl jen k hospodářským poměrům žalované, která svoji platební povinnost vůči žalobkyni porušila, přičemž se vůbec nezabýval dopadem neplnění smluvní povinnosti na žalobkyni. Domnívá se, že není možno přiměřenost smluvní pokuty posuzovat pouze s ohledem na stranu, která porušila smluvní povinnost, jako to činil odvolací soud. Poukazuje na to, že žalovaná zasáhla do cash-flow žalobkyně již tím, že částka příjmu, s jejíž úhradou od žalované žalobkyně ve svém rozpočtu počítala, musela být uhrazena z jiných zdrojů, což s sebou neslo nevyhnutelně další náklady spojené s cenou peněz, reálným poklesem kupní ceny peněz v souvislosti s dobou reálného uspokojení pohledávky a dobou její splatnosti. Podle názoru žalobkyně odvolací soud rovněž nedostatečně zdůvodnil použití moderačního práva. Domnívá se, že odvolací soud přitom nerespektoval zásadu smluvní volnosti stran, ochranu oprávněného zájmu žalobkyně proti žalované, která porušuje smluvní povinnost, ač existovaly důvody pro nepoužití moderačního práva – výchova k zachovávání plnění povinností, k úctě k právům jiných osob. Namítá, že z odůvodnění není ani zřejmé, jakým způsobem odvolací soud přihlédl k hodnotě zajišťované povinnosti a jakým způsobem dospěl k výši smluvní pokuty odpovídající jistině dluhu. Žalobkyně je přesvědčena, že aplikace hmotného práva soudem v otázce smluvní pokuty je v rozporu se samotnou podstatou obchodního zákoníku, předpokládajícího profesionalitu obchodních partnerů a přiznávající jim co nejvyšší míru rozhodovací volnosti, přičemž je v rozporu i se zásadou rovnosti účastníků a právní jistoty. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části výroku II. a) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním v potvrzujícím výroku I. a), týkající se o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 92 981 Kč se 4% úrokem z prodlení z částek a za dobu v tomto výroku specifikovaných a na smluvní pokutě 16 410,85 Kč, a ve výroku II. b), kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě 76 570,15 Kč. Domnívá se, že odvolací soud neučinil správný závěr ohledně platnosti smluv. Má za to, že podnájemní smlouva ze dne 1.11.2001, kterou žalobkyně, jako nájemkyně, přenechala žalované - podnájemnici za sjednané podnájemné specifikované nebytové prostory v objektu H. F.-M. pro účely parfumérie, je neplatná pro neurčitost ujednání o nájemném. Poukazuje přitom na čl. VIII./2 upravující otázku platební měny a měnového přepočtu, čl. VIII./3 o splatnosti a způsobu placení, čl. IX. o konkrétní výši podnájemného a čl. XI. o servisních poplatcích, v nichž jsou ujednání k sobě v zásadním rozporu, což podle žalované způsobuje neurčitost ujednání o podnájemném. O neurčitosti dohody o nájemném svědčí i nesrovnalosti mezi splátkovým kalendářem a smlouvou, když splátkový kalendář nerespektuje čl. VIII./2 smlouvy. Namítá. že neurčité ujednání o podnájemném, způsobující neplatnost podnájemní smlouvy, má dopad i na neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Bez ohledu na výhrady k závěru o neplatnosti smlouvy se žalovaná domnívá, že zde nebyl důvod pro změnu napadeného rozsudku v části týkající se smluvní pokuty, když soud prvního stupně se dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi pro výši smluvní pokuty a její moderaci. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I. a) a II. b) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání. neboť má za to, že není důvodná námitka žalobkyně o nesprávné aplikace hmotného práva – ustanovení §301 obch. zák. o moderaci smluvní pokuty odvolacím soudem. Poukazuje na to, že moderace práva je principiálně založena na volné úvaze soudu a nelze napadat úvahu soudu o nepřiměřenosti smluvní pokuty s ohledem na konkrétní okolnosti sjednání smluvní pokuty. Nelze ani očekávat nějaký universální návod pro použití moderačního práva. Nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že odvolací soud řádně nezdůvodnil úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty a použití moderačního práva. Připomíná, že odvolací soud se zabýval i hospodářskou situací obou účastníků, když konstatoval, že je mezi nimi zřejmý hospodářský nepoměr. Žalovaná nepovažuje námitku žalobkyně o absenci zjišťování její hospodářské situace za nedůvodnou.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho zamítnutí. Argumentaci žalované ohledně neurčitosti podnájemného, resp. nájemného, považuje za účelovou, což dokládá i skutečností, že žalovaná zpočátku dohodu o nájemném nezpochybňovala a podle smlouvy část nájemného i zaplatila. Z dalšího chování žalované je tedy zřejmé, že nepochybovala o platnosti podnájemní smlouvy. Případné nesrovnalosti ve smlouvě jsou podle žalobkyně jen písařskými chybami.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání žalobkyně i žalované bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval posouzením dovolání žalobkyně, které bylo podáno do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty ve výši 235 236,13 Kč.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
V obchodně závazkových vztazích, kterým posuzovaný vztah mezi účastnicemi je, se nepřiměřenost smluvní pokuty posuzuje podle §301 obch. zák., kdy toto ustanovení soudu umožňuje, aby soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížil s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
Rozhodnutí soudu o použití jeho moderačního práva ve smyslu §301 obch. zák., kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží, je výsledkem určitého procesu rozhodování, který zahrnuje tři postupné fáze, jak žalobkyně ve svém dovolání správně uvádí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004).
V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá.
V daném případě odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, jež ke sjednání vedly, vzal v úvahu, že výše smluvní pokuty je pro žalovanou likvidační vzhledem k jejím hospodářským výsledkům a sociálním poměrům, a při posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty přihlédl rovněž k hospodářskému nepoměru mezi účastníky, který byl soudu znám z obecné zkušenosti. Za této situace není možno soudu vytýkat, že nezkoumal konkrétní výsledky hospodaření žalobkyně, jak tato v dovolání žalobkyně namítá. Nelze důvodně odvolacímu soudu ani vytýkat, že by nepoměřil rozsah moderačního práva s výší škody, která by žalobkyni v důsledku porušení povinnosti žalovanou mohla vzniknout, když ze skutkových závěrů odvolacího soudu vyplývá, žalobkyně o případné škodě, která by ji porušením povinnosti žalovanou měla vzniknout, žádné konkrétní návrhy nedoložila.
Nestanoví-li zákon pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty zákon žádná kritéria a závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta je věcí volného uvážení soudu a jestliže odvolací soud posoudil otázku nepřiměřenosti smluvní pokuty s ohledem na okolnosti konkrétního případu, nelze dovodit, že by jeho závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty byl v rozporu s hmotným právem
Dospěl-li odvolací soud k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastoupila druhá fáze jeho rozhodování - o použití moderačního práva či nikoli, tj. zda-li nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Zákon ani v této druhé fázi nevymezuje žádná kritéria pro rozhodnutí soudu, zda svého moderačního práva použije a je rovněž věcí jeho úvahy, zda při tomto posouzení přihlédne případně i k významu a hodnotě zajišťované povinnosti.
Ohledně smluvní pokuty za prodlení s placením podnájemného v objektu H. F.-M. dospěl odvolací soud k závěru, že nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 1% denně z dlužné částky ve výši 92 981 Kč vyčíslenou na částku 328 217,13 Kč, je třeba moderovat, když smluvní pokuta činí téměř trojnásobek dlužné částky. Ani v této fázi nelze odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení, jestliže vzal v úvahu hodnotu zajišťované povinnosti, jež byla přibližně trojnásobně nižší než vyčíslená smluvní pokuta.
Byl-li výsledkem druhé fáze rozhodování soudu jeho závěr, že svého moderačního práva využije, nastupuje poslední třetí etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této poslední fázi rozhodování je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená – věřitel má vždy právo na pokutu alespoň ve výši vzniklé škody.
Dospěl-li odvolací soud v uvedené poslední třetí etapě rozhodování, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu je spravedlivé moderovat na částku rovnající se výši dlužného podnájemného, tedy na částku 92 981 Kč, jeho závěr je odůvodněný a je v souladu s §301 obch. zák. Je nutno připomenout skutkové zjištění odvolacího soudu, že žalobkyně vznik škody netvrdila a ani neprokázala. Skutková zjištění nelze však v dovolacím řízení při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce v uvedené části napadené žalobkyní, ohledně zamítnutí nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 235 236,13 Kč, zásadní význam a není proti němu v této části dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalované směřujícím do výroku I. a) rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 92 981 Kč se 4% úrokem z prodlení z částek a za dobu v tomto výroku specifikovaných.
Namítá-li žalovaná, že se necítí být povinna tuto částku zaplatit, neboť ujednání o nájemném považuje za neurčité, což způsobuje neplatnost podnájemní smlouvy ze dne 1.11.2001 ohledně nebytových prostor v objektu H. F.-M., je nutno připomenout skutková zjištění soudu prvního stupně o sjednání nájemného, z nichž vyšel i odvolací soud. Oba soudy vyšly ze zjištění, že v čl. IX./2 smlouvy si účastníci sjednali výši nájmu částkou v EUR za m2/měsíc a v čl. VIII./2 si dohodli, že úhrada za nájem bude vždy hrazena v Kč, přičemž byl ujednán způsob přepočtu z EUR na Kč. V čl. VIII./3 byla dohodnuta splatnost nájemného a způsob placení. Není možno přehlédnout ani skutkový závěr soudu, že žalovaná správnost propočtu výše podnájemného ani nezpochybňovala. Jak již výše uvedeno, uvedená skutková zjištění nelze v dovolacím řízení při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, nesdílel-li názor žalované, že ujednání o nájmu je neurčitým právním úkonem ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák., učinil-li z uvedených skutkových zjištění právní závěr o určitosti ujednání o výši nájemného s ohledem na pohyb kurzu EUR ke Kč. Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávné posouzení ani v tom směru, jestliže přihlížejíc k nesporné skutečnosti, že součástí podnájemní smlouvy byla její příloha v podobě splátkového kalendáře, obsahující datum splatnosti podnájemného vždy 25. dne v měsíci, dovodil, že není na překážku srozumitelnosti a určitosti ujednání o podnájemném to, že v čl. VIII./3 smlouvy v důsledku písařské chyby schází uvedení dne v měsíci, v němž je podnájemné splatné. Odvolací soud vyložil ujednání o nájemném v předmětné nájemní smlouvě v souladu s výkladovými pravidly podle §266 obch. zák., správně vzal ve smyslu §266 odst. 3 obch. zák. náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle účastníků, jakož i k jejich následnému chování, a ani v tomto směru není možno dospět k závěru, že by odvolací soud provedl výklad posuzované smlouvy v rozporu s hmotným právem.
Nemá-li tedy napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce v uvedené části, týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 92 981 Kč se 4% úrokem z prodlení z částek a za dobu v tomto výroku specifikovaných, zásadní význam a není proti němu v této části dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalované v této části bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud se poté zabýval přípustností dovolání žalované směřujícímu do výroku I. a) rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě částku 16 410,85 Kč.
Dovolání je podle §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci jde nepochybně o řešení sporu ze závazkového vztahu mezi podnikateli, týkající se jejich podnikatelské činnosti (§261 odst. 1 obch. zák.).
Pokud tedy nebylo uvedeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě částku 16 410,85 Kč rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání žalované z toho důvodu vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že dovolání žalované v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není v uvedené části, týkající se částky 16 410,85 Kč, tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání v tomto rozsahu usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Dovolání žalované týkající se povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na smluvní pokutě 76 570,15 Kč, kterým odvolací soud změnil ohledně této částky zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, je v této části přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť bylo podáno proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud tedy dovolání v této části přezkoumal z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. - nesprávného právního posouzení věci, kterým je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Žalovaná v dovolání namítá neurčité ujednání o podnájemném, způsobující podle jejího názoru neplatnost podnájemní smlouvy a mající dopad i na neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Bez ohledu na výhrady k závěru o neplatnosti smlouvy se domnívá, že nebyl důvod pro změnu rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se smluvní pokuty, neboť soud prvního stupně se dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi pro výši smluvní pokuty a její moderaci na 37 297 Kč za oba pronajaté objekty.
Je-li žalovaná přesvědčena, že soud prvního stupně správně rozhodl ohledně smluvní pokuty, dospěl-li k závěru, jako posléze i odvolací soud, že smluvní pokuta byla v daném případě sjednána v nepřiměřené výši a je důvod pro moderaci smluvní pokuty, bylo třeba se již vypořádat jen s námitkou žalované co do výše smluvní pokuty moderované odvolacím soudem na částku 92 981 Kč.
Dovolací soud odkazuje na odůvodnění, které v tomto směru při přezkoumání dovolání žalobkyně učinil ohledně právního posouzení otázky smluvní pokuty již výše. Dovolací soud opětovně uzavírá, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu je spravedlivé moderovat na částku rovnající se výši dlužného podnájemného, tedy na částku 92 981 Kč, je jeho závěr odůvodněný a je v souladu s §301 obch. zák. Uvedený závěr se týká i výše smluvní pokuty co do částky 76 570,15 Kč, která je předmětem této posuzované části dovolání žalované.
Rozsudek odvolacího soudu v části, týkající se posouzení smluvní pokuty v rozsahu 76 570,15 Kč, považuje dovolací soud z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. za správný.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani žalovanou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl v této napadené části postižen takovými vadami, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalované v této části ohledně smluvní pokuty v rozsahu 76 570,15 Kč podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Dovolací soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení každé z účastnic, vzniklých každé z nich v souvislosti podáním vyjádření k dovolání.
O nákladech dovolacího řízení týkajícího se dovolání žalobkyně bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku tohoto dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.
Podle výsledku dovolacího řízení týkajícího se dovolání žalované má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 53 513,54 Kč určené z částky 185 962 Kč, tedy ze součtu předmětu dílčích řízení 92 981 Kč, 16 410,85 Kč a 76 570,15 Kč [srov. §17 písm. a), §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění - dále jen „vyhlášky“]. Protože nárok na náhradu nákladů řízení se v případě zamítnutí dovolání žalované ohledně částky 76 570,15 Kč řídí ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř., zatímco nárok na náhradu nákladů řízení v části, v níž bylo dovolání žalované odmítnuto ohledně částek 92 981 Kč a 16 410,85 Kč, je dán ustanovením §146 odst. 3 o. s. ř., je třeba se samostatností uplatněných nároků počítat i při výpočtu nákladů řízení; poměrná část odměny za zastupování (cca 38%) ve výši 10 167,66 Kč, odpovídající dílčímu předmětu řízení 76 570,15 Kč, přísluší zcela, zatímco poměrná část odměny za zastupování (cca 62%), tj. částka 16 589,34 Kč, odpovídající dílčímu předmětu řízení 92 981 Kč a 16 410,85 Kč musí být snížena na polovinu – protože zde bylo dovolání žalované odmítnuto, a to na částku 8 294,67 Kč (§14 odst. 1 vyhlášky) - srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2006 sp. zn. 21 Cdo 2989/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17, ročník 2007. Celková odměna za zastupování tedy spočívá (po zaokrouhlení na celé desetikoruny směrem nahoru - srov. §16 odst. 2 vyhlášky) v odměně ve výši 18 463 Kč a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění), tedy celkem v částce 18 763 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu