ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3038.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 3038/2019-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce M. H. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem, se sídlem v Příbrami II, Zahradnická 74, PSČ 261 01, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, o zaplacení částky 2 762 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 167/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2018, č. j. 27 Co 332/2018-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 27 C 167/2017-87, uložil původní žalované Pojišťovně České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group povinnost zaplatit žalobci částku 212 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 11. 1. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh na uložení povinnosti původní žalované zaplatit žalobci částku 2 550 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalobce i původní žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 27 Co 332/2018-129, potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť tímto rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel má za to, že rozsudkem odvolacího soudu došlo k porušení práva hmotného, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, neboť v něm není řádně vymezeno, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál, neboť s přípustností dovolání se vypořádává pouze konstatováním, že „dovolání žalobce je přípustné s odkazem na ust. 237 o. s. ř.“ a citací §237 o. s. ř. Dále uvádí, že se neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, odvolacímu soudu vytýká, že napadeným rozsudkem došlo k podstatnému porušení jeho právní jistoty, zásahu do nabytých práv, a to nesprávným a nezákonným výkladem hmotného práva. Odvolacímu soudu rovněž vyčítá, že v důsledku jím přijatého závěru je dále majetkově postižen, protože „na příčině“ správně soudem popsaného skutkového stavu věci nenese žalobce žádnou právní odpovědnost. Dovolatel se cítí být poškozen výkladem soudů o nemožnosti použít pojistné podmínky pro plnění podle progresivní sazby, přičemž má za to, že tento výklad byl proveden ze strany soudu v rozporu s dobrými mravy. Podle žalobce je také právně relevantní otázkou, zda soud neměl správně zjištěný skutkový stav věci posoudit v zamítavé části po právní stránce i podle pravidel zákonné úpravy náhrady škody. Ani zde však nijak nevymezuje přípustnost dovolání. K takto namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem dovolací soud zdůrazňuje, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/15, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu