ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3243.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3243/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. M. M., advokátem, proti žalované F. i. a.s., H. K., zastoupené JUDr. E. P., advokátem, o zaplacení 59 444 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 150/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č.j. 1 Cmo 256/2007-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. března 2007, č.j. 33 Cm 150/2004-138, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 44 583 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1.1.2004 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení 59 444 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1.1.2004 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na doplatek ceny díla jen ve výši 44 583 Kč z celkové požadované částky 104 027 Kč, když pohledávka žalobce na doplatek ceny díla ve zbylé výši 59 444 Kč zanikla započtením pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty vůči pohledávce žalobce.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. února 2008, č.j. 1 Cmo 256/2007-185, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 444 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1.1.2004 do zaplacení (výrok I./1) a zamítl žalobu co do částky 44 583 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1.1.2004 do zaplacení (výrok I./2); výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně po doplnění dokazování dospěl k závěru, že doba prodlení žalobce s provedením díla nebyla čtyři týdny, ale jen tři týdny a tomu odpovídající výše smluvní pokuty činí 44 583 Kč, proto mohla být žalovanou platně započtena tato její pohledávka z titulu smluvní pokuty proti pohledávce žalobce na doplatek celkové ceny díla (104 027 Kč) jen ve výši 44 583 Kč. Uzavřel, že žalobce má nárok na doplatek ceny díla ve výši 59 444 Kč a nikoliv 44 583 Kč, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání pouze do výroku I./1, neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, čímž je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolává se rovněž dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání proti výroku I./1 rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 59 444 Kč s příslušenstvím, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci doplatek ceny díla jen ve výši 44 583 Kč s příslušenství, považuje dovolatelka za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části, v níž došlo ke změně rozhodnutí o výši doplatku ceny díla v rozsahu rozdílu mezi částkami 59 444 Kč a 44 583 Kč, tj. 14 861 Kč.
Dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu do části, jíž byl výrokem I./1 potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 44 583 Kč, staví žalovaná na přípustnosti dovolání zakotvené v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud učinil nesprávný závěr o délce prodlení žalobce s provedením díla, když rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru nemá oporu v provedeném dokazování. Vadu řízení spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud přezkoumal, ač byl podle jejího názoru nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně závěr o prodlení žalobce v rozsahu čtyř týdnů nijak nezdůvodnil, neuvedl z jakých skutečností tuto délku prodlení dovodil a jakými důkazy byla existence prodlení prokázána. Podle názoru dovolatelky prodlení žalobce s provedením díla činilo 12 týdnů, a proto s ohledem na tomu odpovídající smluvní pokutu není povinna žalobci zaplatit požadovaný doplatek ceny díla z důvodu zániku této pohledávky započtením pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty proti pohledávce žalobce na doplatek ceny díla. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc v této části vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním směřující do části výroku rozsudku odvolacího soudu o přiznání doplatku ceny díla ve výši 59 444 Kč, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o přiznání doplatku ceny díla ve výši 44 583 Kč, tedy dovoláním proti měnící části výroku rozsudku v rozsahu rozdílu mezi částkami 59 444 Kč (přiznané žalobci odvolacím soudem) a 44 583 Kč (přiznané žalobci soudem prvního stupně), tj. co do částky 14 861 Kč.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní vztah mezi podnikateli založený smlouvou o dílo uzavřenou mezi účastníky dne 4.3.2003 podle obchodního zákoníku.
Pokud tedy uvedeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu co do rozdílu mezi částkou 59 444 Kč (přiznané žalobci odvolacím soudem) a částkou 44 583 Kč (přiznané žalobci soudem prvního stupně), tj. co do částky 14 861 Kč, nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání z toho důvodu vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Lze tak uzavřít, že dovolání žalované v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není v uvedené části, tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání v tomto rozsahu usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním směřujícím do části rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud výrokem I./1 sice změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. přiznáním částky doplatku ceny díla v částce 59 444 Kč, oproti soudem prvního stupně přiznané částce ve výši 44 583 Kč, avšak ve skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně co do částky přiznané žalobci ve výši 44 583 Kč potvrdil.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., dovolatelkou uplatněné přípustnosti dovolání, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu stanoví rovněž ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je přípustnost dovolání dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
I při posouzení přípustnosti dovolání týkající se potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o přiznání doplatku ceny díla soudem prvního stupně v rozsahu 44 583 Kč je třeba aplikovat §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož, jak ostatně již výše uvedeno, není dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jedná-li se i v této posuzované části dovolání týkající se potvrzujícího výroku rozsudku v rozsahu 44 583 Kč o obchodní vztah mezi podnikateli založený smlouvou o dílo podle obchodního zákoníku, pak nebylo ani v této napadené části rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, a přípustnost dovolání z toho důvodu je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání žalované v tomto rozsahu tedy rovněž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu proti němuž není v uvedené části, týkající se potvrzující části výroku rozsudku o přiznání částky 44 583 Kč, tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání v tomto rozsahu rovněž usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu